ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.155.2017:7
sp. zn. 6 As 155/2017- 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: T. R., proti
žalovanému: předseda Obvodního soudu pro Prahu 5, se sídlem Legerova 7, Praha 2, týkající
se řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, č. j. 46 A 45/2017 - 3,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se před Krajským soudem v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany
proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 5
na rok 2016. Usnesením ze dne 27. 4. 2017, č. j. 46 A 45/2017 - 3, krajský soud věc postoupil
Městskému soudu v Praze. Proti tomuto usnesení podal žalobce svým charakteristickým
způsobem „formulářovou“ a jinak bezobsažnou kasační stížnost namítající 1) nezákonnost, 2)
podjatost, 3) zmatečnost, 4) trestnou činnost úředních osob, 5) nulitu všech úkonů, 6) nicotnost
všech úkonů, a tak jako vždy požádal o ustanovení zástupce, osvobození od soudních poplatků
a prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti.
[2] Nejvyšší správní soud vyhodnocuje okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy
na zahájení řízení a kasační stížnosti, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně v případě jiného stěžovatele rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 2 As 45/2012 - 11 ze dne 8. 3. 2012, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a nesoudí
se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu
(srov. k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). V evidenci zdejšího
soudu je vedeno ke dni doručení kasační stížnosti celkem 248 spisů, kde žalobce vystupuje
v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství
žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede
takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo
být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená
s opakováním obdobných či zcela identických argumentů, či spíše bezobsažných tvrzení ve výše
popsané formulářové podobě.
[3] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti
ani k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k předložení plné moci
udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, protože při předběžném
posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden snahou vést „spor
pro spor“. Takové výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě
řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem,
který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel vždy žádá
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně
bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak bude jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku
nebo odmítnutí návrhu pro neodstranění jeho vad.
[4] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se odehrál i v posuzované věci. Žaloba nemá naději na úspěch, neboť bylo již judikováno,
že rozvrh práce soudu není soudně samostatně přezkoumatelný, a to ani prostřednictvím žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne
19. 9. 2012, č. j. 1 As 48/2012 - 28, „Rozvrh práce soudu (§41 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů) není rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s.“ Jestliže Nejvyšší
správní soud v citovaném rozsudku dospěl k závěru, že proti rozvrhu práce soudu se nelze bránit
žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle ustanovení §65 a násl. s. ř. s., nelze jeho závěry
obejít tím, že se účastníku soudního řízení připustí možnost podat proti takovému aktu žalobu
na ochranu před nezákonným zásahem. Právo účastníka řízení na zákonného soudce
je dostatečně chráněno zákonnými prostředky v rámci příslušného řízení, které takový účastník
vede – srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2769/15. O této skutečnosti,
resp. právní úpravě a judikatuře byl stěžovatel ostatně již poučen, naposledy např. v usnesení
šestého senátu Nejvyššího správního soudu č. j. Nad 184/2017 - 10 ze dne 3. května 2017.
[5] Nejvyšší správní soud proto stěžovatelovu kasační stížnost a limine odmítá pro vady
podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud, stejně jako např. v usneseních č. j. 6 As 225/2016 - 12
z 14. září 2016, 6 As 228/2016 - 6 z 14. září 2016 nebo 6 As 48/2016 - 20 z 9. března 2016,
týkajících se jiného stěžovatele, avšak s obdobnými podáními, vyjadřuje pochybnost,
zda takové stereotypní formulářové kasační stížnosti stěžovatele lze vůbec obsahově za vážně
míněné kasační stížnosti považovat a zda by správně taková podání stěžovatele neměla být
zapsána do rejstříku Na a vyřízena neformálně přípisem, příp. vzhledem k jejich sériovosti
a stereotypnosti založena bez odpovědi. Nejvyšší správní soud proto upozorňuje stěžovatele,
že napříště mohou být taková jeho podání naznačeným způsobem posouzena a vyřízena.
[7] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu