ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.285.2017:11
sp. zn. 5 As 285/2017 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: L. K.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Valdice, se sídlem nám. Míru 55,
Valdice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 4. 10. 2017, č. j. 31 A 38/2017 - 20,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci včasnou kasační stížnost,
kterou žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti výroku II. v záhlaví označeného usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“). Výrokem I. zmíněného usnesení
krajský soud stěžovatele zcela osvobodil od soudních poplatků a výrokem II., který je nyní
napaden kasační stížností, zamítl žádost stěžovatele o ustanovení zástupce v řízení o žalobě
proti nezákonnému zásahu správního orgánu dle §82 s. ř. s. Nezákonný zásah spatřoval
stěžovatel v tom, že rozhodnutím ředitele žalované ze dne 14. 8. 2017 mu byla uložena povinnost
uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 7-2017 v částce 574 Kč.
Na základě zmíněného rozhodnutí ředitele, které nebylo ani předběžně vykonatelné, provedla
žalovaná srážku z přijatých peněz stěžovatele ve výši 574 Kč. Žalovaná srážku provedla
bez exekučního příkazu k daňové exekuci a odebrala tak stěžovateli právo dobrovolného splnění
jeho povinnosti uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody.
[2] Krajský soud rozhodnutí neustanovit stěžovateli zástupce odůvodnil tak, že zastoupení
advokátem není nutné k ochraně práv stěžovatele, neboť z obsahu žaloby je zřejmé,
že je stěžovatel dostatečně kompetentní k hájení svých práv v daném řízení, a to i s ohledem
na skutečnost, že u krajského soudu podal již více žalob ve věcech, které se od sebe skutkově
ani právně příliš neliší, přičemž mu v některých případech byl ustanoven zástupcem advokát
Mgr. Ladislav Preclík.
[3] V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasil s názorem krajského soudu, že k ochraně jeho
práv není potřeba zastoupení advokátem. Poukázal na to, že v dalších jím vedených řízeních
u krajského soudu nebylo dosud rozhodnuto a zástupce ustanovený v těchto věcech není
povinen poskytovat stěžovateli právní rady ve věcech, v nichž ustanoven není. Stěžovatel uvedl,
že nezískal lepší právní vzdělání ani zkušenosti a předmětná žaloba obsahuje doslovně stejné
náležitosti jako žaloby v řízeních, v nichž mu byl zástupce ustanoven. Stěžovatel současně
požádal, aby mu byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce, a to Mgr. Ladislav Preclík,
advokát.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve rozhodl o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti.
[5] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, vyložil, že je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského
soudu o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení
o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto
řízení, a proto se zde §105 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní neuplatní.
To znamená, že v řízení o takové kasační stížnosti není dána povinnost zastoupení stěžovatele
advokátem.
[6] Při úvaze, zda je v řízení o této kasační stížnosti nezbytné ustanovit k hájení zájmů
stěžovatele advokáta, vycházel Nejvyšší správní soud z následujícího. Výše uvedená řízení
o procesních návrzích nejsou skutkově ani právně nijak složitá, ostatně zejména o návrzích
na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce rozhodl krajský soud již na základě
těch podkladů, které mu k prokázání poměrů předložil stěžovatel. Ze spisu krajského soudu
i z řízení o kasační stížnosti dále zřetelně vyplývá, že stěžovatel před soudy vystupuje zcela
samostatně a dostatečně využívá svých procesních práv. Pro projednatelnost podané kasační
stížnosti přitom postačí, pokud stěžovatel řádně a blíže vylíčí, z jakých věcných důvodů
s rozhodnutím krajského soudu nesouhlasí; námitky k jednotlivým důvodům kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 s. ř. s. poté podřadí Nejvyšší správní soud eventuálně sám.
[7] Nejvyšší správní soud přitom shledal, že v podané kasační stížnosti stěžovatel uvedl
alespoň základní důvody, pro které napadl usnesení krajského soudu. Kasační stížnost
je tak bezpochyby projednatelná. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je proto
v možnostech stěžovatele, aby taktéž v řízení o této kasační stížnosti on sám hájil svá práva.
Nedostatek zastoupení v tomto řízení podle názoru Nejvyššího správního soudu stěžovateli nijak
nebrání v přístupu k soudu.
[8] Vzhledem k tomu, že ve věci stěžovatele není nezbytné jeho zastoupení, Nejvyšší správní
soud návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
[9] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal důvodnost samotné kasační stížnosti v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Podle §35 odst. 9 s. ř. s .“Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování … platí v takovém případě
stát“.
[12] Krajský soud stěžovateli přiznal zcela osvobození od soudních poplatků, dospěl však
k závěru, že v případě stěžovatele není naplněna druhá z podmínek §35 odst. 9 s. ř. s.,
a sice že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Nejvyšší správní soud
s tímto závěrem souhlasí.
[13] Nejvyšší správní soud má za to, že v případě, kdy je účastníku řízení ustanoven advokát
a v jiném skutkově obdobném řízení a identické procesní situaci témuž účastníku soud advokáta
neustanoví, musí soud řádně a přesvědčivě tento svůj postup odůvodnit. Krajský soud této
povinnosti dostál, tj. rozhodnutí o neustanovení zástupce dostatečně odůvodnil. Poukázal na to,
že žaloba stěžovatele obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti,
včetně podrobných žalobních bodů, což vypovídá o tom, že stěžovatel je schopen hájit svá práva
v řízení před krajským soudem; v řízení o žalobě není zastoupení advokátem povinné.
[14] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelem podaná žaloba je způsobilá
k projednání krajským soudem, obsahuje rozhodující skutkové okolnosti a relevantní zákonná
ustanovení, včetně argumentace zpochybňující zákonnost zásahu, proti němuž se stěžovatel
domáhá ochrany. S ohledem na úroveň formulace podané žaloby, svědčící o dobré stěžovatelově
orientaci v dané problematice, se Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem nedomnívá,
že by k ochraně stěžovatelových práv v soudním řízení před krajským soudem bylo nezbytně
třeba zastoupení ustanoveným advokátem. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 – 64, kde soud uvedl: „Advokát bude
ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou
a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaných podání
účastníka, jímž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade
na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě
obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka.“
Odkazuje-li stěžovatel na své nulové zkušenosti se soudním řízením, upozornil krajský soud
správně na jiná u něj vedená řízení, v nichž stěžovatel vystupuje v obdobných věcech jako
žalobce, a nepochybně tedy již má jisté zkušenosti s řízeními před správními soudy. Nejvyšší
správní soud proto dospěl k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek pro ustanovení
zástupce v posuzované věci správně.
[15] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů
řízení proto nemá. Procesně úspěšné žalované pak nevznikly v řízení náklady přesahující rámec
nákladů její běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se jí proto nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu