ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.39.2017:9
sp. zn. 6 As 39/2017 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Brno, Rooseveltova 16, týkající se řízení o žalobě
proti usnesení žalovaného ze dne 31. 8. 2016, č. j. 31 A 93/2016-31, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení žalovaného ze dne 6. ledna 2017, č. j. 62 A 194/2016 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se před Krajským soudem v Brně (dále jen „krajský soud“ či „žalovaný“)
způsobem sobě charakteristickým domáhal zrušení v návětí označeného usnesení krajského
soudu. Krajský soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro nepřípustnost,
neboť žalobce nenapadl rozhodnutí správních orgánů, nýbrž rozhodnutí (téhož) správního
soudu.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností.
[3] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 45/2012 - 11 ze dne
8. 3. 2012, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel
svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a výsměšnou formou a nesoudí se veden
snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně
rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni
doručení kasační stížnosti celkem 471 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele,
resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených
sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů,
přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující
je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných
či zcela identických argumentů.
[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
užívá institutu správní žaloby jako náhrady za kasační stížnost, tedy aby napadl u krajského soudu
jiné rozhodnutí téhož krajského soudu, přičemž tyto své úkony dále řetězí – a kasační stížnost
proti odmítavému usnesení krajského soudu je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší
správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení standardních
procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační
stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti. Nejvyššímu správnímu soudu je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené
pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli
neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají
písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační
stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení
pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne
4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 - 43, či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40,
která byla stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám).
[5] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci. Jako v jiných obdobných věcech – srov. např. nedávná
usnesení č. j. 6 As 262/2015 - 7 ze dne 30. 11. 2015 nebo usnesení č. j. 6 As 48/2016 - 20 ze dne
9. 3. 2016 – proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud a limine odmítá pro vady
podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem na odůvodnění, jehož se stěžovateli
bezpočtukrát již dostalo, např. právě v posledně citovaných usneseních č. j. 6 As 262/2015 - 7
a č. j. 6 As 48/2016 - 20.
[6] Stejně rozhodl Nejvyšší správní soud i v usnesení sp. zn. 6 As 225/2016 ze 14. 9. 2016
a v mnoha dalších.
[7] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu