ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.112.2017:14
sp. zn. 5 As 112/2017 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: T. R., proti žalovanému:
předseda Vrchního soudu v Praze, se sídlem Nám. Hrdinů 1300, Praha 4, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č. j. 46 A 43/2017 - 3,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze
(dále též „krajský soud“) domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu, který spatřoval v postupu
žalovaného ve věci nápadu žalobcem uváděných věcí zákonnému soudci v rozporu s rozvrhem
práce. Krajský soud shora označeným usnesením rozhodl o postoupení věci Městskému soudu
v Praze, jelikož žalovaný, tj. předseda Vrchního soudu v Praze, má sídlo na území hlavního města
Prahy a podle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je proto
místně příslušný k projednání věci.
[2] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž zpochybňoval
zákonnost postupu krajského soudu. Stěžovatel rovněž žádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[4] Pokud jde o splnění poplatkové povinnosti v řízení o kasační stížnosti, v tomto řízení
stěžovatele poplatková povinnost nestíhá s ohledem na to, že jeho kasační stížnost nesměřuje
proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání
je spojeno s poplatkovou povinností (blíže viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS; rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Jak dále vyplývá ze zmiňovaného
usnesení rozšířeného senátu, stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, která nesměřuje
proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu, ani proti rozhodnutí, jímž se řízení před krajským
soudem končí, nemusí rovněž splňovat podmínku dle §105 odst. 2 s. ř. s. (povinné zastoupení
stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem nebo jeho zaměstnancem
nebo členem, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie).
[5] Stěžovatel přes výše uvedené požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
proto musel Nejvyšší správní soud o jeho žádosti rozhodnout. Nejvyšší správní soud podotýká,
že podle §35 odst. 8 s. ř. s. se pro rozhodnutí o ustanovení zástupce vyžaduje kumulativní
splnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků,
jednak je též nezbytná existence potřeby takového zastoupení k ochraně práv účastníka řízení.
Nejvyšší správní soud neshledal splnění druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce,
tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele. Kasační stížnost má požadované základní
náležitosti, je zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá; přitom se v posuzované věci jedná o posouzení
nikterak komplikované otázky, o které soud může rozhodnout na základě podané kasační
stížnosti a podkladů obsažených ve spise, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli
ustanovovat zástupce. Za uvedené situace tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení
zástupce zamítl.
[6] V obdobné věci téhož stěžovatele rozhodoval Nejvyšší správní soud již v rozsudku
ze dne 24. 5. 2017, č. j. 4 As 79/2017 – 29, s jehož závěry se ztotožňuje zdejší soud rovněž
v nyní projednávané věci a vychází z něj.
[7] Po přezkoumání věci Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §7 odst. 2 s. ř. s. je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního
orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv
toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podle §7 odst. 5 s. ř. s. není-li soud, u něhož byl návrh
podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[8] V posuzovaném případě podal stěžovatel žalobu dne 6. 3. 2017 osobně ke Krajskému
soudu v Praze. Jako žalovaného v žalobě označil předsedu Vrchního soudu v Praze. Podle §26
odst. 2 a §125 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen „zákon o soudech
a soudcích“), státní správu vrchního soudu vykonává jeho předseda. Podle §41 odst. 2 zákona
o soudech a soudcích předseda soudu vydává rozvrh práce. Podle přílohy č. 2 zákona o soudech
a soudcích spadá žalovaný vzhledem ke svému sídlu na území Prahy 4 do obvodu Městského
soudu v Praze, a nikoliv Krajského soudu v Praze. Krajský soud tudíž postupoval správně,
pokud žalobu usnesením ze dne 30. 3. 2017, č. j. 46 A 43/2017 - 3, postoupil místně příslušnému
soudu. Rovněž žádné jiné vady Nejvyšší správní soud na postupu krajského soudu neshledal
(stěžovatel pouze bez jakékoli konkretizace namítal nezákonnost, podjatost, zmatečnost,
trestnou činnost úředních osob atd.).
[9] O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2017
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu