ECLI:CZ:NSS:2017:6.AZS.261.2017:25
sp. zn. 6 Azs 261/2017 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: I. G.,
zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1,
proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. května 2017,
č. j. CPR-9142-9/ČJ-2017-930310-V236, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2017, č. j. 1 A 71/2017 - 26,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy,
ze dne 7. března 2017, č. j. KRPA-83198-15/ČJ-2017-000022-ZAM, bylo žalobci uloženo správní
vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (tedy pro výkon
zaměstnání bez patřičného povolení), s tím, že mu nebude po dobu dvou let umožněn vstup
na území členských států Evropské unie. Odvolání žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím
označeným v záhlaví. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze (dále
jen „městský soud“) zamítl v záhlaví označeným rozsudkem.
[2] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační
stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel zdůraznil,
že v souvislosti s výkonem rozhodnutí o správním vyhoštění bude nucen opustit území České
republiky, kde má vytvořeno veškeré rodinné i sociální zázemí, což by pro něj bezpochyby
znamenalo zásadní újmu. Přiznání odkladného účinku naopak nezpůsobí újmu jiným osobám
ani není v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatel odkázal na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. srpna 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, z něhož dovozuje, že by měl být
jeho kasační stížnosti odkladný účinek přiznán s ohledem na jeho právo na spravedlivý proces,
které zahrnuje též právo vystupovat v řízení před soudem osobně a být v kontaktu
se svým zástupcem.
[3] Stěžovatel rovněž uvedl, že dne 11. září 2017 byl zajištěn za účelem správního vyhoštění
v Zařízení pro zajištění cizinců Drahonice. Jediným možným způsobem, jak tento nezákonný
stav odstranit a jak zajistit pobyt stěžovatele na území České republiky alespoň pro účely řízení
o kasační stížnosti, je právě přiznání odkladného účinku.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření zdůraznil, že stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem a jeho osobní účast v tomto řízení tak není nezbytná. Stěžovatel na území
České republiky přicestoval na základě krátkodobého schengenského víza vydaného Maďarskem
na 90 dnů, nemá zde povolen žádný druh pobytu a ani o takové povolení nepožádal. Žalovaný
potvrdil, že stěžovatel byl zajištěn za účelem správního vyhoštění. S přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti žalovaný nesouhlasí.
[5] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnosti odkladný účinek. Nejvyššímu správnímu
soudu je však dána možnost jej na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Způsob, jakým stěžovatel interpretuje judikaturu Nejvyššího správního soudu, svádí
k závěru, že odkladný účinek by měl být přiznán kasační stížnosti každého cizince,
který se domáhá zrušení rozhodnutí, s nímž je nějak spojeno nucené ukončení jeho pobytu
na území České republiky. Tak tomu ovšem není. Při rozhodování o návrhu na přiznání
odkladného účinku totiž nelze pouze poměřovat újmu hrozící stěžovateli s újmou,
která by přiznáním odkladného účinku vznikla jiným osobám, nýbrž je třeba mít na paměti,
že se jedná o mimořádný institut představující výjimku ze zákonem stanoveného pravidla,
že podání kasační stížnosti odkladný účinek nemá. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení
ze dne 22. prosince 2003, č. j. 7 A 115/2002 - 67, č. 760/2006 Sb. NSS, „poskytnutí odkladného
účinku má mimořádný charakter: soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky
pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy”.
[8] V žádosti o přiznání odkladného účinku je proto nutné vylíčit individualizované a závažné
okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují; nelze
pouze obecně argumentovat právem na spravedlivý proces (usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. ledna 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32).
[9] Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. srpna 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100,
na které stěžovatel odkazuje, se týkalo zrušení povolení k trvalému pobytu za situace, kdy měl
cizinec na území České republiky vytvořeno veškeré rodinné, sociální a pracovní zázemí,
přičemž povolení k pobytu těhotné družky cizince bylo odvozeno od pobytového oprávnění
jeho samého. Stěžovatel sice v návrhu na přiznání odkladného účinku svými vazbami k území
České republiky rovněž argumentoval, tato tvrzení jsou však v hrubém rozporu s obsahem
správního spisu. Z něj totiž vyplývá, že stěžovatel překročil hranice Schengenského prostoru
dne 18. února 2017 na základě krátkodobého víza na 90 dnů. Stěžovatel v rámci správního řízení
uvedl, že přímo do České republiky přicestoval až v březnu roku 2017 na návštěvu
za svým bratrem. Manželka i syn stěžovatele žijí na Ukrajině. Nejvyššímu správnímu soudu
tudíž není zřejmé, jaké silné vazby k území České republiky měl stěžovatel na mysli.
[10] Dále je třeba zmínit, že v současné době by stěžovatel již na území České republiky
i bez uložení správního vyhoštění nemohl legálně pobývat, a to proto, že platnost jeho víza
vypršela ke dni 16. srpna 2017 (jak vyplývá z prvostupňového rozhodnutí o správním vyhoštění)
a stěžovatel o jiné povolení k pobytu nepožádal.
[11] Stěžovatel kromě obecné argumentace svým právem na spravedlivý proces žádný další
důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nenabídl. Samotné právo stěžovatele
účastnit se osobně řízení o kasační stížnosti či být v kontaktu se svým zástupcem,
však pro přiznání odkladného účinku nepostačuje. Nejvyšší správní soud proto odkladný účinek
kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu