ECLI:CZ:NSS:2017:4.AZS.7.2017:26
sp. zn. 4 Azs 7/2017 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petra Šuránka v právní věci žalobce: I. R., Mgr. Petrem Václavkem,
advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve
věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2016, č. j. 57 A 84/2015 - 90,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
II. Soud u k l á d á žalobci, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
který podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích) činí 1.000 Kč.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 11. 2016, č. j. 57 A 84/2015 - 90, zamítl
žalobu proti rozhodnutí ze dne 4. 6. 2015, č. j. MV-76415-5/SO-2015, kterým žalovaná zamítla
odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „prvoinstanční orgán“)
ze dne 31. 3. 2015, č. j. OAM-1251-15/TP-2015. Naposledy uvedeným rozhodnutím
prvoinstanční orgán zamítl žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu na území České
republiky podle §75 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost a navrhl,
aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. V doplnění tohoto návrhu vysvětlil,
že již má v České republice delší dobu zázemí, jakož i soukromé vazby a jeho nucený návrat
do země původu by mu přinesl nenahraditelnou újmu. Následky nepřiznání odkladného účinku
by tak byly nepřiměřené důvodům vydání žalobou napadeného rozhodnutí, přičemž přiznání
odkladného účinku nemůže být v rozporu s veřejným zájmem a v jeho důsledku nemůže jiným
osobám vzniknout jakákoliv újma. Nadto by utrpělo jeho právo na spravedlivý proces, neboť
by pozbyl příležitost aktivně se účastnit soudního přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí,
které zahrnuje i osobní kontakt s právním zástupcem. Stěžovatel v těchto souvislostech poukázal
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, a na rozsudek ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25.
Žalovaná se ve stanovené lhůtě k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační
stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat.
Přitom přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s.
se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek má charakter institutu
mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana
stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního
rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozsudku krajského
soudu. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci jsou naplněny
zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V důsledku právních
účinků žalobou napadeného rozhodnutí by byl stěžovatel nucen opustit území České republiky.
Tuto újmu považuje Nejvyšší správní soud za nepoměrně větší, než jaká hrozí jiným osobám
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti; žádná taková potenciální újma třetích osob
totiž nebyla zjištěna (srov. také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25). Odhlédnout nelze ani od toho, že k právu na spravedlivý proces náleží
i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze dne 16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 - 58,
nebo ze dne 5. 11. 2014, č. j. 1 Azs 140/2014 - 25).
Nejvyšší správní soud zároveň neshledal žádné skutečnosti, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Správní rozhodnutí
byla založena na závěru, že stěžovatel v rozhodné době před podáním žádosti o povolení
k trvalému pobytu pobýval mimo území České republiky v souhrnu všech období nepřítomnosti
déle než 10 měsíců. V důvodech rozhodnutí tedy Nejvyšší správní soud neshledal žádné
konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by samotné přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti mohlo kolidovat s důležitým veřejným zájmem. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti se účinky napadeného rozhodnutí toliko odkládají. I v případě, že je správní
rozhodnutí vydáno ve veřejném zájmu, neznamená nutně odklad jeho účinků rozpor s takovýmto
veřejným zájmem. K naplnění veřejného zájmu totiž může postačovat i pozdější nastoupení
účinků správního rozhodnutí.
Nadto, Nejvyšší správní soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že za obdobných
okolností již dříve přiznal odkladný účinek jiné kasační stížnosti téhož stěžovatele, a to usnesením
ze dne 2. 9. 2016, č. j. 4 Azs 169/2016 - 41, a ze dne 4. 2. 2016, č. j. 7 Azs 322/2015 - 31.
Nelze také přehlédnout, že Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. 8. 2015, č. j. 57 A 84/2015 - 27,
nepřiznal žalobě odkladný účinek, to však pouze proto, že tentýž soud usnesením
ze dne 8. 4. 2015, č. j. 30 A 20/2015 - 29, přiznal odkladný účinek jiné žalobě, kterou stěžovatel
brojil proti neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem
podnikání. Krajský soud v Plzni proto v řízení vedeném pod sp. zn. 57 A 84/2015 dovodil,
že stěžovatel v důsledku napadeného rozhodnutí nemusí opustit Českou republiku,
a proto mu nehrozí žádná újma.
S ohledem na všechny tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud dále stěžovateli uložil, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto
usnesení zaplatil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
který podle položky č. 20 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, činí 1.000 Kč. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32, „[p]ovinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam].“
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu