ECLI:CZ:NSS:2017:6.ADS.288.2017:27
sp. zn. 6 Ads 288/2017 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška
(soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci
žalobce: Ing. D. B., zastoupený Mgr. Martinem Hamplem, advokátem, se sídlem Palackého 741,
Dvůr Králové nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem
Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne
22. dubna 2016, č. j. MPSV-2016/80208-918 v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. srpna 2017, č. j. 32 Ad 14/2016 – 62,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Martinu Hamplovi, advokátu, se sídlem
Palackého 741, Dvůr Králové nad Labem, se p ři zn áv á odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 300 Kč, která bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobce požádal dne 3. června 2015 o poskytnutí dávky mimořádné okamžité pomoci
ve výši 10 000 Kč na pořízení dioptrických brýlí. Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Hradci
Králové (dále jen „úřad práce“) této žádosti rozhodnutím ze dne 24. července 2015
č. j. 12617/2015/DKL nevyhověl. K odvolání žalobce toto rozhodnutí žalovaný zrušil
(rozhodnutí ze dne 6. října 2015 č. j. MPSV-UM/11105/15/9S-KHK) a vrátil věc úřadu práce
k novému projednání, došetření případu a vydání nového rozhodnutí, které bude náležitě
odůvodněno. Úřad práce shromáždil další podklady – vyjádření optiků a očního sanatoria – a dne
22. února 2016 vydal rozhodnutí č. j. 3781/2016/DKL, kterým opět žalobci dávku mimořádné
okamžité pomoci nepřiznal proto, že požadovaný výdaj lze plně uhradit z veřejného zdravotního
pojištění. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím
zamítl.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen
„krajský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem. Stejně jako žalovaný považoval krajský soud
za stěžejní vyjádření Optiky Hrubá s.r.o., že dioptrické brýle v požadovaných hodnotách lze
zhotovit za cenu ve výši úhrady od zdravotní pojišťovny. Dávku mimořádné okamžité pomoci
nelze žalobci přiznat jenom proto, že si na základě rady optika vybral brýle s odolnějšími a lépe
upravitelnými obrubami a tenčími čočkami opatřenými antireflexní vrstvou. Brýle v hodnotě
hrazené zdravotní pojišťovnou splní svůj účel a neohrozí žalobce na zdraví.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační
stížnost, jíž se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu
řízení. Stěžovatel zdůraznil, že účelem jeho žádosti o poskytnutí dávky mimořádné okamžité
pomoci bylo získání prostředků na zakoupení speciálních dioptrických brýlí, které s ohledem
na svůj zdravotní stav nutně potřebuje. Tvrzení krajského soudu, že žalovaný vycházel ze sdělení
odborníků v dané oblasti, považuje stěžovatel za zavádějící, neboť prodejce oční optiky není
způsobilý podat odborné vyjádření, na jehož základě by žalovaný mohl rozhodnout. Optika
Hrubá s.r.o. předložila úřadu práce pouze písemné prohlášení, nikoli požadovanou cenovou
nabídku. Jiná optika svým dopisem potvrdila, že stěžovatelem požadované dioptrické brýle
zdravotní pojišťovna v plném rozsahu nehradí.
[4] Žalovaný nevzal v úvahu, že cenu brýlí s více než šesti dioptriemi zdravotní pojišťovny
nehradí, přičemž stěžovatel má 18 dioptrií. Rovněž krajský soud ke zdravotnímu stavu
stěžovatele vůbec nepřihlédl. Na základě lékařských zpráv nemohl krajský soud dojít k závěru,
že brýle v nejjednodušším, základním provedení budou postačovat ke kompenzaci stěžovatelova
zdravotního handicapu. Stěžovatel při výběru brýlí nepostupoval svévolně, nýbrž se řídil radou
zhotovitele, který mu doporučil brýle z odolnějšího a lépe zpracovatelného materiálu. Cílem
stěžovatele nebylo dávku mimořádné okamžité pomoci zneužít.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření setrval na stanovisku, které zastával v řízení před krajským
soudem, a navrhl kasační stížnost zamítnout. Poskytnutí dávky mimořádné okamžité pomoci
na pořízení nezbytné zdravotní pomůcky – brýlí je možné v případě, pokud taková pomůcka není
hrazena ze zdravotního pojištění žadatele. Úřad práce si vyžádal trojí cenovou nabídku
na zhotovení brýlí v základním provedení v kvalitě předepsané stěžovateli očním lékařem,
přičemž se ukázalo, že takové brýle jsou dostupné za cenu plně hrazenou zdravotní pojišťovnou.
[7] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného stěžovateli; ten však již svého práva
podat k němu repliku nevyužil.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[9] Na úvod Nejvyšší správní soud uvádí, že žádost stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků vyhodnotil jako bezpředmětný návrh, neboť podle §11 odst. 1 písm. b) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jsou řízení ve věci pomoci
v hmotné nouzi od poplatku osvobozena. Proto Nejvyšší správní soud o této žádosti
nerozhodoval.
[10] Podle §36 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění
pozdějších předpisů, má nárok na mimořádnou okamžitou pomoc osoba, která nemá vzhledem
k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě
nezbytného jednorázového výdaje [§2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi]. Nárok
na tuto dávku vzniká dnem, kdy ji příslušný orgán přizná (§38 odst. 2 zákona o pomoci
v hmotné nouzi). Výše dávky mimořádné okamžité pomoci se v tomto případě stanoví až do výše
jednorázového výdaje [§37 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi].
[11] Posledně citované ustanovení upravuje „správní uvážení, které v tomto případě náleží orgánu
pomoci v hmotné nouzi nejen co do splnění podmínek vzniku nároku na dávku, ale i co do výše této dávky.
Zákon přitom žádná další kritéria pro stanovení konkrétní výše této formy mimořádné okamžité pomoci
nestanoví, což odpovídá obecnému charakteru tohoto ustanovení, které má zahrnout širokou škálu různých
sociálních situací“. Primárním účelem poskytnutí dávky na úhradu výdaje na zakoupení
zdravotnické pomůcky – dioptrických brýlí „je v souladu s funkcí této pomůcky zdravotní hledisko.
V kombinaci s pojmovým znakem ‚nezbytnosti‘ jednorázového výdaje pak vede výklad e ratione legis citovaných
ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi k závěru, že je třeba žadateli na základě správní úvahy přiznat
takovou částku, která bude zohledňovat jeho celkové sociální a majetkové poměry a zároveň nebude převyšovat
prokázanou výši jednorázového nezbytného výdaje.“ Mimořádná okamžitá pomoc jako dávka pomoci
v hmotné nouzi „není založena na principu zajištění životního optima jednotlivce, nýbrž na poskytnutí
nezbytně nutné finanční pomoci pro překonání určité tíživé sociální situace“ (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 3. července 2013 č. j. 3 Ads 84/2012-48, č. 2904/2013 Sb. NSS).
[12] Mimořádná okamžitá pomoc tak může být přiznána pouze ve výši, jaká je nezbytná pro
uhrazení jednorázového výdaje – v tomto případě pro pořízení dioptrických brýlí. Žalovanému
nelze vytýkat, že pro účely stanovení výše příspěvku (či jeho nepřiznání) zpravidla zvolí
nejlevnější dostupnou variantu, neboť takový postup je zcela v souladu s hospodárným
nakládáním s veřejnými prostředky a neohrožuje samotnou podstatu práva stěžovatele na
nezbytnou pomoc v hmotné nouzi, jak je zakotveno v čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod. Pokud lze výdaj v takové výši hradit jinými prostředky, je zcela na místě mimořádnou
okamžitou pomoc nepřiznat.
[13] K námitce stěžovatele Nejvyšší správní soud uvádí, že na postupu úřadu práce, který
vyzval tři oční optiky k vyhotovení „nejnižší možné cenové nabídky na zhotovení dioptrických brýlí (dle
přiloženého poukazu na brýle a optické pomůcky) při dodržení odpovídající kvality“, neshledal nic
nezákonného. Naopak jde o adekvátní prostředek zjištění všech skutečností rozhodných pro
posouzení žádosti stěžovatele o poskytnutí dávky mimořádné okamžité pomoci, neboť
zaměstnanci očních optik musejí být schopni podobné otázky z odborného hlediska posoudit.
[14] Úřad práce optikám společně s výzvami zaslal i poukaz na brýle a optické pomůcky
vyplněný očním lékařem, z něhož je rozsah zrakového postižení stěžovatele zřejmý, a lístek
s informací o výši příspěvku od zdravotní pojišťovny (780 Kč na jednu čočku, 740 Kč na druhou
čočku, 150 Kč obruba). Na základě těchto informací Optika Hrubá s.r.o. úřadu práce sdělila, že
„dioptrické brýle v daných hodnotách lze vyhotovit za cenu úhrady pojišťovny – tzn. bez doplatku! V případě
vyššího standardu hradí klient částku poníženou o hodnotu receptu.“
[15] Z uvedeného vyplývá, že zdravotní hledisko žalovaný při rozhodování o nároku
stěžovatele na mimořádnou okamžitou pomoc neopomenul. Úřad práce již ve výzvě zdůraznil
nutnost dodržení odpovídající kvality a přiložil k ní lékařem vystavený poukaz na brýle. Následně
jedna z optik – při vědomí tohoto požadavku a při znalosti výše příspěvku od zdravotní
pojišťovny – potvrdila možnost zhotovit takové brýle za cenu plně hrazenou ze zdravotního
pojištění. Za takové situace se stěžovatel (který své tvrzení o nemožnosti hradit brýle silnější než
šest dioptrií v plném rozsahu ze zdravotního pojištění nijak nedoložil) nemůže poskytnutí dávky
mimořádné okamžité pomoci domáhat. Jak již bylo uvedeno výše, správní orgány při poskytování
dávky mimořádné okamžité pomoci uplatňují správní uvážení a jejich skutkové a právní závěry
stěžovatel nijak relevantně nezpochybnil; tvrzení, že nejsou správné, samo o sobě nemůže ke
zrušení rozhodnutí žalovaného postačovat. Na tom nic nemění ani skutečnost, že stěžovateli by
vzhledem k rozsahu jeho zrakového postižení zřejmě mohly lépe vyhovovat určitým způsobem
upravené, příp. nadstandardní (a tedy dražší) brýle, avšak závěru žalovaného, že dávkou
mimořádné okamžité pomoci se hradí pouze to, co je nezbytné, není-li to kryto úhradou ze
zdravotního pojištění, nelze ze strany soudu nic vytknout.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, pročež ji ve smyslu
poslední věty §110 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Rozhodl tak bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce neměl úspěch ve věci, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, podle §60 odst. 2 s. ř. s. však ve věcech
pomoci v hmotné nouzi právo na náhradu nákladů řízení i při plném úspěchu ve věci nemá.
[18] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 4. října 2016 č. j. 32 Ad 14/2016-20
ustanoven zástupcem advokát, jenž jej zastupoval i v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 8 in
fine). Odměnu ustanoveného zástupce hradí, jak již bylo řečeno, stát. Zástupci stěžovatele byla
přiznána odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní
tarif“)], za nějž mu náleží odměna ve výši 1 000 Kč [§7 bod 3 aplikovaný na základě §9 odst. 2
advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního
tarifu), celkem tedy 1 300 Kč. Jelikož ustanovený advokát není plátcem daně z přidané hodnoty,
je uvedená částka konečnou výší odměny a bude zástupci stěžovatele proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. října 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu