ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.154.2016:48
sp. zn. 5 As 154/2016 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: T. H.,
zastoupen Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, proti
žalované: Generální inspekce bezpečnostních sborů, se sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2016,
č. j. 11 A 52/2016 – 13,
takto:
Věc se p o s t u p u je rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 22. 6. 2016 u Městského soudu v Praze (dále jen
„městský soud“) kasační stížnost směřující proti v záhlaví označenému usnesení městského
soudu, kterým byla podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí ředitele Generální inspekce
bezpečnostních sborů ze dne 15. 2. 2016, č. j. GI-IF-32-15/2015. Tímto rozhodnutím bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2015,
č. j. GI-IF-32-9/2015, jímž byla odmítnuta žádost stěžovatele o informace.
Městský soud v napadeném usnesení konstatoval, že stěžovatel osobně podal dne
29. 4. 2016 žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalované. Rozhodnutí žalované bylo
žalobci doručeno dne 29. 2. 2016, žaloba byla tedy podána v poslední den dvouměsíční lhůty
pro podání žaloby ve smyslu §72 odst. 1 s. ř. s. Žaloba přitom neobsahovala žádný žalobní bod
ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal žalobu na samém
konci lhůty pro její podání, nemohl již městský soud podle §37 odst. 5 s. ř. s. žalobce
vyzvat k doplnění chybějících žalobních bodů. Z uvedených důvodů městskému soudu nezbylo
než žalobu pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (absenci žalobních bodů) podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout. Městský soud dále s odkazem na §6a odst. 4, §10 odst. 3 větu
třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v relevantním znění (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), uvedl, že žádostí o osvobození od soudních poplatků se nezabýval,
neboť platí, že poplatek za návrh na zahájení řízení se nevybírá, jestliže soud návrh na zahájení
řízení před prvním jednáním odmítne, a pokud žalobce poplatek zaplatí, soud jej v těchto
případech vrátí. Podle městského soudu by proto bylo nadbytečné v dané fázi řízení posuzovat
otázku splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Z téhož důvodu městský
soud nerozhodoval ani o návrhu stěžovatele na přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu
soudu, neboť uvedený návrh souvisel právě s jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřadil
pod §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Namítá, že výzvě k odstranění nedostatků žaloby ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s.
nic nebránilo a pro takovou výzvu i pro její splnění byl stále ještě dostatečný prostor, neboť
„současně se žalobou požádal o osvobození od soudních poplatků, a proto lhůta pro podání žaloby od podání této
žádosti (29. 4. 2016) do právní moci rozhodnutí o ní neběžela.“ Městský soud tak měl stěžovatele vyzvat
k odstranění vad žaloby, přičemž stěžovatel sám mohl (i bez výzvy městského soudu) žalobu
doplnit do právní moci rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Městský soud
však o žádosti o osvobození od soudních poplatků vůbec nerozhodl.
Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadeného usnesení městského soudu.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila, pouze v přípise ze dne 2. 11. 2016
požádala zdejší soud, aby vyzval stěžovatele k úhradě soudního poplatku a aby po jeho úhradě
(popř. po rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku) rozhodl ve věci meritorně.
III. Důvody předložení věci rozšířenému senátu
Při posuzování věci pátý senát zjistil, že v otázce, zda podání žádosti o osvobození
od soudních poplatků podle §35 odst. 8 věty třetí s. ř. s. staví, anebo nestaví běh lhůty
pro podání žaloby, není judikatura Nejvyššího správního soudu jednotná.
Argumentaci obsaženou v kasační stížnosti stěžovatel opírá zejména o právní názor
vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. 1 As 93/2009 – 312:
„Okamžikem podání žaloby přestala běžet dvouměsíční lhůta pro podání žaloby, jelikož její součástí byla i žádost
o osvobození od soudních poplatků (pozn. - podtrženo pátým senátem NSS). Stěžovatel formuloval žalobní
body dne 22. 7. 2008 v doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno v době, kdy lhůta pro podání žaloby stále ještě
neběžela, neboť nebylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Žaloba se stala perfektní, a tedy
projednatelnou, dříve, než uplynula lhůta pro podání žaloby. Je třeba odmítnout náznaky a spekulace městského
soudu v předkládací zprávě a žalovaného ve vyjádření ke kasační stížnosti, že stěžovatel požádal o osvobození
od soudních poplatků s cílem prodloužit si faktickou lhůtu k podání žaloby. Ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.
je normou kogentní. Nejvyšší správní soud připouští, že prostřednictvím její aplikace dochází k prodloužení
zákonem striktně stanovené dvouměsíční lhůty k podání žaloby. K tomu je nutno ovšem dodat, že žádosti
o osvobození od soudních poplatků musí být projednány přednostně (§56 odst. 1 s. ř. s., ve znění účinném
do 31. 12. 2011). Bylo tedy povinností městského soudu rozhodnout o žádosti o osvobození od soudních poplatků
bez zbytečného odkladu, a minimalizovat tak dobu, o níž je lhůta pro podání žaloby fakticky prodloužena.
Samozřejmě i v případě této právní normy přichází teoreticky v úvahu její zneužití, popř. obcházení, které
by nepožívalo právní ochrany. Zneužití práva či obcházení zákona by však muselo být v řízení před soudem
jednoznačně prokázáno.“ K závěru, že žádost o osvobození od soudních poplatků staví podle §35
odst. 8 s. ř. s. věty třetí s. ř. s. běh lhůty pro podání žaloby, se Nejvyšší správní soud přihlásil
rovněž v rozsudku ze dne 8. 12. 2016, č. j. 9 As 241/2016 – 36.
Oproti tomu k §35 odst. 8 větě třetí s. ř. s. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
4. 5. 2016, č. j. 3 As 182/2015 – 28, konstatoval: „Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne
16. 12. 2015, č. j. 3 Azs 130/2015 – 46, že „§35 odst. 8 s. ř. s. dopadá jak na situace, kdy navrhovatel
požádá o ustanovení zástupce před podáním návrhu na zahájení řízení, tak na situace, kdy navrhovatel návrh
sám podá a o ustanovení zástupce požádá před skončením lhůty k podání návrhu“. Vzhledem k systematickému
zařazení tohoto ustanovení je ovšem třeba zvažovat, zda stejný výklad lze použít také ve vztahu k samostatné
žádosti o osvobození od soudních poplatků. Přerušení lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení je totiž
zákonem předvídáno především v souvislosti s rozhodnutím o ustanovení zástupce, který by byl schopen za žalobce
kvalifikovaně návrh formulovat. Proto je také uvedené ustanovení systematicky zařazeno do části, týkající
se zastoupení. Tam, kde jde o ustanovení zástupce, je shora uvedená interpretace zdůvodnitelná právě tím,
že účastník žádá o pomoc soudu při úkonu, který sám dostatečně nezvládá. Stejná konstrukce by platila
i v případě, že by účastník žádal současně osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neboť oba tyto
návrhy spolu souvisejí. Jestliže však účastník žádá pouhé osvobození od soudních poplatků, a to navíc za situace,
kdy je v řízení kvalifikovaně zastoupen, není možné přehlédnout, že v takovém případě se jedná o řízení o žádosti
o osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s., podle kterého také městský soud rozhodoval,
na které však dopad §35 odst. 8 věta třetí s. ř. s. nelze aplikovat. V daném případě to znamená, že lhůta
k podání žaloby, respektive lhůta, v níž bylo možné žalobní body rozšířit, nebyla podáním žádosti o osvobození
od soudních poplatků přerušena (pozn. – podtrženo pátým senátem NSS) a běžela tedy i v době,
kdy městský soud rozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků.“ K uvedeným
závěrům, že podání žádosti o osvobození od soudních poplatků nestaví běh lhůty pro podání
žaloby, se Nejvyšší správní soud přihlásil také v rozsudku ze dne 15. 12. 2016, č. j 2 As 253/2016
- 36, v němž k citovanému rozsudku třetího senátu Nejvyššího správního soudu uvedl: „Nejvyšší
správní soud neshledal v nyní posuzovaném řízení důvodu se od tohoto právního názoru odchýlit. Ačkoli z čistě
gramatického výkladu by se mohlo zdát (vzhledem k použití spojky „nebo“), že ke stavení lhůty dochází
i v případě pouhého podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje,
že gramatický výklad právní normy je pouze jednou z metod interpretace práva, vedle které je třeba zohlednit
též výklad systematický, logický, teleologický či historický (MELZER, F. Metodologie nalézání práva. Úvod
do právní argumentace. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 78). Kromě hlediska systematického, které je zdůrazněno
ve výše uvedeném rozsudku č. j. 3 As 182/2015 – 28, je Nejvyšší správní soud přesvědčen, že daný právní závěr
odůvodňuje i smysl a účel citovaného ustanovení. Institut soudem ustanoveného zástupce je projevem práva
na právní pomoc v řízení před soudem dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Smyslem §35 odst. 8
věta třetí s. ř. s. je umožnit ustanovenému zástupci naplnění tohoto základního práva. Ve správním soudnictví je
podání žaloby nezřídka velmi složitým a často nejdůležitějším úkonem, který musí navrhovatel učinit, přičemž
právě vymezení žalobních bodů zásadně předurčuje průběh a výsledek celého řízení. Pokud by nedošlo ke stavení
lhůty pro podání žaloby, stalo by se ustanovení zástupce zcela bezúčelným, neboť ten by měl již velmi
malou možnost, jak průběh řízení ovlivnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006,
č. j. 2 As 2/2006 – 50, publ. pod č. 1011/2007 Sb. NSS). Tyto závěry ovšem nelze vztáhnout na žádost
o osvobození od soudních poplatků. Institut osvobození od soudních poplatků má sloužit k tomu, aby nemajetným
lidem nebyl odepřen přístup k soudu. Nelze dovozovat, jak to činí stěžovatelka, že žalobce má právo na to vyčkat,
zda bude od povinnosti hradit soudní poplatek osvobozen, a poté zvážit, zda mu stojí zato žalobu sepsat. Jedná
se o realizaci práva na spravedlivý proces, nikoli o nástroj kalkulace, zda se žalobci vedení řízení vyplatí. Nadto
by jen stěží bylo možno nalézt argumenty opodstatňující zvýhodnění (co do délky lhůty pro konkretizaci žalobních
bodů) žadatelů o osvobození od soudních poplatků oproti ostatním žalobcům. Běh lhůty pro podání žaloby,
respektive lhůty, v níž bylo možné doplnit žalobní body, nebyl tedy podáním žádosti o osvobození od soudních
poplatků pozastaven (pozn. – podtrženo pátým senátem NSS).“
IV. Závěr
Rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu týkající se sporné právní otázky,
zda podání samostatné žádosti o osvobození od soudních poplatků staví podle §35 odst. 8
věty třetí s. ř. s. běh lhůty pro podání žaloby, tedy není jednotná. Posouzení označené sporné
otázky je přitom pro kasační řízení, které pátý senát pod sp. zn. 5 As 154/2016 vede, podstatné,
a proto pátý senát předkládá v souladu s §17 s. ř. s. věc k rozhodnutí rozšířenému senátu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa,
Mgr. Jana Brothánková, JUDr. Zdeněk Kühn, JUDr. Lenka Matyášová,
JUDr. Barbara Pořízková, Mgr. Aleš Roztočil, JUDr. Karel Šimka. Účastníci
mohou namítnout podjatost těchto soudců (§8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne
od doručení tohoto usnesení.
Účastníci řízení mají právo se ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto
usnesení vyjádřit k věci předložené rozšířenému senátu.
V Brně dne 24. února 2017
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu