ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.24.2017:70
sp. zn. 5 As 24/2017 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatele: V. R., zast.
Mgr. Martinem Škrabalem, advokátem se sídlem Jánský vršek 13, Praha 1, proti odpůrci: Město
Desná, se sídlem Krkonošská 120, Desná, zast. Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem se
sídlem Dolní nám. 679/5, Jablonec nad Nisou, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 1. 2017, č. j. 64
A 5/2016 – 158, o návrhu odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Odpůrce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti výroku I. rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) ze dne 18. 1. 2017,
č. j. 64 A 5/2016 – 158, kterým byl zrušen územní plán navrhovatele schválený usnesením
zastupitelstva města č. 3.1.3. dne 20. 4. 2016 (dále jen „územní plán“), a to v části týkající
se pozemku parc. č. X. Výrokem II. krajský soud ve zbylé části návrh navrhovatele zamítl
a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.
Stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Uvedl, že napadeným
rozsudkem krajského soudu bylo nezákonně zasaženo do ústavně chráněného práva stěžovatele
na samosprávu, které zaručuje čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 4 Ústavy. Nepřiznání
odkladného účinku by pro stěžovatele znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla
vzniknout navrhovateli nebo ostatním osobám. Musel by bez zbytečného odkladu po zrušení
části územního plánu začít projednávat jeho změnu, což by znamenalo opětovné vynaložení
prostředků pro pořízení této změny, „která nebude ve výrokové části žádnou změnu funkčního využití
navrhovat“. Pokud by pořídil nový územní plán pro sporné území a následně bylo jeho kasační
stížnosti vyhověno, existovaly by vedle sebe dva územní plány pro sporné území, což by v praxi
znamenalo obtížně řešitelný problém. Na druhou stranu poukázal stěžovatel na dosavadní přístup
navrhovatele, který nebyl po dobu 15 let aktivní, po tuto dobu nežádal o vydání rozhodnutí
o umístění, resp. povolení stavby a „o problematiku se nezajímal až do doby podání předmětné námitky“.
Ze stanovisek dotčených orgánů, která jsou konstantní, stěžovatel dovozuje, že v případě nového
posouzení věci bude rozhodnutí stejné, proto navrhovateli nevznikne žádná škoda, jestliže bude
kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. V posuzované věci se jedná o důležitou otázku,
která by měla být přezkoumána zdejším soudem, a stěžovatel je vzhledem k předmětu sporu
přesvědčen o naléhavosti přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Navrhovatel se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil podáním
ze dne 27. 2. 2017, v němž uvedl, že podle jeho přesvědčení pro přiznání odkladného účinku
nejsou dány podmínky. Existenci újmy odůvodnil stěžovatel pouze obecným odkazem
na zákonnou povinnost bezodkladně rozhodnout o pořízení změny územního plánu, kterou mu
ukládá §50 odst. 3 stavebního zákona, aniž by toto tvrzení podpořil odkazem na konkrétní újmu
a tuto újmu kvantifikoval, čímž ztížil možnost porovnání s újmou, která hrozí navrhovateli.
Pro přiznání odkladného účinku je třeba, aby stěžovatel tvrdil existenci specifické újmy, nikoli
pouze potenciální újmy vyplývající z obecné povinnosti stěžovatele postupovat podle zákona;
opačný výklad by znamenal, že odkladný účinek je třeba přiznat vždy, když dojde ke zrušení
územního plánu. Náklady na pořízení územního plánu v rozsahu jedné plochy odhaduje
navrhovatel řádově na jednotky desítek tisíc korun, proto i pokud by hypoteticky neexistovala
újma na straně navrhovatele, nelze u stěžovatele hovořit o újmě „nepoměrně větší“. Tvrzení
stěžovatele o tom, že navrhovateli nevznikne po dobu projednání kasační stížnosti žádná škoda,
pokládá navrhovatel za neodůvodněnou spekulaci. Navrhovatel spatřuje svou újmu v tom,
že pro danou plochu neexistuje územní plán, což komplikuje jeho záměr na daném pozemku
stavět. Obavu stěžovatele ze souběžné existence dvou územních plánů pokládá navrhovatel
za nedůvodnou.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej ale může na návrh stěžovatele přiznat a užije přitom přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Ustanovení §73 s. ř. s. sice upravuje rozhodování o návrhu na odkladný účinek žaloby proti
rozhodnutí správního orgánu, a jak již zdejší soud v minulosti dovodil, v řízení o návrhu
na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části schází zákonný podklad pro jeho aplikaci
(viz usnesení zdejšího soudu ze dne 6. 10. 2010, č. j. 9 Ao 4/2010 – 20), v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo
jeho části však takový zákonný podklad představuje citovaný §107 odst. 1 s. ř. s. (viz usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015 – 182). Z povahy věci pak
možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti připadá v úvahu právě v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí, kterým krajský soud vyhověl (byť jen částečně) návrhu a napadené
opatření obecné povahy nebo jeho část zrušil. Případný odkladný účinek přiznaný kasační
stížnosti totiž bude působit vůči rozhodnutí krajského soudu, tj. zamezí důsledkům zrušujícího
rozsudku krajského soudu po dobu kasačního řízení.
Vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální předpoklady pro to, aby bylo možné
takovému návrhu vyhovět: a) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu, b) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, c) přiznání odkladného účinku nesmí být
v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58).
V souvislosti s mimořádnou povahou institutu odkladného účinku je třeba vzít v potaz
rovněž to, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, neboť směřuje proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší správní soud vychází ve své konstantní
judikatuře z toho, že přiznání odkladného účinku vůči pravomocnému rozhodnutí je třeba
připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní
jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno; tímto zákonným postupem ovšem není přiznání odkladného účinku,
ale až meritorní výrok o kasační stížnosti. Pokud by správní orgány neměly být vázány
pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty,
pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví. Přiznání odkladného
účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé a výjimečné případy.
Soud v nyní posuzované věci nejdříve posoudil, zda stěžovatel dostatečně tvrdil
a prokázal, že by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku krajského soudu
pro něho znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku
vzniknout jiným osobám.
Soud si je vědom skutečnosti, že proces změny územního plánu, vyžaduje určité náklady,
nutno ale dodat, že stěžovatel v tomto směru argumentoval pouze obecně, bez bližší konkretizace
rozsahu tvrzené újmy. U návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se však očekává
dostatečně konkretizované tvrzení, v čem taková újma spočívá, uvedení jejího rozsahu, včetně
možné intenzity. Z takto vylíčených skutečností musí vyplývat, že negativní následek, jehož
se stěžovatel ve vazbě na napadený rozsudek krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním
zásahem. Stěžovatel musí tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale rovněž řádně doložit. To se v daném
případě nestalo a zdejší soud musí přisvědčit závěru navrhovatele, že stěžovatel svá tvrzení
o hrozící újmě dostatečně nespecifikoval a nelze proto posoudit, zda by tvrzená újma v podobě
stěžovatelem nadbytečně vynaložených prostředků, byl-li by zdejším soudem napadený rozsudek
zrušen, byla nepoměrně větší, nežli újma, která by mohla v mezidobí vzniknout navrhovateli.
Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže být relevantní ani tvrzení
stěžovatele, že případná změna územního plánu „nebude ve výrokové části žádnou změnu funkčního
využití navrhovat“. Předmětem sporu v dané věci je nepřezkoumatelnost části územního plánu,
proto Nejvyšší správní soud při posouzení oprávněnosti žádosti o přiznání odkladného účinku
nemůže předjímat, resp. věcně hodnotit, případnou změnu územního plánu.
Újmu stěžovatele nelze spatřovat ani v potenciální možnosti souběžné existence dvou
územních plánů pro sporné území. Existence dvou rozhodnutí, resp. v daném případě dvou
opatření obecné povahy ve stejné věci jistě není žádoucí, ale nepředstavuje pro stěžovatele újmu
dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku (srov. usnesení rozšířeného
senátu č. j. 10 Ads 99/2014 - 58). Považovala-li by se pouhá hrozba existence dvou odlišných
správních aktů sama o sobě za újmu, musel by být odkladný účinek přiznáván téměř ke každé
žádosti správního orgánu, jehož správní akt byl krajským soudem zrušen. Tento postup
by odporoval smyslu a účelu zákonné úpravy a mohl by vést i k nerovnosti stran, tj. k porušení
§36 odst. 1 s. ř. s.
Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal shora uvedenou podmínku naplněnou,
přičemž z ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že všechny podmínky pro přiznání odkladného
účinku musí být splněny kumulativně, nezabýval se již posouzením naplnění podmínek dalších,
neboť takový postup by byl zcela nadbytečný, a rozhodl tak způsobem uvedeným ve výroku
tohoto usnesení. Připomíná však, že tímto není nikterak předjímáno samotné rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. března 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu