ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.219.2017:20
sp. zn. 5 As 219/2017 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. O. K.,
zastoupený Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 987/11, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2017, č.
j. 22 A 50/2015 - 37, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru dopravně správních činností (dále jen
„správní orgán I. stupně“), ze dne 25. 5. 2015, č. j. ODSČ – 44494/14 - 19, byl žalobce (dále jen
„stěžovatel“) uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), kterého se měl dopustit porušením §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním
provozu. Za uvedený přestupek byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 6000 Kč a sankce zákazu
činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci
citovaného rozhodnutí.
[2] Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 8. 2015, č. j. JMK 110232/2015, bylo odvolání
stěžovatele zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud v Brně
(dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2017, č. j. 22 A 50/2015 - 37, zamítl;
proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost. V kasační stížnosti současně požádal
o přiznání odkladného účinku.
[4] V návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že je více než 25 let finančním
konzultantem. Svým klientům poskytuje zajištění finančních operací, bankovních služeb,
faktoringu, leasingu, úvěru, přičemž 95% jeho práce je v terénu. Do sídel svých klientů dojíždí
v rámci území bývalého Československa (od Prahy na Slovensko) a měsíčně svým vozem ujede
bezmála 3500 km. Uvedenou a svou další obchodní činnost provádí již od září 1992
prostřednictvím O. K. TRADE spol. s r.o. Mobilní flexibilita je nezbytným předpokladem jeho
činnosti, v opačném případě by jen těžko sháněl práci. Dále stěžovatel uvedl, že se v darovací
smlouvě zavázal poskytnout své 84leté tetě jako jediný přímý příbuzný zabezpečení dopravní
obslužnosti, a to včetně úklidu jejího „gruntu“ na Vysočině, kam pravidelně zajíždí. Tento závazek
je schopen doložit darovací smlouvou. Uvedl, že pokud nebude vyhověno jeho žádosti, bude
nucen angažovat řidiče a platit mu na základě dohody o provedení práce odměnu.
[5] Žalovaný se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku do dne vydání tohoto
usnesení nevyjádřil.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil
v §73 odst. 2 s. ř. s. Pokud by soud rozhodoval o návrzích na přiznání odkladného účinku žalobě
či kasační stížnosti paušálně tak, že by jej přiznával vždy, pokud by dopady rozhodnutí správního
orgánu (soudu) byly negativní (záporné), pak by tím popřel smysl přiznání odkladného účinku
podle §73 s. ř. s. Základním smyslem odkladného účinku není obecně aplikovatelné oddálení
účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu, ale jde o mimořádný nástroj zabránění
stavu, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu bylo
konkrétním, zásadním a nevratným způsobem negativně zasaženo do práv stěžovatele.
Nepoměrně větší újma stěžovatele, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout
jiným osobám (§73 odst. 2 s. ř. s.) při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí,
tedy musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit.
To znamená, že i v případě, kdy přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout újma jiným
osobám, musí být újma, jež vznikne navrhovateli výkonem nebo jinými právními následky
rozhodnutí, takové intenzity, aby převážila nad veřejným zájmem na výkonu či jiných právních
následcích pravomocného rozhodnutí správního orgánu či krajského soudu.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel tvrzené důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nijak nedoložil, nadto uváděné důvody nenaplňují podmínky
pro jeho přiznání ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel toliko uvedl, že je finanční konzultant,
který vykonává svou profesi po celé České republice, jakož i na Slovensku, a výkon uvedené
sankce je proto pro něj vážnou komplikací. To, že někdo vykonává své povolání na různých
místech v České republice a na Slovensku, samo o sobě neimplikuje nezbytnost disponovat
řidičským oprávněním, ani znemožnění výkonu uvedené profese (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 9. 2016, č. j. 5 As 206/2016 - 30). Nezbytnou mobilitu lze jistě
do značné míry pokrýt využíváním prostředků hromadné dopravy, taxislužby nebo pomocí třetí
osoby. Uvedené platí také o stěžovatelem tvrzeném závazku ve vztahu k jeho tetě. Stěžovatel
ostatně svá tvrzení ničím nedoložil. Nejvyšší správní soud tedy nemohl ověřit jejich pravdivost
a relevanci, přestože v usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2017, č. j. 5 As 219/2017 – 6,
byl stěžovatel výslovně vyzván, aby nejen uvedl, ale také doložil skutečnosti svědčící o tom,
že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Zdejší soud připomíná,
že není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval
důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 10. 2015, č. j. 6 As 191/2015 - 36, nebo ze dne 12. 5. 2016,
č. j. 7 As 64/2016 - 30).
[9] Nejvyšší správní soud si je plně vědom skutečnosti, že využití prostředků hromadné
dopravy (resp. využití pomoci třetí osoby či taxislužby) může být pro stěžovatele nepochybně
značně diskomfortní a komplikovanější (popř. též nákladnější), nicméně to samo o sobě
nezakládá důvod pro přiznání odkladného účinku. Na tomto místě se sluší znovu připomenout,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je zcela mimořádným procesním opatřením,
které má být vyhrazeno pouze pro případy, v nichž stěžovateli v důsledku (krajským soudem
aprobovaného) rozhodnutí správního orgánu hrozí závažná újma, kterou již nelze odčinit.
[10] Dále považuje Nejvyšší správní soud za vhodné poznamenat, že jako značně
problematická se jeví též otázka, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo
v rozporu s veřejným zájmem. K této otázce se stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného
účinku nijak nevyjadřuje. Jak již Nejvyšší správní soud dříve uvedl např. v usnesení ze dne
22. 6. 2016, č. j. 5 As 126/2016 - 21, „v případě, kdy je jako sankce uložen zákaz řízení motorových vozidel
je nutno zohlednit fakt, že tento trest kromě funkce represivní (která je mu imanentní) v sobě silně zahrnuje též
funkci obrannou, a to zejména ve vztahu k ostatním účastníkům silničního provozu“. Za těchto okolností
a s ohledem na skutečnost, že stěžovatel ve svém návrhu ani neuvedl žádné argumenty, které
by svědčily o tom, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v dané věci nebylo
v rozporu s veřejným zájmem, nezbylo než konstatovat, že je na místě odkladný účinek nepřiznat.
V této souvislosti je rovněž třeba vzít v potaz povahu přestupku, jehož se měl stěžovatel dopustit.
Stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona
o silničním provozu, kterého se měl dopustit porušením §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním
provozu tím, že dne 22. 11. 2014 v 11:30 hod. řídil vozidlo registrační značky X v Brně na dálnici
D2 v prostoru 4,5 km ve směru na Brno bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo
v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod vlivem alkoholu.
Přístrojem Dräger mu byla zjištěna hladina alkoholu v krvi při prvním měření v 11:35 hod. ve výši
0,44 ‰ a při druhém měření v 11:43 hod. ve výši 0,42 ‰. Po odečtení možné odchylky měření
0,24 ‰ zahrnující součet faktorů, které mohly výsledek měření ovlivnit, byla dechovou zkouškou
zjištěna hladina alkoholu v krvi ve výši 0,18 ‰. Za těchto okolností si lze jen obtížně představit,
jakými argumenty by vůbec bylo možné dovodit, že v projednávané věci není přiznání
odkladného účinku v rozporu s veřejným zájmem.
[11] Po zhodnocení všech relevantních skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v posuzovaném případě účinky správního rozhodnutí nepředstavují pro stěžovatele takovou
újmu, jež by převažovala nad veřejným zájmem, v tomto případě zejména na výkonu (a jiných
právních následcích) pravomocných rozhodnutí správních orgánů či rozsudku krajského soudu
a na ochraně dalších účastníků silničního provozu.
[12] Nejvyšší správní soud uzavírá, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nejsou v daném případě splněny; proto Nejvyšší správní soud dle §107 odst. 1
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu