ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.146.2016:14
sp. zn. 5 As 146/2016 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: AGRO
COMERCE s.r.o., se sídlem Libušská 319/126, Praha 4, zast. Mgr. Vratislavem Vlčkem,
advokátem se sídlem Běluňská 258/68, Praha 9, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, č. j. 10 Af 39/2016 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále stěžovatel) se domáhá zrušení shora označeného usnesení městského
soudu, kterým nebyl stěžovateli přiznán odkladný účinek podané žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. 10769/16/5100-41453-711484.
Stěžovatel podal v souladu s poučením soudu proti usnesení městského soudu kasační
stížnost, ve které tvrdí, že splnil veškeré zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku
ve smyslu §73 s. ř. s.; odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, v níž se uvádí, že musí
být žalobcům z řad dotčené veřejnosti vyhovováno k jejich návrhům na přiznání odkladného
účinku správní žaloby tak, aby nemohlo docházet k situacím, kdy v době rozhodování o správní
žalobě již by byl povolený záměr nevratně realizován (viz rozsudky sp. zn. 1 As 13/2007,
sp. zn. 1 As 39/2006).
Stěžovatel považuje napadené usnesení za nezákonné, protože městský soud nesprávně
posoudil jednu z podmínek pro přiznání odkladného účinku, totiž, že právní následky rozhodnutí
žalovaného o zamítnutí návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce znamenají pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
pokud dovodil, že povinnosti uložené správním rozhodnutím nelze bez dalšího považovat
za újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., a že pokud by pouze existence správním orgánem uložené
povinnosti měla založit podmínky pro aplikaci §73 odst. 2 s. ř. s., institut odkladného účinku
žaloby by nadále nebyl povahy výjimečné, ale natolik obecné, že by bylo možné konstatovat bez
dalšího existenci zákonného odkladného účinku žaloby. Tento názor je dle stěžovatele v rozporu
s ústavním pořádkem chráněným právem žalobce vlastnit majetek a právem na jeho ochranu.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný má za to, že napadené usnesení bylo vydáno v souladu se zákonem a navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení, neboť pouze
v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně projednána.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podle §73 odst. 5 s. ř. s. může soud usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu
usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly.
Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné.
Soudní řád správní koncipuje institut odkladného účinku jako výjimečné opatření
umožňující soudu prolomit právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu, které
musí být považováno za zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno
(presumpce platnosti a správnosti rozhodnutí). Procesní předpis proto výslovně zavedl pravidlo,
že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud soudní řád správní nebo zvláštní zákon nestanoví
jinak. Přiznání odkladného účinku rozhodnutím soudu představuje výjimku z pravidla a musí být
vyhrazeno pro ojedinělé případy, jež naplňují zákonem předepsané podmínky.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí o odkladném
účinku žaloby rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 – 172, č. 507/2005 Sb. NSS),
v němž bylo vysloveno, že „přiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinky napadeného
rozhodnutí správního orgánu do skončení řízení před soudem (§73 odst. 3 s. ř. s.). V tomto smyslu jde o stejný
důsledek, který s sebou přináší aplikace §38 odst. 4 s. ř. s., o předběžném opatření, jež zaniká nejpozději dnem,
kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným. Obdobně i toto usnesení lze i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 4 s. ř. s.), ukáže-li se v průběhu řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody, nebo že tyto důvody
v mezidobí odpadly.
Rozhodnutí o odkladném účinku žaloby jako procesní institut je zcela nepochybně svou povahou
rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Soudní
řád správní celé ustanovení §104 koncipuje natolik jednoznačně, aby nevznikaly žádné pochybnosti
o jeho správné aplikaci; kasační stížnost považuje za nepřípustnou ve věcech volebních, týkaje se nákladů řízení,
důvodů rozhodnutí, opětovného rozhodnutí soudu prvého stupně, vedení řízení, rozhodnutí povahy dočasné
a konečně absence důvodů uvedených v §103 s. ř. s. a důvodů prve neuplatněných. Z uvedeného výčtu je zřejmé,
že zákonodárce neposkytuje prostor pro další konkretizaci dle zvláštních okolností případu, když z hlediska
právní teorie i soudní praxe je zcela zřejmé, co se míní vedením řízení i rozhodnutím dočasné povahy. Dočasnou
povahu má i rozhodnutí, jímž byl – jako v případě stěžovatele – návrh na přiznání odkladného účinku žalobě
zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci samé
(srov. např. NSS 1 Ans 23/2003).”
Dočasný charakter rozhodnutí o odkladném účinku žaloby ve správním soudnictví
potvrdil i Ústavní soud, který v usnesení ze dne 9. 6. 2005, sp. zn III ÚS 156/05,
publ. pod č. 13/37 Sb. ÚS, uvedl, že „rozhodnutím dočasným je nepochybně i rozhodnutí, kterým soud
rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, a to bez ohledu na to, zda soud podanému
návrhu vyhoví či nikoli. Rozhodnutí krajského soudu, kterým byl zamítnut návrh na přiznání odkladného
účinku žalobě, nijak neovlivňuje průběh samotného řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Pokud
by této žalobě bylo vyhověno a meritorní správní rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, lze se postupem, který
je upraven v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, domáhat náhrady škody způsobené nezákonným
rozhodnutím.“
Je pravdou, že městský soud pochybil, pokud stěžovatele nesprávně poučil o možnosti
podat kasační stížnost, ačkoli mu judikatura Nejvyššího správního soudu, která shledala v případě
odkladného účinku zákonnou výluku ze soudního přezkumu, musela být nepochybně známa.
To však nic nemění na tom, že kasační stížnost stěžovatele směřuje proti usnesení, které je z výše
uvedených důvodů rozhodnutím podle své povahy dočasné a ze soudního přezkumu vyloučeno.
Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítnout.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu