ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.139.2017:39
sp. zn. 6 As 139/2017 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Zelené
Roztyly, z. s., IČO 228 36 535, se sídlem Kloknerova 2214/6, 148 00 Praha 4, zastoupen
JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem Příběnická 1908/12, 390 01 Tábor,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2,
110 01 Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) ALBORG-DEVELOPMENT a. s.,
se sídlem Klimentská 1246/1, 110 00 Praha 1, zastoupen JUDr. Ing. Daliborem Vítkem,
advokátem se sídlem Pod Klaudiánkou 271/4a, 147 00 Praha 4, II) Městská část Praha 11,
se sídlem Ocelíkova 1, 149 41 Praha 4, III) V. P., IV) K. P., týkající se žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 11. 2014, č. j. S-MHMP 918739/2014/SUP, v řízení o kasační stížnosti
osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č. j. 11
A 27/2015 – 228,
takto:
Kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla doručena dne 28. 4. 2017 kasační stížnost osoby
zúčastněné na řízení I) [dále též „stěžovatel“] proti rozsudku Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) ze dne 30. 3. 2017, č. j. 11 A 27/2015 – 228 (dále jen „napadený
rozsudek“). Napadeným rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2014,
č. j. S-MHMP 918739/2014/SUP (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto
odvolání žalobce a dalších účastníků řízení a potvrzeno rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 11
(dále jen „stavební úřad“) ze dne 11. 4. 2013, č. j. MCP 11/13/019715/OV/LEF, o umístění
stavby „Bytový park Roztyly II“ na specifikovaných pozemcích v katastrálním území Chodov.
II.
[2] V doplnění kasační stížnosti ze dne 14. 6. 2017 stěžovatel požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Uvádí, že v návaznosti na závazné právní závěry napadeného rozsudku
může žalovaný dospět k tomu, že zruší původní územní rozhodnutí o umístění stavby. Zrušení
územního rozhodnutí poté může mít rovněž zásadní vliv na řízení, které v současnosti probíhá
před městským soudem ve věci stavebního povolení vydaného pro předmětný projekt „Bytový
park Roztyly II“. Přestože ze stavebního zákona a judikatury vyplývá, že stavební řízení není
pokračováním územního řízení, z hlediska věcného existuje bariéra striktně oddělující tato dvě
řízení, a ani zrušení územního rozhodnutí nemůže mít vliv na existenci již vydaného stavebního
povolení, existuje důvodná pochybnost, že městský soud nebude v řízení o stavebním povolení
postupovat v souladu s dosavadní judikaturou, neboť ve vztahu ke stěžovateli již vyslovil názor,
že nemůže pokračovat v řízení o stavebním povolení, dokud nebude rozhodnuto v řízení
o územním rozhodnutí.
[3] K případnému zrušení územního rozhodnutí, případně i stavebního povolení tak reálně
může dojít před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu v nyní projednávané věci. Za takové
situace by rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo již nadbytečné, a tudíž i samotné podání
této kasační stížnosti by postrádalo jakýkoliv význam.
[4] Přiznáním odkladného účinku nevznikne újma jiným osobám, neboť dle rozhodnutí
Krajského soudu v Plzni sp. zn. 57 Ca 14/2004 (publikováno pod č. 455/2005 Sb. NSS), povaha
rozhodnutí o umístění stavby vylučuje obecně možnost přivodit újmu předpokládanou ustanovením §73 odst. 2
s.ř.s., tj. újmu, kterou by bylo lze kvalifikovat jako nenahraditelnou, neboť toto rozhodnutí ještě nezakládá
potenciálnímu stavebníkovi subjektivní právo stavět. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti bude
nadto obnoven odkladný účinek přiznaný městským soudem žalobě, a v případě důvodnosti
kasační stížnosti bude zabráněno zmaření veškerých investic a úsilí vynaložených stěžovatelem
na předmětný projekt. Stěžovatel pracuje na uvedeném projektu již několik let a vynaložil
na jeho realizaci značné náklady, přičemž v ohrožení je i jeho dobrá pověst.
[5] Přiznání odkladného účinku nemůže být ani v rozporu s veřejným zájmem, ve veřejném
zájmu je naopak ochrana ústavně zaručených práv stěžovatele, do kterých bylo napadených
rozsudkem zasaženo.
[6] Žalobce s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Odkaz stěžovatele
na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 57 Ca 14/2004 je nesmyslný, jedná se o dávno
překonaný právní názor, o čemž koneckonců svědčí i přiznaný odkladný účinek žalobě v nyní
souzené věci. Hrozbu uváděnou stěžovatelem lze snadno řešit tím, že stěžovatel jako žadatel
v předmětném řízení, disponující tímto řízením, požádá žalovaného o přerušení řízení do doby
vydání rozhodnutí o kasační stížnosti. Podle §64 odst. 2 ve spojení s §93 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), má stěžovatel na přerušení řízení nárok.
Naopak přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by bylo v rozporu s veřejnými zájmy
a právy žalobce, uvedenými v úspěšné žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě.
[7] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej ale může na návrh stěžovatele přiznat a užije přitom přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Nutno zdůraznit, že pravidelně je odkladný účinek spojován s tzv. řádnými opravnými
prostředky, např. odvoláním, kde účinky rozhodnutí správního orgánu nastávají až v okamžiku
rozhodnutí o opravném prostředku. Naproti tomu u opravných prostředků mimořádných,
mezi něž spadá i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku předmětem úvahy rozhodujícího
orgánu (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne 11. října 2006,
http://nalus.usoud.cz: Účelem [odložení vykonatelnosti rozhodnutí] je vytvoření časového prostoru
pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo k nevratným krokům,
po nichž by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv
a svobod by byla toliko iluzorní).
[9] Skutečnosti nasvědčující vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, tedy závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má navrhovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést
její intenzitu. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[10] Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě nedospěl k závěru, že by výkon nebo jiné
právní následky napadeného rozsudku městského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
resp. veřejnému zájmu.
[11] Stěžovatel spatřuje hrozbu nepoměrně větší újmy v tom, že v případě procesní aktivity
žalovaného a stavebního úřadu by mohlo být zrušeno původní územní rozhodnutí, což by mohlo
ovlivnit i řízení vedené městským soudem o žalobě žalobce proti pravomocnému stavebnímu
povolení vydanému na stejnou stavbu.
[12] Obavy stěžovatele o osud řízení o žalobě proti stavebnímu povolení jsou zcela liché,
neboť v případě, kdy po vydání územního rozhodnutí bylo vydáno i stavební povolení,
které nabylo právní moci, a následně došlo ke zrušení územního rozhodnutí, se dle §94 odst. 5
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
[dále jen „stavební zákon“], již územní rozhodnutí znovu nevydává bez ohledu na to,
zda již stavba byla zahájena, či nikoliv. Důvodem pro zrušení stavebního povolení tedy nemůže
být skutečnost, že územní rozhodnutí bylo po nabytí právní moci stavebního povolení zrušeno
(jak dokládají i stěžovatelem zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 9. 2014, č. j. 1 As 176/2012 – 140, a Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2015, sp. zn.
II. ÚS 3831/14). Pokud tedy v průběhu řízení a ke dni nabytí právní moci stavebního povolení
existovalo pravomocné územní rozhodnutí (jehož účinky nebyly rozhodnutím soudu
pozastaveny), nelze spatřovat nezákonnost stavebního povolení pouze v tom, že územní
rozhodnutí bylo později zrušeno.
[13] Zmiňovanou hrozbu dalšího vývoje v řízení o umístění stavby nepokládá Nejvyšší správní
soud za bezprostřední a reálně hrozící újmu. Skutečnost, zda jsou v posuzovaném případě
splněny podmínky pro vydání územního rozhodnutí, by měla být (za předpokladu, že dojde
k věcnému projednání žádosti) předmětem opětovného posouzení v dalším řízení před správními
orgány. Jak správně upozornil žalobce, stěžovatel má též možnost požádat o přerušení územního
řízení dle §64 odst. 2 správního řádu do té doby, než bude soudy definitivně rozhodnuto ve věci
stavebního povolení (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2016,
č. j. 4 As 71/2016 – 34). Pokud by stavební povolení v soudním přezkumu obstálo, pozbylo
by potom další vedení územního řízení zcela smyslu a správním orgánům by nezbylo
než jej zastavit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2012,
č. j. 1 As 85/2012 – 41).
[14] V důsledku napadeného rozsudku stěžovatel pozbyl pravomocné územní rozhodnutí
a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Stěžovatel tak ke dni právní moci napadeného
rozsudku pravomocným územním rozhodnutím nedisponuje. I v případě, že by žalovaný
postupoval skutečně tak, jak předpokládá stěžovatel, a zrušil i prvostupňové rozhodnutí
stavebního úřadu, na výše nastíněné situaci stěžovatele by se reálně mnoho nezměnilo,
jelikož by stále bylo vedeno neskončené řízení o umístění stavby.
[15] V případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by naproti tomu stěžovateli
svědčily účinky pravomocného územního rozhodnutí, které bylo městským soudem shledáno
nezákonným. Odkaz stěžovatele na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 57 Ca 14/2004,
podle něhož povaha rozhodnutí o umístění stavby vylučuje obecně možnost přivodit újmu
předpokládanou ustanovením §73 odst. 2 s. ř. s. je nepřípadný, jelikož byl vysloven ve vztahu
k předchozí právní úpravě zákona č. 50/1976 Sb. V současné době naopak praxe správních
soudů stojí na tom, že k újmě dotčených osob může dojít tím, že na základě územního
rozhodnutí bude vydáno stavební povolení, které by nebylo dotčeno ani případným následným
zrušením územního rozhodnutí. Následný úspěch žalobce v řízení o přezkumu územního
rozhodnutí by tak mohl být ve výsledku bezcenný, neboť po vydání stavebního povolení
eventuálně neúspěšný žalovaný přistoupí pouze k zastavení územního řízení právě s odkazem
na pravomocné povolení stavby a na znění §94 odst. 5 stavebního zákona (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 2 As 21/2016 – 68). V nyní posuzovaném
případě ovšem podle vyjádření účastníků řízení stavební povolení již vydáno bylo, nabylo právní
moci, a v současnosti je předmětem přezkumu městským soudem v řízení
pod sp. zn. 9 A 75/2015. Ani újmu dotčených osob spočívající v hrozbě vydání stavebního
povolení tedy Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě nezjistil, jelikož toto stavební
povolení již bylo vydáno. Pro rozhodnutí o odkladném účinku je však rozhodující, že soud
neshledal, že by výkonem napadeného rozsudku mohlo dojít k závažné a reálné újmě na straně
stěžovatele z důvodů tvrzených v návrhu.
[16] Nejvyšší správní soud tudíž po zvážení konkrétních okolností posuzovaného případu
shledal, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou naplněny,
jelikož stěžovatel neprokázal, že by mu výkonem napadeného rozsudku hrozila závažná újma
ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
[17] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že výrok o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu