ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.382.2017:25
sp. zn. 6 As 382/2017 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: T. R., proti
žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, o žalobě na ochranu před
nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2017, č. j. 3 A 214/2016 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem, který spatřoval v tom,
že ve věci sp. zn. 3 A 184/2016 senát obecného soudu v rozporu s rozvrhem práce porušil čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod a §42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. (§40 až 44
téhož zákona).
[2] Usnesením ze dne 27. 10. 2017, č. j. 3 A 214/2016 - 12, Městský soud v Praze žalobu
odmítl, neboť vyložil, že žalobce fakticky brojí proti postupu soudu dle soudního řádu správního,
nikoli proti činnosti správního orgánu. Správní soud přitom nemá pravomoc přezkoumávat
výsledek jiného soudního řízení.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) tezovitou kasační stížnost,
v níž namítal nezákonnost, podjatost, zmatečnost, trestnou činnost úředních osob, nulitu
všech úkonů a nicotnost všech úkonů. Dále žádal o ustanovení zástupce, osvobození
od soudních poplatků a prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud vyhodnocuje okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy
na zahájení řízení a kasační stížnosti, jako projev svévolného a účelového uplatňování
práva (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2012,
č. j. 2 As 45/2012 – 11). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem
a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení
sporu (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2012,
č. j. 2 As 82/2012 – 13). V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni rozhodování v této věci
přes 340 spisů, kde stěžovatel vystupuje v pozici účastníka. Z evidence zdejšího soudu je dále
patrné, že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně samo o sobě neznamená, že by
jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů, či spíše
bezobsažných tvrzení ve „formulářové“ podobě, kdy stěžovatel fakticky ve svých „kasačních
stížnostech“ obměňuje pouze čísla jednací napadených rozhodnutí správních soudů.
[5] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti
ani k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k předložení plné moci
udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, protože při předběžném
posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden snahou vést „spor
pro spor“. Takové výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě
řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem,
který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel vždy žádá
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně
bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak bude jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku
nebo odmítnutí návrhu pro neodstranění jeho vad.
[6] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup by
se odehrál i v posuzované věci. Žaloba nemá naději na úspěch, neboť stěžovatel brojí postupu
soudu v jiném soudním řízení vedeném týmž stěžovatelem. V takovém případě však stěžovatel
svou žalobou nenapadá činnost správního orgánu ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., ale brojí proti postupu správního soudu při výkonu jeho soudní pravomoci. Přezkum
rozhodnutí správního soudu přitom není možný prostřednictvím podáním „další správní žaloby“,
ale využitím opravných prostředků dle příslušného procesního předpisu, v posuzované věci
dle soudního řádu správního. Jestliže stěžovatel takto nepostupuje a příslušné opravné prostředky
řádným způsobem nepodává, nelze dovodit přípustnost jeho „žaloby“ proti postupu správního
soudu.
[7] Nejvyšší správní soud proto stěžovatelovu kasační stížnost a limine odmítá pro vady
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), za použití ustanovení §120 s. ř. s.
[8] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu