ECLI:CZ:NSS:2017:6.ADS.4.2017:23
sp. zn. 6 Ads 4/2017 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: ARRIVA
VÝCHODNÍ ČECHY a.s., se sídlem Na Ostrově 177, Chrudim, zast. Mgr. Ing. Zdeňkem
Mikulášem, advokátem, se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti žalovanému: Státní úřad
inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. 9. 2015, č. j. 3320/1.30/15-4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2016, č. j. 31 Ad 18/2015 - 90, o návrhu
žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2016, č. j. 31 Ad 18/2015 - 90,
se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 12. 2016, č. j. 31 Ad 18/2015 - 90,
zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2015, č. j. 3320/1.30/15-4, ve věci
správního deliktu na úseku pracovní doby.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tento návrh odůvodnila tím,
že výkon napadeného rozhodnutí by pro ni představoval nepoměrně větší újmu,
než jaká může vzniknout nepřiznáním odkladného účinku jiným. Měla za to, že dokud nebudou
všechny sporné skutečnosti postaveny na jisto, nemělo by dotčené rozhodnutí působit zamýšlené
následky. Výkon rozhodnutí krajského soud by představoval významný zásah veřejné moci
do její majetkové sféry. Po dobu trvání přezkumného soudního řízení by výkon napadneého
rozhodnutí měl být pozastaven, protože v opačném případě by samotné přezkumné řízení
ztratilo podstatnou část svého smyslu.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil podáním
ze dne 18. 1. 2017, v němž uvedl, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nechá
na zvážení soudu.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba,
aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto
stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům.
Ve smyslu právě uvedeného tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek, tj. kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno
tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku,
tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci
stěžovatel (zde žalobkyně). Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit
a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé
řízení o kasační stížnosti - kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní
vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud má přitom za to, že stěžovatel neprokázal, že by mu v důsledku
výkonu rozsudku krajského soudu hrozila nepoměrně větší újma než žalovanému. Nejvyšší
správní soud v tomto směru poukazuje na to, že soudní řízení nepředstavuje „volné a přímé“
pokračování správního řízení. Správní řízení je totiž ukončeno rozhodnutím, které nabývá právní
moci a vykonatelnosti, bez ohledu na případné navazující soudní řízení. To vyplývá i z ustanovení
§73 odst. 1 s. ř. s., podle něhož „podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon
nestanoví jinak.“ Ze samotného faktu, že stěžovatelka může podat správní žalobu, resp. kasační
stížnost, a že považuje dílčí závěry žalovaného či krajského soudu za nesprávné, neznamená,
že pouze na základě této skutečnosti je nutné přiznat její kasační stížnosti odkladný účinky.
Pokud by tak Nejvyšší správní soud postupoval, zcela by tím změnil koncepci správního
soudnictví, neboť argumentace, kterou stěžovatelka použila, by se mohl dovolávat každý účastník
řízení, což by vedlo k tomu, že odkladný účinek žaloby, resp. kasační stížnosti, by nepředstavoval
výjimečný institut, ale zcela běžný postup.
Z tohoto důvodu není naplněna jedna ze dvou kumulativních podmínek stanovených
v §73 odst. 2 s. ř. s. v podobě tvrzení a prokázání vzniku nepoměrně větší újmy pro stěžovatelku,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a zdejší soud
se proto již druhou podmínkou nezabýval.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě
stěžovatele nejsou podmínky obsažené v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. splněny.
Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud podle ustanovení §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu