ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.16.2017:23
sp. zn. 5 As 16/2017 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: JUDr. J. H.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 A
186/2016 - 41, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala u Městského soudu v Praze (dále jen
„městský soud“) dne 23. 10. 2016 žalobu, kterou městský soud usnesením ze dne 23. 11. 2016,
č. j. 8 A 186/2016 - 33, odmítl, neboť podle jeho názoru nebyla žalobou napadená písemnost
(dopis předsedy České advokátní komory ze dne 14. 9. 2016, č. j. 01 – 0275/16/VYH/fa, kterým
bylo stěžovatelce sděleno, že pravomocným rozhodnutím kárné komise České advokátní komory
byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů) rozhodnutím, proti kterému lze brojit žalobou podle §65
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Dne 28. 11. 2016 podala
stěžovatelka u městského soudu žádost o osvobození od soudních poplatků. Usnesením
ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 A 186/2016 - 41, městský soud žádost stěžovatelky zamítl.
Proti posledně zmíněnému usnesení městského soudu podala stěžovatelka kasační
stížnost, ve které současně požádala o přiznání odkladného účinku. Uvedla, že výkon rozhodnutí
by pro ni znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám, a odkladný
účinek není v rozporu s veřejným zájmem, neboť v dané věci se o veřejný zájem nejedná.
Žalovaná uvedla, že rozhodnutí o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku
nechává na úvaze Nejvyššího správního soudu.
Návrh na přiznání odkladného účinku je sice obecně spojen s poplatkovou povinností
podle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, nicméně rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, konstatoval, že stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení
o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu
o návrhu ve věci samé (o žalobě). Nejvyšší správní soud tedy netrval na zaplacení soudního
poplatku ani v nyní projednávané věci, neboť kasační stížnost stěžovatelky nesměřuje proti
konečnému rozhodnutí městského soudu o žalobě, nýbrž proti jeho rozhodnutí, kterým se řízení
nekončí a jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků (srov. též
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2016, č. j. 10 As 268/2016 – 17). Z týchž
důvodů se poplatková povinnost v nyní posuzované věci nevztahuje ani na návrh na přiznání
odkladného účinku.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle
§73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí.
Je třeba zdůraznit, že stěžovatelka v nyní projednávané věci kasační stížností nenapadá
usnesení městského soudu ze dne 23. 11. 2016, č. j. 8 A 186/2016 - 33, kterým byla její žaloba
odmítnuta (řízení o kasační stížnosti proti usnesení o odmítnutí žaloby je vedeno u zdejšího
soudu pod sp. zn 1 As 359/2016), ale výlučně usnesení ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 A 186/2016 -
41, jímž městský soud zamítl její žádost o osvobození od soudních poplatků. V této souvislosti
ovšem stěžovatelka konkrétně netvrdí ani nedokládá, jakou újmu by pro ni mohly znamenat
právní následky nyní napadeného usnesení. Pouhá citace §73 odst. 2 s. ř. s., kterou stěžovatelka
uvedla, sama o sobě nemůže obstát, neboť z ní není zřejmé, jak konkrétně by mělo být zasaženo
do její právní sféry způsobem předpokládaným v §73 odst. 2 s. ř. s. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu přitom ani z obsahu spisu nevyplývá možný vznik jakékoli újmy, která
by stěžovatelce mohla vzniknout na základě napadeného usnesení o zamítnutí její žádosti
o osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nejsou v daném případě splněny; proto Nejvyšší správní soud dle §107
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu