ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.131.2017:18
sp. zn. 4 As 131/2017 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: nezl. T. V., zast.
zákonným zástupcem JUDr. Z. V., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se
sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2017, č. j. 3 A 27/2017 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Rekapitulace předcházejícího řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Usnesením ze dne 9. 6. 2017, č. j. 3 A 27/2017 - 40, Městský soud v Praze zamítl žádost
žalobkyně o osvobození od soudních poplatků (výrok I) a vyzval ji, aby soudní poplatek ve výši
3.000 Kč zaplatila ve lhůtě do 7 dnů od doručení tohoto usnesení (výrok II). V odůvodnění
usnesení soud uvedl, že akceptoval tvrzení žalobkyně, podle něhož jako nezletilá nemá žádný
majetek, což dokládala předložením čestného prohlášení svého zákonného zástupce. Avšak
v otázce osvobození od soudních poplatků považoval za nezbytné objasnit i osobní a majetkové
poměry zákonných zástupců žalobkyně. Žalobkyni proto již 10. 2. 2017 vyzval k prokázání
tvrzených skutečností včetně poměrů jejích zákonných zástupců prostřednictvím formuláře
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně
na výzvu soudu informace o majetkových poměrech zákonných zástupců nedoplnila, soud
jí nepřiznal osvobození od soudních poplatků, a to ani v částečné výši.
[2] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítla, že soud vycházel z mylného právního názoru, že „[…] nezletilým osobám lze odepřít
právní ochranu jejich základních práv a svobod, pokud jejich zákonní zástupci o své vůli odmítnou ze svého
majetku uhradit soudní poplatky za své děti.“ Soudu vytkla, že požadoval doplnění důkazů ohledně
majetkových poměrů jejích zákonných zástupců, nikoli výhradně jí samé. V takovém
případě ochrana práv nezletilého závisí na ochotě nezúčastněných osob poplatek uhradit,
což je podle jejího názoru protiústavní. Upozornila, že jí právní řád nenabízí žádný prostředek,
jak se nečinnosti nebo libovůli zákonných zástupců bránit. Soud se proto měl zabývat výhradně
majetkovými poměry stěžovatelky a na jejich základě o osvobození od soudního poplatku
rozhodnout.
[3] Stěžovatelka dále uvedla, že postup soudu neodpovídá jednotné výkladové praxi
správních soudů, které podle stěžovatelky běžně rozhodují o osvobození od soudního poplatku
na základě čestného prohlášení rodičů o nemajetnosti dítěte. Na podporu tohoto závěru
stěžovatelka poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 57 A 75/2016 a Krajského
soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 A 99/2015. Napadené usnesení se od této ustálené praxe
odchýlilo, aniž by podle ní poskytlo dostatečné zdůvodnění. Z těchto důvodů stěžovatelka
navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.
[4] Žalovaný se kasační stížnosti nevyjádřil.
II. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle
§109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti
vyplývá, že stěžovatelka uplatnila důvody podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že se otázkou osvobození nezletilého žalobce
od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. již dříve zabýval. Z jeho rozsudku ze dne
26. 3. 2012, č. j. 1 As 35/2012 - 32, vyplývá, že „[…] je soud povinen hodnotit konkrétní specifické
okolnosti žádosti a individuální poměry žadatele i tehdy, pokud je žadatel nezletilý. Splnění podmínek
pro úplné osvobození od soudních poplatků nelze u nezletilého vždy bez dalšího předpokládat.“ Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 30. 7. 2015, č. j. 5 As 103/2015 - 19, zopakoval, že i nezletilého
žadatele tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní. V tomtéž rozsudku k povinnosti doložit osobní
a majetkové poměry zákonných zástupců dále uvedl, že „[nezletilá] je svou výživou závislá na svých
rodičích, přičemž její odůvodněné potřeby mají být podle §913 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, pozn.) kryty výživným v plném rozsahu. Jde přitom nejen o běžné denní potřeby, které reflektují
konkrétní životní situaci stěžovatelky, ale kryty mají být i potřeby mimořádné (související kupř. s mimořádnou
životní situací - nemocí, úrazem, rodinným postavením apod.), jsou-li odůvodněné. […][V tomto případě]
existuje odůvodněná potřeba spočívající v nutnosti zaplatit soudní poplatek […] z podané žaloby, a to tím spíše,
že podání žaloby zákonným zástupcem stěžovatelky (jejím otcem) představuje výkon rodičovské odpovědnosti
ve smyslu §875 a násl. o. z.“
[8] Nejvyšší správní soud shledal, že Městský soud v Praze postupoval v plně v souladu
s uvedenou judikaturou. Domněnka stěžovatelky, že se soud měl spokojit s čestným prohlášením
jednoho ze zákonných zástupců ohledně její nemajetnosti, není správná. Na tomto závěru nemění
nic ani skutečnost, že se tímto právním názorem neřídily některé soudy nižších instance
v případech uvedených v kasační stížnosti.
[9] Stěžovatelce nelze přisvědčit ani v tvrzení, že právní řád neposkytuje nezletilému dítěti
žádnou ochranu v případě, že by jeho zákonní zástupci odmítali soudní poplatek uhradit
a v důsledku toho nedostatečně chránili práva dítěte. V takové situaci právní řád umožňuje
ustanovit nezletilé osobě opatrovníka, který bude chránit její oprávněné zájmy, včetně ochrany
práv před soudem. Nicméně o případ, kdy zákonný zástupce na obranu práv rezignuje,
se v projednávané věci nejedná, neboť ten v řízení vystupuje aktivně.
III. Závěr
[10] Postup Městského soudu v Praze, který stěžovatelku od placení soudních poplatků
na základě čestného prohlášení o její nemajetnosti neosvobodil a požadoval v této souvislosti
za podstatné zjistit i osobní a majetkové poměry zákonných zástupců, shledal Nejvyšší správní
soud v souladu jak se zákonem, tak rovněž s požadavky plynoucími z práva stěžovatelky
na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl v souladu s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Náhradu nákladů stěžovatelce nepřiznal, protože
neměla ve věci úspěch. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti, proto
mu náhrada nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu