ECLI:CZ:NSS:2017:6.ADS.95.2017:30
sp. zn. 6 Ads 95/2017 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška
(soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci
žalobce: R. S. zastoupený Mgr. Olgou Růžičkovou, advokátkou, se sídlem Dubská 390/4,
Teplice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 4. března 2015, č. j. X1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. února 2017, č. j.
78 Ad 18/2015 – 60,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Olze Růžičkové, advokátce, se sídlem
Dubská 390/4, Teplice, se p ři z n áv á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů v celkové výši 3 146 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2014, č. j. X zamítla žalovaná žádost žalobce o
invalidní důchod, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice
(dále jen „OSSZ Teplice“) ze dne 20. listopadu 2014 poklesla pracovní schopnost žalobce
z důvodu nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %, zatímco podle §39 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je pojištěnec invalidní,
jestliže nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Námitky žalobce žalovaná
zamítla v záhlaví označeným rozhodnutím, kterým zároveň své rozhodnutí potvrdila. Odkázala
na posudek o invaliditě vyhotovený pracovištěm žalované v Ústí nad Labem, resp. posudkovou
lékařkou žalované, dne 19. února 2015, (č. j. LPS/2015/35-NR-UST_CSSZ), ze kterého vyplývá,
že žalobce není invalidní. Jako rozhodující pro pokles pracovní schopnosti žalobce bylo
vyhodnoceno lehké funkční postižení páteře [kapitola XIII oddíl E položka 1b přílohy č. 1
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti
a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity
(vyhláška o posuzování invalidity)], s nímž je spojen pokles pracovní schopnosti o 20 %.
Žalovaná tedy v souladu se svým prvotním rozhodnutím konstatovala, že zjištěný dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav žalobce invaliditě neodpovídal a neodpovídá jí ani v době vydání
rozhodnutí o námitkách. Zdravotní stav žalobce sice vyžaduje režim vertebropata, umožňuje
mu však uplatnění na trhu práce.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované o námitkách žalobou ke Krajskému soudu
v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“). Krajský soud si v rámci řízení o žalobě vyžádal
u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „PK MPSV
Ústí nad Labem“) vypracování posudku zdravotního stavu žalobce a určení, zda byl žalobce
k datu napadeného rozhodnutí invalidní a případně v jakém stupni. Jelikož žalobce se závěry
tohoto posudku nesouhlasil, vyžádal krajský soud u Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí pro Středočeský kraj v Praze (dále jen „PK MPSV Praha“) opětovné posouzení
jeho zdravotního stavu. Následně krajský soud žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
v níž namítal, že je toto rozhodnutí založeno na nepravdách. Prostřednictvím ustanovené
zástupkyně následně stěžovatel doplnil kasační stížnost o námitku nedostatečně zjištěného
skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované. Toto rozhodnutí dle názoru
stěžovatele postrádá zákonné náležitosti a srozumitelné odůvodnění. Posudek, z něhož žalovaná
vycházela, neodpovídá požadavkům na přesvědčivost a náležité odůvodnění vyplývajícím
z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. října 2008, č. j. 4 Ads 33/2008 - 63. Žalovaná
nezohlednila zhoršení zdravotního stavu, na které stěžovatel opakovaně poukazoval,
a jím navrhované lékařské zprávy, pročež nedostatečně zjistila rozsah a intenzitu jeho
zdravotního postižení. Veškeré konkrétní námitky stěžovatele žalovaná bez relevantního
zdůvodnění odmítla. Žalovaná byla odpovědná za řádné zjištění skutkového stavu a opatření
podkladů pro rozhodnutí, této své povinnosti však nedostála. Správní řízení tedy bylo zatíženo
vadou, která mohla mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, a krajský soud měl již jen
pro tuto vadu rozhodnutí žalované zrušit. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek krajského soudu zrušil.
[4] Žalovaná své rozhodnutí za nepřezkoumatelné nepovažuje, neboť podrobně odkázala
na podklady, z nichž vycházela, a navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[6] Kasační námitky stěžovatele, pokud namítá nezohlednění zhoršení zdravotního stavu
a nedostatečné zjištění rozsahu a intenzity jeho zdravotního postižení, jsou svým
obsahem námitkami neúplného a nepřesvědčivého posouzení zdravotního stavu v řízení
o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem.
Nejvyšší správní soud uvádí, že podle jeho konstantní judikatury (např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. září 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem
511/2005 Sb. NSS, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz) se jedná o námitku jiné vady řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. března 2004,
č. j. 1 As 7/2004 - 47), tj. z důvodu nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí spočívající
v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé.
[7] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
[8] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní
schopnosti nejméně o 35 %. Podle §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní
schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu
prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém
pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu
pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %
a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je
pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[9] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem),
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní
schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a č. 582/1991 Sb.) spočívající
v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu,
jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských
znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě
potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru
posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr
by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít,
odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[10] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí
orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné
posudkové komise, o nějž se správní rozhodnutí, resp. rozsudek opírá, je úplný
a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54,
z poslední doby např. rozsudek ze dne 3. dubna 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 - 24, a mnohé jiné),
případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test
řádného složení posudkové komise).
[11] V nyní posuzovaném případě stěžovatel výslovně nezpochybnil, že by příslušné
posudkové komise MPSV, o jejichž závěry opřel krajský soud svůj kasační stížností napadený
rozsudek, byly obsazeny nesprávně, ani ze spisů nic takového neplyne (v obou případech byl
přítomen lékař – neurolog). Nejvyšší správní soud se proto bude zabývat otázkou, zda posudky
PK MPSV obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.
[12] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom,
že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především
s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku
musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné
zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno,
zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano,
které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky
č. 359/2009 Sb.), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti
stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní
schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních
zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má
nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu
pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě
vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně
odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí,
včetně případného navýšení podle §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
[13] Nejvyšší správní soud opakuje, že v řízení před krajským soudem byly k důkazu
provedeny dokonce posudky dva. První posudkové zhodnocení na žádost krajského soudu
provedla PK MPSV Ústí nad Labem s posudkovým závěrem, že u stěžovatele šlo o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo lehké funkční postižení více úseků
páteře s omezením její pohyblivosti; procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila
PK MPSV Ústí nad Labem ve shodě s posudkovým hodnocením lékaři posudkové služby
OSSZ Teplice a ČSSZ Ústí nad Labem ve výši 20 % podle kapitoly XIII (POSTIŽENÍ
SVALOVÉ A KOSTERNÍ SOUSTAVY) oddílu E (DORZOPATIE A SPONDYLOPATIE)
položky 1b (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře,
degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének, s lehkým funkčním postižením,
postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové
dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění,
s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní
aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tj. na horní hranici rozpětí
vzhledem k dalším obtížím. Při vyšetření před PK MPSV Ústí nad Labem byl stěžovatel osobně
přítomen, jeho zdravotní stav byl v komisi lékařkou neuroložkou přešetřen.
[14] Stejný posudkový závěr vyplynul i ze srovnávacího posudku PK MPSV v Praze,
který si krajský soud vyžádal. PK MPSV v Praze znovu komplexně zhodnotila zdravotní stav
stěžovatele podle všech dostupných lékařských zpráv i podle soudního spisu, i tomuto jednání byl
stěžovatel osobně přítomen a jeho zdravotní stav byl v komisi lékařkou neuroložkou přešetřen.
[15] Nejvyšší správní soud konstatuje, že obě PK MPSV vycházely z úplné zdravotnické
dokumentace týkající se stěžovatele a z celé řady lékařských nálezů. Stěžovatel ostatně v kasační
stížnosti neoznačuje konkrétně, kterou lékařskou zprávu posudkové komisy opomenuly
nebo nesprávně (ve smyslu uvedeného testu přezkumu) zhodnotily. Posudky obsahují shodně
též konstataci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, s uvedením zdravotního postižení,
jež má nejvýznamnější dopad na pokles zdravotní schopnosti stěžovatele k rozhodnému datu.
Co do obsahových náležitostí oba posudky rozhodující zdravotní postižení adekvátně podřazují
pod příslušné položky přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. a stanovují odpovídající procentní
pokles pracovní schopnosti žalobce. Obě posudkové komise nebagatelizovaly zdravotní
postižení, jímž stěžovatel trpí, pokles pracovní schopnosti vždy hodnotily na horní hranici
rozmezí (tj. 10 – 20 %). Ani tak stěžovatel nedosáhl zákonné hranice pro přiznání invalidity.
[16] Za této situace krajský soud nepochybil, pokud důkaz posudkem PK MPSV
Ústí nad Labem a zejména důkaz srovnávacím posudkem PK MPSV Praha považoval za stěžejní
a vzal za svůj závěr, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 20 %, takže se nejedná o invaliditu
ani v I. stupni. Protože se závěr srovnávacího posudku PK MPSV Praha nelišil od posudku
PK MPSV Ústí nad Labem a ostatně ani od posouzení lékařů posudkové služby OSSZ Teplice
a ČSSZ Ústí nad Labem, neměl krajský soud důvod zadávat provedení dalšího srovnávacího
posudku nebo znaleckého posudku. Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, že posouzení
podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky,
tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet
procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, protože jde právě o ten typ
odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru
posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.
[17] Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatel trpí onemocněními,
se kterými jsou spojena omezení a obtíže v jeho každodenním životě. Tento závěr Nejvyššímu
správnímu soudu vyplývá z vypracovaných posudků, neboť obě posudkové komise uvedly,
že se v případě stěžovatele jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což je ve smyslu
ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové
nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost,
pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy
lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. Tento dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatele
však nebyl při objektivním posouzení takové povahy, aby v tuto chvíli a za daných zákonných
podmínek zvrátil závěr o tom, že stěžovatel nedosahoval invalidity ani v I. stupni.
[18] Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, kterou měl i bez žalobní
námitky zjistit krajský soud, Nejvyšší správní soud takovou vadu v rozhodnutí žalované nezjistil.
Jelikož stěžovatel namítal nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí pouze v obecné rovině,
není nutné se touto námitkou nadále zabývat. Rozhodnutí žalované nelze považovat
ani za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. „Nedostatkem důvodů pak nelze rozumět
dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody,
pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových
zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti
v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec
nějaké důkazy v řízení byly provedeny“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 58/2003 - 75
ze 4. prosince 2003). Žalovaná však ve svém rozhodnutí pečlivě reprodukovala závěry posudku
vypracovaného dne 19. února 2015 MUDr. E. V. na pracovišti žalované v Ústí nad Labem,
z něhož vyplývá, že stěžovatele nelze považovat za invalidního, neboť u něj sice nastal
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, není však spojený s poklesem pracovní schopnosti
alespoň o 35 % (§39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Šlo přitom o klíčový a prakticky
jediný důvod, proč nebyl stěžovateli invalidní důchod přiznán. Krom toho, posudkové
zhodnocení provedly znovu a komplexně v řízení před krajským soudem vícečlenné posudkové
komise MPSV, včetně odborných lékařek neuroložek, jak je zřejmé z předchozích odstavců,
přičemž jejich závěry se od posudkových závěrů lékařů posudkové služby OSSZ Teplice a ČSSZ
Ústí nad Labem neliší. Námitky vůči posudkovým zhodnocením provedeným žalovanou a
promítnutým do rozhodnutí žalované tak za dané procesní situace nejsou relevantní.
[19] Krajský soud reagoval zcela přiléhavě i na tvrzení stěžovatele, že se jeho zdravotní stav
zhoršuje, k čemuž nebylo přihlédnuto. Krajský soud správně poukázal na ustanovení §75 odst. 1
s. ř. s. a poučil stěžovatele, že případná zhoršení jeho zdravotního stavu po rozhodnutí žalované,
za předpokladu jejich řádného zdokumentování, může uplatňovat v novém správním řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou,
pročež ji ve smyslu poslední věty §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Rozhodl tak bez jednání postupem
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[21] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce neměl úspěch ve věci, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, nevznikly jí však žádné náklady nad rámec
obvyklé úřední činnosti, a náhrada nákladů řízení se jí tudíž nepřiznává.
[22] Žalobci byla usnesením Nejvyššího správního soudu 10. dubna 2017,
č. j. 6 Ads 95/2017 - 11 ustanovena zástupkyní Mgr. Olga Růžičková, advokátka. Odměnu
za zastupování v tomto případě hradí stát (§35 odst. 8 s. ř. s. věta prvá za středníkem).
Ustanovené zástupkyni byla přiznána odměna za dva úkony právní služby spočívající v převzetí
a přípravě právního zastoupení [§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů] a v sepisu a podání doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu], za něž jí za každý náleží odměna ve výši 1 000 Kč [§7 bod 3 aplikovaný
na základě §9 odst. 2 advokátního tarifu] a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
(§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 2 600 Kč. Ustanovená zástupkyně žalobce doložila,
že je plátkyní daně z přidané hodnoty, přiznaná odměna jí proto bude navýšena o sazbu této daně
ve výši 21 % na výslednou částku 3 146 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu