ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.141.2017:12
sp. zn. 5 As 141/2017 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: JUDr. J. H.,
proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm
1800/9, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 21. 4. 2017, č. j. 6 A 252/2016 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala u Nejvyššího správního soudu dne 19. 5. 2017
e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu kasační stížnost, kterou se domáhala zrušení
shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž
stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dne 22. 5. 2017 podala
stěžovatelka shodnou a vlastnoručně podepsanou kasační stížnost u městského soudu. Napadené
usnesení přitom bylo stěžovatelce formou náhradního doručení doručeno dne 5. 5. 2017.
Podle §37 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podání
obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně
do protokolu, popřípadě v elektronické formě. Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí
být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho
originál, jinak se k němu nepřihlíží. Podáním v elektronické formě se rozumí podání opatřené
elektronickým podpisem, neboť pouze tak je naplněn požadavek citovaného ustanovení, a sice
identifikace podatele a ověření autenticity u vybraných podání (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 12. 2016, č. j. 7 As 274/2016 - 16, bod [12]; rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
V již citovaném usnesení ze dne 21. 12. 2016, č. j. 7 As 274/2016 - 16, Nejvyšší správní
soud dále konstatoval, že „pokud je podatel povinen potvrdit podle §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s. dříve
zaslané neověřené podání, musí tak učinit u soudu, kterému ono potvrzované podání předtím zaslal. Jinými slovy,
pokud podatel nejprve zašle e-mailem podání jednomu soudu a později zašle totéž podání jinému soudu datovou
zprávou, nelze pozdější podání vnímat jako potvrzení předchozího podání, ale jako samostatné podání, jehož
včasnost bude posuzována nezávisle na včasnosti dřívějšího nepotvrzeného podání k jinému soudu. […] Nejvyšší
správní soud má tedy za to, že podání učiněné způsobem, jenž vyžaduje potvrzení podle §37 odst. 2 s. ř. s.,
je nutno ve stanovené třídenní lhůtě potvrdit u soudu, u něhož bylo učiněno; jinak se k němu nepřihlíží. Teprve
pokud je v třídenní lhůtě zákonem stanovenou formou učiněné potvrzení původního podání odesláno témuž soudu,
jemuž bylo adresováno původní podání, lze na ně nahlížet jako na účinné podání, k němuž soud již může,
respektive musí přihlédnout, neboť jeho podatel se dodatečným potvrzením témuž soudu ve stanovené lhůtě
autentizoval. V takovém případě musí adresovaný soud přiřknout původnímu podání účinky podání učiněného
způsobem podle §37 odst. 1 věty první s. ř. s.“
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. lze kasační stížnost podat do dvou týdnů po doručení
napadeného rozhodnutí. Stěžovatelka byla o lhůtě a místu podání kasační stížnosti městským
soudem v napadeném usnesení řádně poučena. Lhůta pro podání kasační stížnosti stěžovatelce
uplynula dne 19. 5. 2017.
Stěžovatelka podala kasační stížnost v poslední den lhůty u Nejvyššího správního soudu,
a to prostřednictvím e-mailové adresy X bez zaručeného elektronického podpisu. Nepodala ji
tedy v předepsané formě ve smyslu §37 odst. 2 s. ř. s., a proto bylo nutné, aby ji do tří dnů u
Nejvyššího správního soudu potvrdila způsobem stanoveným citovaným ustanovením, což
neučinila; Nejvyšší správní soud proto k tomuto podání nemůže přihlížet.
Podala-li stěžovatelka dne 22. 5. 2017 shodnou a vlastnoručně podepsanou kasační
stížnost u městského soudu, je třeba tuto kasační stížnost ve smyslu citovaného usnesení
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 As 274/2016 považovat za samostatnou kasační
stížnost. S ohledem na skutečnost, že lhůta pro podání kasační stížnosti stěžovatelce uplynula
dne 19. 5. 2017, nelze než dospět k závěru, že tato kasační stížnost byla podána zjevně opožděně.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo než ji dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. odmítnout.
Pro úplnost lze uvést, že výše uvedený výklad není v rozporu s právem stěžovatelky
na přístup k soudu. Povinnost potvrdit podání ke stejnému soudu, jemuž bylo adresováno
potvrzované podání, je přiměřeně odůvodněna legitimním zájmem, aby soud rozhodoval pouze
o podání, u kterého je skutečně prokazatelně uvedeno, kdo jej činí (blíže viz již citované usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2016, č. j. 7 As 274/2016 - 16, body [18] až [20]).
O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu