ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.46.2017:9
sp. zn. 6 As 46/2017 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, týkající se
žaloby proti usnesení žalovaného ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2 As 261/2016 - 29, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2017, č. j. 30 A 228/2016 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla 13. 2. 2017 doručena kasační stížnost žalobce
(dále též „stěžovatel“) proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne
5. 1. 2017, č. j. 30 A 228/2016 - 35, jímž byla pro nepřípustnost odmítnuta jeho žaloba,
kterou se (způsobem sobě příznačným) domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2 As 261/2016 - 29.
[2] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2012,
č. j. 2 As 45/2012 – 11, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a výsměšnou formou a nesoudí se
veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně
rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). V evidenci zdejšího soudu bylo vedeno
ke dni podání kasační stížnosti celkem 474 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele,
resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených
sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů,
přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující
je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných
či zcela identických argumentů.
[3] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
užívá institutu správní žaloby jako náhrady za kasační stížnost, tedy aby napadl u krajského soudu
jiné rozhodnutí téhož krajského soudu, přičemž tyto své úkony dále řetězí. Napadá kasační
stížností odmítavé usnesení krajského soudu a dále pak žalobou u krajského soudu i navazující
odmítavé usnesení Nejvyššího správního soudu, jak tomu bylo i v nyní posuzované věci. Kasační
stížnost proti odmítavému usnesení krajského soudu (dalšímu v řadě) je tak zcela zjevně
bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Nejvyššímu správnímu soudu je totiž z úřední činnosti
známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora
uvedené výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení.
Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem,
který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně
bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního
poplatku (viz např. usnesení ze dne 4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 - 43, či ze dne 8. 10. 2015,
č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám).
[4] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci. Jako v jiných obdobných věcech – srov. např. nedávná
usnesení ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 262/2015 – 7, nebo usnesení ze dne 9. 3. 2016, č.
j. 6 As 48/2016 - 20; proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud a limine odmítá pro vady
podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem na odůvodnění, jehož se stěžovateli
bezpočtukrát již dostalo, např. právě v posledně citovaných usneseních č. j. 6 As 262/2015 - 7
a č. j. 6 As 48/2016 - 20.
[5] Stejně rozhodl Nejvyšší správní soud i v usnesení ze 14. 9. 2016, č. j. 6 As 225/2016 - 12,
a v mnoha dalších.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu