ECLI:CZ:NSS:2017:6.AFS.120.2017:39
sp. zn. 6 Afs 120/2017 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Horizont ISPL v.o.s.,
IČ: 285 99 373, se sídlem Ostrava-Heřmanice, Koněvova 177/61, insolvenční správce
dlužníka Office Chodov, a.s., IČ: 242 01 278, se sídlem Praha 4, Hvožďanská 2237/5,
zast. Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou, se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava,
Husova 1285/2, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Praha 1,
Štěpánská 28, o žalobě proti rozhodnutí (vyrozumění) žalovaného ze dne 5. 12. 2016,
č. j. 7639164/16/2011-52522-106760, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017, č. j. 8 Af 6/2017 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) č. j. 8 Af 6/2017 - 29 ze dne
28. 3. 2017 (dále „napadené usnesení“), jímž městský soud odmítl žalobu proti rozhodnutí
(vyrozumění) žalovaného č. j: 7639164/16/2011-52522-106760 ze dne 5. 12. 2016 (dále
jen „napadené rozhodnutí“).
[2] V žalobě žalobce nejprve uvedl, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne
30. 6. 2016, č. j. MSPH 88 INS 201/2016-B-16, byl na majetek společnosti Office Chodov, a.s.
prohlášen konkurz, a žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem této společnosti. Žalobou,
nadepsanou jako „žaloba proti rozhodnutí správního orgánu“, se domáhal zrušení vyrozumění
Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu-Jižní Město ze dne
5. 12. 2016, č. j.: 7639164/16/2011-52522-106760, o převedení přeplatku, jímž správce daně
podle ustanovení §154 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, vyrozuměl daňový subjekt
společnost Office Chodov, a.s. (dlužník) o převedení přeplatku z úřední povinnosti
podle ustanovení §154 odst. 2 daňového řádu a to tak, že přeplatek na dani z přidané hodnoty
vykázaný ke dni 27. 9. 2016 ve výši 47 793 Kč byl převeden se dnem úhrady 27. 9. 2016
na úhradu nedoplatku daně z nemovitých věcí vykázaného ke dni 26. 10. 2016 ve výši
153 191 Kč. Namítal, že správce daně nesprávně převedl přeplatek na dani z přidané hodnoty
ve výši 47 793 Kč, který byl vykázaný ke dni 27. 9. 2016 na úhradu nedoplatku vzniklého na dani
z nemovitostí ve výši 153 191 Kč vykázané ke dni 26. 10. 2016, ale týkající se období
před úpadkem, tj. před 31. 3. 2016, neboť povinnost platit daň z nemovitosti náleží vlastníku
nemovitosti ke dni 1. 1. 2016.
[3] Městský soud v Praze napadené usnesení odůvodnil tak, že žalobce svojí žalobou brojí
proti vyrozumění žalovaného, kterým pouze informuje stěžovatele o provedeném převodu
přeplatku na dani z přidané hodnoty na úhradu daně z nemovitých věcí. Toto vyrozumění je
pouhým sdělením žalovaného daňovému subjektu, není jím zasahováno do jeho subjektivních
práv, a proto není rozhodnutím ve smyslu ustanovení §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalobu proto soud označil
dle ustanovení §68 písm. e) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §70 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
za nepřípustnou. Proto ji dle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením
§68 písm. e) s. ř. s. odmítl.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému usnesení kasační stížnost
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nesouhlasí se závěrem městského soudu, že daným
vyrozuměním nebyl dotčen na svých právech dle ustanovení §65 s. ř. s. Obdobně jako žalobě
uvedl, že dle jeho názoru správce daně nesprávně převedl přeplatek na dani z přidané hodnoty
na úhradu nedoplatku daně z nemovitých věcí, jelikož nebyly splněny podmínky pro započtení
vzájemné pohledávky.
[5] Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný ztotožnil se závěrem městského soudu,
že vyrozumění o převedení přeplatku na úhradu nedoplatku dle §154 odst. 5 daňového řádu
nemůže být považováno za úkon správního orgánu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně
určují práva, a proto ani obrana proti takovému postupu správce daně nemůže být řešena
prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení §65 s. ř. s.
K samotnému převodu přeplatku na dani z přidané hodnoty na úhradu daně z nemovitých věcí,
o kterém žalovaný vyrozuměl daňový subjekt, žalovaný uvedl, že převedení přeplatku na dani
z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen, září a říjen 2016 na úhradu nedoplatku na dani
z nemovitých věcí za zdaňovací období 2016 nebylo provedeno v souladu se zákonem.
Nesprávnost a nezákonnost postupu žalovaného však již byla odstraněna, nadměrný odpočet byl
vrácen.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána včas, osobou oprávněnou, jež splňuje podmínky předpokládané
v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., a je proti napadenému rozsudku přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadený rozsudek takovými vadami netrpí a že kasační stížnost není důvodná.
[8] Soud předesílá, že dle konstantní judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, č. 625/2005 Sb. NSS) lze v případě usnesení
o odmítnutí žaloby podat kasační stížnost pouze z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Soud proto přezkoumal napadené usnesení městského soudu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
tedy z toho důvodu, zda rozhodnutí o odmítnutí žaloby bylo nezákonné. Soud
se proto ve svém rozsudku může (a musí) zabývat toliko zákonností odmítnutí žaloby
stěžovatelky, a to v rozsahu jí vznesených stížnostních námitek, případně (s ohledem na §109
odst. 4 s. ř. s.) nad jejich rámec z úřední povinnosti i důvody pro zmatečnost řízení před soudem,
jež vyústilo v rozhodnutí o odmítnutí žaloby, dále vadami tohoto soudního řízení, které mohly
mít za následek nezákonné rozhodnutí o odmítnutí žaloby, a případnou nepřezkoumatelností
rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby.
[9] Městský soud vystavěl svou úvahu o nepřípustnosti žaloby primárně na úvaze,
že „vyrozumění“ o provedeném převodu přeplatku na dani z přidané hodnoty na úhradu daně
z nemovitých věcí je pouhým sdělením žalovaného daňovému subjektu, není jím zasahováno
do jeho subjektivních práv, a proto není rozhodnutím ve smyslu ustanovení §65 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
a proto žalobu, koncipovanou jako „žalobu proti rozhodnutí správního orgánu“ ve spojení
se souvisejícími ustanoveními s. ř. s. odmítl.
[10] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se žalovaným i městským soudem, a souhlasí
se závěry, pro které nebylo vyrozumění o převedení přeplatku posouzeno jako rozhodnutí
ve smyslu ustanovení §65 s. ř. s., a které soud vedly k odmítnutí žaloby jako žaloby nepřípustné.
V souladu s ustanovením §65 odst. 1 s. ř. s. je tato žaloba právní ochranou proti úkonu
správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují žalobcova práva a povinnosti,
čili právní ochranou proti rozhodnutí. Ve smyslu ustanovení §65 odst. 2 s. ř. s. je
potom předmětná žaloba právní ochranou proti postupu správního orgánu, kterým byl žalobce,
dle jeho tvrzení, zkrácen na právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít
za následek nezákonné rozhodnutí. Nejvyšší správní soud je nucen konstatovat, že žádná
z těchto alternativ nenastala.
[11] Vyrozumění o převedení přeplatku na úhradu nedoplatku dle ustanovení §154 odst. 5
daňového řádu nemůže být považováno za rozhodnutí, tj. za úkon správního orgánu,
kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva. V souladu s ustavením §154 odst. 5
daňového řádu správce daně tímto vyrozuměním pouze informuje daňový subjekt, že proběhl
zákonný postup dle ustanovení §154 odst. 2 a 4 daňového řádu, tj. převedení přeplatku
na úhradu nedoplatku na jiné dani. Tímto úkonem správce daně se tak nezakládají žádná práva
ani povinnosti.
[12] Vyrozuměním o převedení přeplatku, jako „takovým“ stěžovatel na svých právech
zkrácen nebyl, a ani být nemohl. Vyrozumění je pouhým sdělením, kterým žalovaný
pouze informoval stěžovatele, že byl proveden převod přeplatku (v tomto případě na dani
z přidané hodnoty) na úhradu nedoplatku (v tomto případě na dani z nemovitých věcí). Obrana
žalobce proti takovémuto postupu správce daně nemůže být řešena prostřednictví žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu dle ustanovení §65 s. ř. s., ale prostřednictvím
jiného prostředku ochrany dle s. ř. s. Městský soud přitom neměl povinnost stěžovatele poučit
o tom, jaký žalobní typ na danou věc dopadá (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 5. 2013, č. j. 1 Ans 21/2012 - 42, nebo ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016 - 39,
č. 3412/2016 Sb. NSS).
[13] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je zjevně nedůvodná,
a v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. ji zamítl.
[14] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalovaný,
který měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti nevynaložil,
proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu