ECLI:CZ:NSS:2017:5.AZS.56.2017:27
sp. zn. 5 Azs 56/2017 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: T. T. H.,
zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2176/2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 15. 2. 2017, č. j. 52 A 120/2016 - 52, o návrhu
žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 2. 11. 2016, č. j. CPR-11928-5/ČJ-2016-930310-V237, žalovaný
zamítl odvolání žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství
policie Pardubického kraje, odboru cizinecké policie ze dne 4. 4. 2016, č. j. KRPE-975-112/ČJ-
2015-170022-SV, kterým bylo stěžovatelce podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a o změně některých zákonů,
v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 9
zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit
vstup na území členských států Evropské unie, v délce 2 let.
Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, která byla rozsudkem Krajského
soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) ze dne 15. 2. 2017,
č. j. 52 A 120/2016 - 52, jako nedůvodná zamítnuta.
Rozsudek krajského soudu následně stěžovatelka napadla kasační stížností.
Současně požádala, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Uvedla, že nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti by bylo nepřiměřeným zásahem do jejího soukromého
a rodinného života. Stěžovatelka na území České republiky pobývá nepřetržitě od roku 2003,
s domovským státem má vazby zcela zpřetrhané. Na území České republiky má navíc svou
sestru, syna a neteře, kteří zde žijí na základě povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu,
jedna z neteří je občankou České republiky. Jedné ze svých neteří také pomáhá s výchovou
nezletilých dětí. V případě, že by bylo zrušeno rozhodnutí o jejím správním vyhoštění, zůstala
by jí zachována možnost získat pobytové oprávnění; v současné době je vedeno řízení o její
žádosti o přechodný pobyt. V opačném případě by vzhledem k rozhodovací praxi správních
orgánů ztratila možnost získat jiné pobytové oprávnění. V popsaných okolnostech stěžovatelka
spatřuje nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným
osobám. Dle názoru stěžovatelky by přiznání odkladného účinku její kasační stížnosti nebylo
ani v rozporu s veřejným pořádkem. Ke své argumentaci stěžovatelka odkázala na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012 - 37, ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, a ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25.
Žalovaný pouze uvedl, že jakékoli vyjádření z jeho strany by bylo bezpředmětné,
neboť Nejvyšší správní soud již dlouhodobě přiznává paušálně odkladný účinek kasačním
stížnostem cizinců.
Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatelku)
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Po zhodnocení důvodů uváděných
stěžovatelkou a skutečností vyplývajících ze správního a soudního spisu dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném
případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí o správním
vyhoštění, do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti,
byla by stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocného a vykonatelného správního
rozhodnutí nucena opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím kasačního soudu.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon stěžovatelčina ústavního práva na spravedlivý proces
je třeba, aby stěžovatelka mohla setrvat na území České republiky do skončení řízení o její kasační
stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení zastoupena advokátem, náleží k právu na spravedlivý
proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem,
udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší
správní soud proto spatřuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, spojenou s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti stěžovatelky, především v možné újmě na výkonu
jejího práva na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona
o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek
na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu
ohrožení bezpečnosti státu). Není tedy bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost
setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního
řízení. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou
napadeného rozhodnutí a možným vznikem zákonem předpokládané újmy u stěžovatelky
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 - 58).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku také z hlediska
splnění druhého zákonného předpokladu a dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku není
v rozporu s veřejným zájmem. Pokud jde o splnění uvedeného předpokladu, vychází zde soud
z povahy věci, z obsahu spisového materiálu a z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil
v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, kde dospěl k závěru, že „[p]okud
jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli
v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu
přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu
§73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci
testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení
veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131,
publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS).“
S ohledem na důvody správního vyhoštění leží v daném případě proti podstatné újmě,
která hrozí stěžovatelce, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné
intenzity, neboť stěžovatelka nebyla vyhoštěna z důvodu ohrožení bezpečnosti státu;
byla vyhoštěna podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců a §119 odst. 1
písm. b) bodu 9 zákona o pobytu cizinců.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatelky
proti pravomocnému rozhodnutí o jejím správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek,
postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku krajského
soudu, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ve věci správního vyhoštění stěžovatelky.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2017
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu