ECLI:CZ:NSS:2017:5.AZS.192.2017:21
sp. zn. 5 Azs 192/2017 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: V. T. T., zastoupená
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017, č. j. 1
A 7/2016 - 60, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké
policie, ze dne 4. 9. 2015, č. j. KRPA-71074-81/ČJ-2015-000022, byla žalobkyni dle §101
písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v návaznosti na rozhodnutí o správním vyhoštění
ze dne 4. 5. 2010, č. j. CPPH-8339/ČJ-2010-004003, nově stanovena doba k vycestování z území
do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobkyně podala proti rozhodnutí, jímž
jí byla nově stanovena doba k vycestování, odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne
12. 1. 2016, č. j. CPR-36979-2/ČJ-2015-930310-V238, zamítl a rozhodnutí správního orgánu
I. stupně potvrdil.
[2] Žalobkyně následně podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Městského soudu
v Praze, jenž ji rozsudkem ze dne 24. 3. 2016, č. j. 1 A 7/2016 - 31, zamítl. Tento rozsudek byl
na základě kasační stížnosti žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 5. 2017, č. j. 5 Azs 69/2016 – 31, a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v dané věci rozhodoval znovu rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 1 A 7/2016 – 60,
jímž žalobu opětovně zamítl.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) poté podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
[4] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodňovala tím, že má na území
České republiky vytvořeno silné rodinné a sociální zázemí a její nucený návrat by bezpochyby
představoval nenahraditelnou újmu. Naopak má stěžovatelka za to, že následky nepřiznání
odkladného účinku by byly zjevně nepřiměřené důvodům vydání napadeného rozhodnutí
a dle jejího názoru přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemůže žádným jiným osobám
vzniknout jakákoliv újma a toto přiznání není ani v rozporu s veřejným zájmem.
[5] Stěžovatelka uvedla, že žije na území České republiky již velice dlouhou dobu a má zde
vytvořeny rozsáhlé soukromé vazby. Poukázala na to, že v případě nepřiznání odkladného účinku
se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým jí byla stanovena lhůta k vycestování z území, a bude
tak nucena okamžitě opustit Českou republiku, přičemž její návrat bude v nedohlednu.
[6] Stěžovatelka dále odkázala zejména na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, dostupné na www.nssoud.cz, podle kterého může být
pro výkon práva stěžovatelky na spravedlivý proces nezbytné, aby mohla zůstat na území České
republiky. K právu na spravedlivý proces náleží i právo vystupovat v tomto řízení osobně a být
v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny atd. Závěrem stěžovatelka uvedla,
že minimálně za účelem zajištění její účasti u řízení o soudním přezkumu napadeného správního
rozhodnutí považuje za nezbytné, aby podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
[7] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[8] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce (zde stěžovatelku) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[9] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[10] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[11] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude
stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních
orgánů nucena opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
[12] Nejvyšší správní soud má za to, že pro výkon stěžovatelčina ústavního práva
na spravedlivý proces je nezbytné, aby mohla zůstat na území České republiky do skončení řízení
o její kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní,
zastoupena advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží také právo
účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. Zároveň Nejvyšší správní soud vychází z toho,
že pokud by nedošlo k odkladu právních účinků pravomocného rozhodnutí o stanovení nové
doby k vycestování stěžovatelky do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti, byla by stěžovatelka nucena opustit území České republiky. V daném případě
lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí
a možným vznikem újmy stěžovatelky.
[13] Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku rovněž z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání
odkladného účinku v daném případě, tedy umožnění pobytu stěžovatelce na území České
republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o její kasační stížnosti, jakkoli
negativně dotklo práv třetích osob. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem
se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25,
když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit
na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité
zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak
by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním
způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva
svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí proti
podstatné újmě, která hrozí stěžovatelce, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš
mírné intenzity. Stěžovatelka nebyla původním rozhodnutím ze dne 4. 5. 2010, č. j. CPPH-
8339/ČJ-2010-004003, vyhoštěna z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodu podle
§119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, v tehdejším znění.
[14] Vzhledem k tomu, že soud shledal veškeré podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, nepovažoval již za nutné zabývat se dalšími možnými důvody vzniku újmy,
které uváděla stěžovatelka.
[15] Žalobě stěžovatelky proti pravomocnému rozhodnutí ve věci stanovení nové lhůty
k vycestování již byl odkladný účinek přiznán usnesením městského soudu ze dne 9. 2. 2016,
č. j. 1 A 7/2016 – 19. V tomto případě tedy postačí, že se přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného
rozsudku městského soudu, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje také odkladný účinek žaloby
proti rozhodnutí žalovaného.
[16] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. srpna 2017
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu