ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.267.2016:15
sp. zn. 5 As 267/2016 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Ing. L. Š., zast.
JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec, proti žalovanému:
Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 11.
2016, č. j. 59 A 42/2016 - 44,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 11. 2016,
č. j. 59 A 42/2016 - 44, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno
jeho rozhodnutí ze dne 29. 2. 2016, č. j. OD 197/16-3/67.1/16051/Rg, kterým bylo
zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Liberce ze dne 7. 1. 2016,
č. j. MML204587/15/5350/OD/ANT; rovněž toto rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno.
Správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle
§125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Prvostupňový
správní orgán dospěl k závěru, že žalobce jako provozovatel vozidla Škoda X v rozporu s §10
odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti
řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem; bylo zjištěno, že dne
19. 1. 2015 v 15:38 hodin stál řidič s uvedeným vozidlem v ul. Budyšínská v Liberci na
vyhrazeném parkovišti (IP 12), doplněném vodorovným značením V10f (pro vozidlo přepravující
osobu těžce postiženou nebo těžce pohybově postiženou), aniž měl oprávnění toto vyhrazené
parkoviště používat; vozidlo nebylo žádným způsobem označeno.
Policie ČR v odevzdání věci ze dne 5. 2. 2015 uvedla, že neznámý řidič vozidla dne
19. 1. 2015 v 15:38 hodin. v Liberci, Budyšínská 1400 porušil §67 odst. 8 zákona o silničním
provozu, tím, že neoprávněně zastavil a stál na místě vyhrazeném pro osobě těžce zdravotně
postižené a toto jednání vykazuje znaky přestupku. K odevzdání věci byly připojeny fotografie
vozidla ŠKODA OCTAVIA SPZ X stojícího před nákupním centrem na parkovišti označeném
svislou dopravní značkou IP 12 doplněnou vodorovným značením pro zastavení a stání vozidel
osob těžce zdravotně postižených.
Příkazem ze dne 9. 11. 2015 shledal magistrát žalobce vinným ze spáchání shora
uvedeného správního deliktu. Žalobce se bránil odporem, proto bylo pokračováno ve správním
řízení, žalobce byl vyzván k uplatnění práv účastníka řízení před vydáním rozhodnutí;
rozhodnutím ze dne 7. 1. 2016 byl uznán na základě shromážděných podkladů vinným
ze správního deliktu podle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu, za který mu byla uložena
pokuta ve výši 1500 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč.
Odvolání podané proti rozhodnutí magistrátu žalovaný zamítl. Krajský soud rozsudkem
nyní napadeným kasační stížností rozhodnutí stěžovatele jakož i rozhodnutí magistrátu zrušil.
Nepřisvědčil žalobci v jeho námitce stran nedostačujícího postupu ke zjištění pachatele, shledal
však důvodnou námitku týkající se nedostatečně uvedeného místa spáchání správního deliktu
ve výroku prvostupňového rozhodnutí; odkázal přitom na závěry v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 9. 2015, č. j. 2 As 111/2015 – 42.
V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že krajským soudem použitý rozsudek
č. j. 2 As 111/2015 - 42, není pro danou věc plně přiléhavý, neboť v daném případě je ulice
Budyšínská v Liberci dlouhá pouhých 327 m a na této ulici, mimo parkoviště u obchodního
centra, jiné vyhrazené parkoviště není. K předmětnému správnímu deliktu došlo právě
na parkovišti u obchodního centra (také je jediné na této ulici) a u tohoto obchodního centra
je svislým i vodorovným dopravním značením (vlevo, vedle vchodu do tohoto centra) vyznačeno
vedle sebe jediných 13 parkovacích míst pro osoby těžce zdravotně postižené v uvedené ulici
Budyšínské v Liberci. Z těchto důvodů se stěžovatel domnívá, že místo spáchání správního
deliktu bylo ve výroku rozhodnutí správních orgánů obou stupňů specifikováno dostatečně tak,
aby nebylo možno jej zaměnit s jiným místem. Na podporu této domněnky stěžovatel odkazuje
na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 44/2016 - 35, ze dne 7. 7. 2016, kde bylo
konstatováno, že místo spáchání přestupku uvedené „na pozemní komunikaci I. třídy č. 13 v ulici
Frýdlantská v obci Mníšek ve směru jízdy na obec Frýdlant“, bylo dostačující, přestože tento úsek je delší
než 1 km. Případně rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 216/2015, ze dne
23. 12. 2015, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka
v Liberci, sp. zn. 58 A 5/2014, ze dne 7. 8. 2015, když v tomto případě bylo místo spáchání
přestupku v Liberci, v ulici Londýnské – dlouhé 4,5 km.
Stěžovatel s ohledem na výše uvedené požaduje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ke kasační stížnosti vyjádření nepodal.
Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti a přípustnosti kasační stížnosti, jakož
i splnění ostatních podmínek řízení přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a z důvodů stěžovatelem uplatněných (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud si je zcela vědom toho, že v zájmu právní jistoty obviněného musí
být skutek ve výroku rozhodnutí správního orgánu popsán dostatečně určitě, aby nebyl
zaměnitelný s jiným skutkem. V tomto smyslu slouží výrok rozhodnutí ústavní hodnotě právní
jistoty a je klíčovou normativní částí rozhodnutí. Zároveň je třeba trvat na tom, aby zahrnoval
vedle popisu skutku i všechny další okolnosti, které jsou rozhodné pro subsumpci daného skutku
pod konkrétní skutkovou podstatu přestupku (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 3. 2010, č. j. 1 As 92/2009 - 65). Je totiž nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní
jednání je subjekt postižen, což lze zaručit jen konkretizací údajů obsahujících popis skutku;
uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba
k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro určení
totožnosti skutku vylučují pro další období možnost záměny skutku a možnost opakovaného
postihu za týž skutek a současně umožňují posouzení, zda případně nedošlo k prekluzi možnosti
postihu v daném konkrétním případě (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS, rovněž
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2013, č. j. 1 As 180/2012 - 43, nebo
ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014 - 39).
K porušení povinnosti žalobce v projednávané věci mělo dle krajského soudu dojít tím,
že „v ul. Budyšínská v Liberci“ mělo být vozidlo zaparkováno na vyhrazeném parkovišti. Krajský
soud takto vymezené místo označil za blíže nespecifikované.
Jak již Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval ve svých rozhodnutích, smyslem
konkrétního vymezení místa přestupku je zejména vyloučení překážky litispendence, dvojího
postihu pro týž skutek, vyloučení překážky věci rozhodnuté, určení rozsahu dokazování
a zajištění řádného práva na obhajobu. Zda je určení místa spáchání přestupku ve výroku
dostatečně konkrétní, je otázkou posouzení okolností každého jednotlivého případu, přičemž
závěry vyslovené v rozsudcích správních soudů nelze prezentovat odtrženě od kontextu případů,
které byly rozhodovány. Vždy je třeba přihlédnout k místním poměrům, např. k velikosti obce,
složitosti dopravní situace a také k úvaze, zda, resp. do jaké míry přesně musí být místo spáchání
skutku rozhodné pro posouzení toho, zda ke spáchání přestupku došlo.
Pro účely podřazení skutku pod skutkovou podstatu nedovoleného parkování je nutné
vymezit místo spáchání přestupku tak, aby bylo najisto postaveno, jaký režim parkování byl
v místě, kde vozidlo parkovalo. Bylo by proto nedostatečné, pokud by místo spáchání skutku
ve správním rozhodnutí bylo vymezeno pouhým odkazem na název ulice, bez informace o tom,
že by ulice obsahovala zpoplatněná stání po celé délce (srov. rozsudek ze dne 23. 11. 2016,
č. j. 2 As 249/2016 - 39, kde sice bylo místo označeno pouze ulicí, celá ulice však měla
zpoplatněný režim). Výsledek zjištění pak musí nalézt odraz v natolik přesném a jednoznačném
popisu skutku, že z něj bude patrné, že parkující vozidlo stálo právě na takovém místě v rámci
dané ulice, na němž bylo pro něho stání zapovězeno.
V projednávaném případě požadavky kladené judikaturou na přesnost a nezaměnitelnost
skutku, který je žalobci přičítán, dle názoru Nejvyššího správního soudu ve výrokové části
správního rozhodnutí splněny byly. Ač by se mohlo na první pohled zdát, že výrok rozhodnutí
o vině žalobce je totožný s výrokem v rozhodnutí posuzovaném v judikátu, na který odkazoval
krajský soud, není tomu tak. Výrok informaci o tom, že vozidlo stálo neoprávněně
na vyhrazeném parkovišti, obsahuje. Výrok v relevantní části uvádí, že „v ul. Budyšínská v Liberci
stál řidič neoprávněně na vyhrazeném parkovišti (IP 12), doplněné vodorovným značením V10f (pro vozidlo
přepravující osobu těžce postiženou nebo těžce pohybově postiženou), aniž by měl oprávnění toto vyhrazené
parkoviště používat“ (zvýraznil NSS). Z uvedeného je zřejmé, že spojení „na vyhrazeném parkovišti“
odkazuje na vyhrazené parkoviště v režimu značky V10f. Z vymezení skutku ve výroku je proto
zřejmé, jaký režim parkování na místě, kde žalobcovo vozidlo stálo, platil. Místo, kde vozidlo
stálo, je proto dostatečně přesně specifikované, zcela zřejmé je i z pořízené fotodokumentace,
která zachycuje vozidlo žalobce s čitelnou SPZ stojící na vyhrazeném parkovišti i část
obchodního domu. Na základě takového popisu se nelze domnívat, že skutek, o kterém bylo
rozhodnuto, mohl spočívat ve stání na jiném nevyhrazeném parkovišti v ulici Budyšínská, resp.
kdekoli jinde na této ulici. Obdobnou věc stejně posoudil Nejvyšší správní soud už např.
v rozsudku ze dne 21. 12. 2016, č. j. 1 As 247/2016 - 30.
Nejvyšší správní soud tak má za to, že správní orgán dostál svým povinnostem,
když dostatečně určitě a nezaměnitelně konkretizoval skutek, pro který shledal žalobce vinným.
Krajský soud zatížil své rozhodnutí nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení, když nesprávně dospěl k závěru, že místo spáchání
správního deliktu není dostatečným způsobem ve výroku rozhodnutí správního orgánu uvedeno.
Nejvyšší správní soud proto napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrací
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), v němž bude krajský soud vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci v novém rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 29. června 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu