ECLI:CZ:NSS:2017:5.AZS.40.2017:15
sp. zn. 5 Azs 40/2017 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: D. T., zast.
Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
18. 1. 2017, č. j. 55 A 9/2016 - 30, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru
cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, pracoviště Tábor, ze dne
9. 6. 2016, č. j. KRPC-57471-25/ČJ-2016-020025, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle
§119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), přičemž doba, po kterou
mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, byla stanovena na 6 měsíců. Žalobce
podal proti rozhodnutí o správním vyhoštění odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne
10. 11. 2016, č. j. CPR-20777-6/ČJ-2016-930310-V234, zamítl a rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně potvrdil.
Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu
v Českých Budějovicích, který ji rozsudkem ze dne 18. 1. 2017, č. j. 55 A 9/2016 – 30, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) poté podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že v případě
nepřiznání odkladného účinku by nabylo vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění,
na jehož základě by byl stěžovatel nucen opustit území České republiky. Již samotný fakt,
že by stěžovatel musel opustit Českou republiku, by pro něj znamenal zásadní újmu, znásobenou
znemožněním účasti stěžovatele na soudním řízení. Je třeba zohlednit také skutečnost, že do této
situace se stěžovatel dostal dle svého tvrzení na základě naprosto protiprávního postupu
krajského soudu a v případě vyhoštění by musel vynaložit značné náklady na cestu do vlasti,
tamní pobyt a následný návrat do ČR v případě úspěchu kasační stížnosti. Jeho případný návrat
by byl v podstatě nemožný. Stěžovatel by byl vytržen ze svého domovského prostředí,
neboť za dobu pobytu v ČR je zde plně etablován, má zde přátele a v současnosti se obává
návratu do vlasti. Vzhledem k tomu, že jakýmkoliv jiným osobám nemůže vzniknout v podstatě
žádná újma, je újma, jež by mohla být způsobena stěžovateli, nepoměrně větší než újma
potenciálně ohrožující jiné osoby. Rovněž dle názoru stěžovatele není přiznání odkladného
účinku jeho kasační stížnosti v rozporu s veřejným pořádkem, naopak je ve veřejném zájmu
zachovávat procesní práva stěžovatele, především právo na spravedlivý proces. Stěžovatel proto
odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které může být pro výkon práva
stěžovatele na spravedlivý proces nezbytné, aby mohl zůstat na území České republiky po dobu
řízení o jeho kasační stížnosti. Stěžovatel proto žádal, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek, a nebylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Žalovaný se ve svém vyjádření k návrhu odkladného účinku kasační stížnosti vyslovil
pro jeho zamítnutí, neboť stěžovatel neuvedl žádné relevantní důvody, proč by měl být jeho
kasační stížnosti odkladný účinek přiznán.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž byla zamítnuta žaloba proti
rozhodnutí žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti,
bude stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí
správních orgánů nucen opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační
stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, náleží
k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou
součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především možnou újmu na výkonu práva
stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České republiky před
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Ze stejného důvodu ostatně
přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění
odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů vyhoštění
cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu), a není tedy bez dalšího dán důvod,
proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec
i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost
mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy stěžovatele
(srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013, č. j. 8 As 46/2013 – 36,
ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 – 92, a ze dne 5. 11. 2013, č. j. 5 As 81/2013 – 14).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou. K otázce
možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor
s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání
odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje
pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality
vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí proti podstatné újmě, která hrozí stěžovateli,
riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity. Stěžovatel nebyl
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodu podle §119 odst. 1 písm. b)
bodu 3 zákona o pobytu cizinců.
Vzhledem k tomu, že soud shledal veškeré podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, nepovažoval již za nutné zabývat se dalšími možnými důvody vzniku újmy,
které uváděl stěžovatel.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba
stěžovatele proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný
účinek, postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ve věci správního vyhoštění stěžovatele.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. února 2017
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu