ECLI:CZ:NSS:2017:5.AZS.82.2017:21
sp. zn. 5 Azs 82/2017 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: M. T.,
zast. Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, se sídlem Ječná 7/548, Praha 2, proti žalovanému:
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Z. T., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 10. 2. 2017, č. j. 2 A 100/2016 - 46, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké
policie, ze dne 23. 9. 2015, č. j. KRPA-115079-70/ČJ-2014-190022, bylo žalobci uloženo správní
vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), přičemž doba,
po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, byla stanovena na 18 (osmnáct)
měsíců. Žalobce podal proti rozhodnutí o správním vyhoštění odvolání, které žalovaný
rozhodnutím ze dne 18. 11. 2016, č. j. CPR-1342-19/ČJ-2016-930310-V234, zamítl a rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně potvrdil.
Žalobce následně podal proti rozhodnutí žalovaného i proti rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně žalobu u Městského soudu v Praze, jenž ji rozsudkem ze dne 10. 2. 2017,
č. j. 2 A 100/2016 - 46, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) poté podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že by nucené opuštění
území České republiky pro něj znamenalo nenahraditelnou újmu a bylo by zásahem do jeho
soukromého života. Povinnost vycestovat z ČR by pro stěžovatele znamenala ukončení
jeho přibližně 13letého pobytu v ČR, kde strávil většinu svého dospělého života. Vycestování
by rozdělilo rodinu stěžovatele, jeho manželka i dcera mají v ČR trvalý pobyt, a není jasné, zda
by mohly zůstat v ČR samy bez stěžovatele, stejně tak není jasné, zda by se stěžovateli podařilo
po vycestování z ČR připravit pro manželku a dceru existenci v Bělorusku. Stěžovatel má naopak
za to, že jiným osobám žádná újma vzniknout nemůže a přiznání odkladného účinku není
v rozporu ani s veřejným zájmem. Stěžovatel dále poukázal na judikaturu Nejvyššího správního
soudu, konkrétně usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, podle kterého může být
pro výkon práva stěžovatele na spravedlivý proces nezbytné, aby mohl zůstat na území České
republiky. K právu na spravedlivý proces totiž mimo jiné náleží i právo vystupovat v tomto řízení
osobně, být v kontaktu se svým zástupcem a udělovat mu pokyny. Stěžovatel dále odkázal
na usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 4. 2016, č. j. 2 Azs 49/2016 – 20, jehož závěry dle názoru
stěžovatele lze aplikovat i na jeho případ.
Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasil, neboť stěžovatel
neuvedl žádné relevantní důvody, proč by měl být odkladný účinek přiznán.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (resp. městského) soudu, na které je třeba
hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
správních orgánů, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude
stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních
orgánů nucen opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, náleží
k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou
součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především možnou újmu na výkonu práva
stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České republiky před
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Ze stejného důvodu ostatně
přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění
odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů
vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu), a není tedy bez dalšího dán důvod,
proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec
i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost
mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy stěžovatele
(srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013, č. j. 8 As 46/2013 – 36,
ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 – 92, a ze dne 5. 11. 2013, č. j. 5 As 81/2013 – 14, všechna
dostupná na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pokud jde
o splnění uvedeného předpokladu, vychází zde soud z povahy věci a z obsahu spisového
materiálu. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již
vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, www.nssoud.cz, když dospěl
k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně
újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti.
Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát
z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto
je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
S ohledem na důvody správního vyhoštění stojí v daném případě proti podstatné újmě,
která hrozí stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity.
Stěžovatel nebyl vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodů podle
§119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele
proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek
na vykonatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, postačí v daném případě, že se přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní
účinky přezkoumávaného rozsudku Městského soudu v Praze, neboť tím se fakticky dočasně
obnovuje odkladný účinek žaloby na vykonatelnost rozhodnutí žalovaného ve věci správního
vyhoštění stěžovatele.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé, tedy o zákonnosti rozsudku městského soudu
o zamítnutí žaloby.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 12. dubna 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu