ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.126.2017:24
sp. zn. 6 As 126/2017 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: T. R., proti
žalovanému: soudní exekutor JUDr. Milan Suchánek, Exekutorský úřad Praha 9, se sídlem
Pod Pekárnami 10, Praha 9, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j.
48 A 41/2017 - 5,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 13. 3. 2017 se žalobce u Krajského soudu v Praze domáhal ochrany
před nezákonným zásahem, který spatřoval v nezákonné dražbě ve věci
pod sp. zn. 085 EX 1377/13, soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka, který byl pověřen
provedením exekuce na základě pověření k provedení exekuce č. j. 73 EXE 861/2013 – 14
ze dne 1. 3. 2013, které vydal Obvodní soud pro Prahu 9. Žalobce specifikoval, že za zásah
považoval nezákonně vyhlášenou dražební vyhlášku a dražební rok provedený dne 20. 11. 2014,
resp. 21. 1. 2014.
Usnesením ze dne 6. 4. 2017, č. j. 48 A 41/2017 - 5, Krajský soud v Praze věc postoupil
Městskému soudu v Praze.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítal
nezákonnost, podjatost, zmatečnost, trestnou činnost úředních osob, nulitu všech úkonů
a nicotnost všech úkonů. Dále žádal o ustanovení zástupce, osvobození od soudních poplatků
a prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud vyhodnocuje okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy
na zahájení řízení a kasační stížnosti, jako projev svévolného a účelového uplatňování
práva (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2012,
č. j. 2 As 45/2012 – 11). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a nesoudí
se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu
obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 – 13).
V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni rozhodování v této věci přes 250 spisů,
kde stěžovatel vystupuje v pozici účastníka. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné,
že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně samo o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů, či spíše
bezobsažných tvrzení ve výše popsané „formulářové“ podobě, kdy stěžovatel fakticky ve svých
„kasačních stížnostech“ obměňuje pouze čísla jednací napadených rozhodnutí správních soudů.
Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti
ani k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k předložení plné moci
udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, protože při předběžném
posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden snahou vést „spor
pro spor“. Takové výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě
řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem,
který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel vždy žádá
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně
bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak bude jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku
nebo odmítnutí návrhu pro neodstranění jeho vad.
Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se odehrál i v posuzované věci. Žaloba nemá naději na úspěch, neboť stěžovatel brojí
proti postupu soudního exekutora v exekučním řízení, o čemž nemají správní soudy
pravomoc rozhodovat – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011,
č. j. 5 Aps 6/2011 – 85.
Nejvyšší správní soud proto stěžovatelovu kasační stížnost a limine odmítá pro vady
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), za použití ustanovení §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu