ECLI:CZ:NSS:2017:6.AZS.212.2017:28
sp. zn. 6 Azs 212/2017 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: V. V., zastoupena
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2016, č. j. MV-100387-4/SO-2016, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2017,
č. j. 30 A 148/2016 – 61, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností žalobkyně napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni
(dále jen „krajský soud“) ze dne 14. 6. 2017, č. j. 30 A 148/2016 – 61, (dále „napadený
rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2016,
č. j. MV-100387-4/SO-2016, (dále „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná
zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační
politiky, ze dne 31. 5. 2016, č. j. OAM-1690-19/ZR-2015 (dále „prvostupňové rozhodnutí“).
Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle §87f odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ukončen přechodný pobyt žalobkyně na území České
republiky a dle §87f odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobkyni stanovena lhůta
k vycestování do 30 - ti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
[2] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti navrhla, aby Nejvyšší správní soud
přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, a tento návrh dále doplnila podáním, které bylo
Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 18. 7. 2017. V návrhu stěžovatelka uvedla, že má
na území České republiky vytvořeno silné rodinné a společenské zázemí a její nucený návrat
by byl nenahraditelnou újmou. Stěžovatelka na území pobývá již velice dlouhou dobu.
V důsledku právní moci a zejména vykonatelnosti napadeného rozhodnutí pozbude oprávnění
pobývat na území České republiky a bude muset vycestovat, jinak by si přivodila riziko zahájení
řízení o správním vyhoštění. Opuštění území sebou nese další náklady spojené s nuceným
vycestováním. K tomu stěžovatelka odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76, a ze dne
19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25. Stěžovatelka má dále za to, že nepřiznání odkladného
účinku by bylo na újmu i právu na spravedlivý proces, neboť podle stěžovatelky z judikatury
Nejvyššího správního soudu vyplývá, že by měla mít právo, pokud na tom trvá, aktivně se řízení
o soudním přezkumu účastnit. Stěžovatelka má za to, že přiznáním odkladného účinku nebude
způsobena újma žádné jiné osobě a toto nebude ani v rozporu s veřejným zájmem.
[3] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud usnesením
ze dne 27. 9. 2016, č. j. 30 A 148/2016-30, přiznal odkladný účinek žalobě s odůvodněním,
že žalobkyně prokázala, že jí právními následky napadeného rozhodnutí hrozí nepoměrně větší
újma, než jaká přiznání odkladného účinku hrozí jiným osobám. Nejvyšší správní soud
při posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku posoudil žádost odlišně.
[7] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatelce byl dne 4. 2. 2014 povolen přechodný pobyt
na území České republiky jako rodinnému příslušníku občana Evropské unie podle §15a odst. 3
písm. b) zákona o pobytu cizinců. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 31. 5. 2016 správní orgán
stěžovatelce ukončil přechodný pobyt na území, a to z důvodu, že stěžovatelka již netvoří pár
s panem M. S., st. příslušnost Italská republika, rozešli se okolo března 2015 a v kontaktu již
nejsou. Správní orgán dospěl k závěru, že partnerský vztah byl oboustranně ukončen a
stěžovatelka proto neplnila účel jí povoleného pobytu, byly proto naplněny podmínky pro
ukončení přechodného pobytu podle §87f odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců.
[8] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti
odkladný účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit,
že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, či ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11; veškerá zde uváděná judikatura je dostupná na www.nssoud.cz),
který musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Důvody
možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
[9] Soudní řád správní koncipuje institut odkladného účinku jako mimořádné opatření. Jedná
se o výjimku z pravidla, která musí být vyhrazena pro ojedinělé případy, jež naplňují zákonem
předepsané podmínky. Stěžovatelka přitom ve své žádosti o přiznání odkladného účinku uvádí
pouze obecné důvody, spočívající v nutnosti vycestování z území České republiky a v možné
kolizi s jejím právem na spravedlivý proces. Stěžovatelka dále uvádí, že má na území České
republiky vytvořeno silné rodinné a společenské zázemí, a že na území pobývá již dlouhou dobu.
V tomto ohledu však stěžovatelka neuvedla nic konkrétního, z čeho by měl soud dovodit splnění
podmínek pro přiznání odkladného účinku. S ohledem na mimořádnou povahu
institutu odkladného účinku musí stěžovatel tvrdit konkrétní individuální skutečnosti,
pro které o odkladný účinek žádá.
[10] Nejvyšší správní soud k argumentaci právem na spravedlivý proces odkazuje na závěry,
jež vyslovil v obdobném případě v usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32.
Podle těchto závěrů nelze vyhovět návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu, opírá-li se pouze o obecnou argumentaci právem
na spravedlivý proces (právo osobně se účastnit řízení, být v úzkém kontaktu se svým
zástupcem), aniž by zde byly další, individualizované a závažné okolnosti, které mimořádné
vyloučení účinků pravomocného správního rozhodnutí odůvodňují. Takovou argumentaci
považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující k přiznání odkladného účinku také s ohledem
na to, že stěžovatel je zastoupen advokátem. V nyní posuzované věci se sice nejednalo o zrušení
povolení k trvalému pobytu, obecné závěry o nezbytnosti konkretizovat a individualizovat hrozící
újmu jsou však plně aplikovatelné i na posuzovaný případ. Pokud stěžovatelka odkazuje
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100,
v tomto usnesení soud přiznal odkladný účinek kasační stížnosti ve věci zrušení povolení
k trvalému pobytu z důvodu, že žalobce tvrdil, že má v České republice vytvořeno veškeré
rodinné, sociální a pracovní zázemí a v důsledku rozhodnutí o zrušení jeho povolení k trvalému
pobytu by byl nucen opustit společně se svou těhotnou manželkou a dítětem Českou republiku.
Výkon práva na spravedlivý proces nebyl stěžejním důvodem pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, přiznal odkladný účinek kasační stížnosti na základě návrhu,
v němž bylo taktéž argumentováno zájmem stěžovatele na ochraně jeho procesních práv,
aniž stěžovatel tvrdil a prokázal existenci dalších významných okolností případu. Ve věci
sp. zn. 1 Azs 160/2014 ovšem stěžovateli přímo hrozilo správní vyhoštění a s tím spojený zákaz
vstupu na území všech členských států Evropské unie. Naproti tomu v nyní souzené věci nejsou
s napadeným rozhodnutím spojeny takto nepříznivé důsledky. S ukončením přechodného pobytu
na území není spojen zákaz pobytu, stěžovatelce tak nic nebrání v tom, aby požádala o jiný typ
pobytového oprávnění.
[11] Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že stěžovatelka neosvědčila existenci ojedinělých
okolností opodstatňujících výjimečné řešení její situace, potřebných pro naplnění podmínky
pro přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud odlišil situaci stěžovatelky od případů,
kdy je cizinci uděleno správní vyhoštění a není potřeba, aby cizinec prokazoval existenci dalších
významných okolností, neboť hrozící újma je zřejmá z povahy samotného rozhodnutí
o správním vyhoštění. Jelikož nebyla splněna první podmínka pro přiznání odkladného účinku,
otázku rozporu s veřejným zájmem již Nejvyšší správní soud nezkoumal. Ze shora uvedených
důvodů Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu