ECLI:CZ:NSS:2017:5.AZS.9.2017:29
sp. zn. 5 Azs 9/2017 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: D. M. N., zast.
Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem, se sídlem Slavíkova 1510/19, Praha, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2017, č. j. 60 Az 46/2016 – 15,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 5. 12. 2016, č. j. OAM-165/LE-LE05-LE05-2016, žalovaný zastavil
řízení o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
(dále jen „zákon o azylu“), neboť shledal žádost žalobce nepřípustnou podle §10a písm. e)
zákona o azylu.
Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Plzni,
který ji napadeným usnesením ze dne 6. 1. 2017, č. j. 60 Az 46/2016 – 15, odmítl.
Žalobce (stěžovatel) poté podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že v případě
nepřiznání odkladného účinku by došlo k nebezpečí vážné újmy na jeho straně, a to zejména
z důvodu nebezpečí vystavení riziku nezákonného věznění, mučení a jiným represím ve státě
původu. V této souvislosti poukázal stěžovatel na výhrůžky zabitím, které mu v zemi původu
hrozí z důvodu nesplnění dluhu. Stěžovatel si je vědom své povinnosti dluhy plnit, ale aktuálně
nemá dostatek prostředků na splnění těchto povinností; v této souvislosti poukázal na špatné
zkušenosti s policií v zemi původu, která obdobné případy výhrůžek zabitím odmítá řešit
a neposkytuje v tomto směru žádnou ochranu. Stěžovatel dále uvedl, že nepřiznání odkladného
účinku by mělo za následek možnost realizace správního vyhoštění stěžovatele a tedy porušení
zásady „non-refoulement“, která vyplývá z norem mezinárodního i vnitrostátního práva;
pro stěžovatele by vycestování znamenalo, že mu bude upřena možnost hájit své zájmy a důvody
žádosti o mezinárodní ochranu před soudem v České republice. Případné pozitivní rozhodnutí
soudu, resp. zrušení správního rozhodnutí, pak pro stěžovatele nebude mít žádný význam, neboť
na jeho základě se těžko bude domáhat vstupu do ČR či udělení víza. Zároveň se stěžovatel
domnívá, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude stěžovatel
v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů
případně nucen opustit území České republiky, a to případně ještě před rozhodnutím o kasační
stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, náleží
k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou
součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především možnou újmu na výkonu práva
stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České republiky před
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. V daném případě lze tedy nalézt
příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem
újmy stěžovatele (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013,
č. j. 8 As 46/2013 – 36, ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 – 92, a ze dne 5. 11. 2013,
č. j. 5 As 81/2013 – 14).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou. K otázce
možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor
s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání
odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality
vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí proti podstatné újmě, která hrozí stěžovateli,
riziko narušení veřejného zájmu jen nízké intenzity.
Vzhledem k tomu, že soud shledal veškeré podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, nepovažoval již za nutné zabývat se dalšími možnými důvody vzniku újmy,
které uváděl stěžovatel, a podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek, s čímž jsou spojeny právní následky uvedené v §78b zákona o azylu.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 22. února 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu