ECLI:CZ:NSS:2017:6.AZS.367.2017:38
sp. zn. 6 Azs 367/2017 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobců: a) K. Y., b) A. Y.,
oba zastoupeni Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, týkající se
žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 6. 2017, č, j. OAM-459/ZA-ZA15-R2-2015
a OAM-429/ZA-ZA02-ZA15-R2-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2017, č. j. 45 Az 15/2017 - 40, o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobců se p ři z n áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení v ěci
[1] Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) ze dne 5. 10. 2017,
č. j. 45 Az 15/2017 - 40, byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 6. 2017,
č. j. OAM-459/ZA-ZA15-R2-2015 a č. j. OAM-429/ZA-ZA02-ZA15-R2-2015 (dále
jen „napadená rozhodnutí“), kterými žalovaný podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve v rozhodném znění (dále jen „zákon o azylu“), zastavil řízení o žádostech žalobců
o udělení mezinárodní ochrany z důvodu jejich nepřípustnosti ve smyslu §10a písm. b) zákona
o azylu a určil, že státem příslušným k posouzení žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského
státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí
země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských státu (dále jen „dublinské
nařízení“), je Francouzská republika. V řízení před krajským soudem byl žalobě žalobců přiznán
odkladný účinek usnesením ze dne 11. 9. 2017, č. j. 45 Az 15/2017 - 28.
II. Návrh na odkladný účinek
[2] Nejvyšší správní soud obdržel ve výše nadepsané věci dne 14. 11. 2017 kasační stížnost
obou žalobců (dále jen „stěžovatelé“), kterou se domáhají zrušení shora označeného rozsudku
krajského soudu. Současně stěžovatelé podali návrh na přiznání odkladného účinku dle §107
odst. 1 ve spojení s §73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelé odůvodnili tak,
že v opačném případě by museli z území ČR vycestovat, což bude spojeno se značnými náklady.
V případě vyhovění kasační stížnosti by návrat zpět představoval další výdej značných
prostředků, což by stěžovatelům fakticky zabránilo návratu zpět. Navíc žalobě ve věcech
mezinárodní ochrany je ze zákona přiznán odkladný účinek, takže i zákonodárce dospěl k závěru,
že výkon správního rozhodnutí může pro cizince znamenat zásadní újmu.
[4] Podle stěžovatelů je důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
též zachování práva na spravedlivý proces v rámci řízení o kasační stížnosti. Jelikož přiznání
odkladného účinku nemůže způsobit újmu žádné třetí osobě, je újma, která by byla způsobena
stěžovatelům výkonem napadeného rozhodnutí, jednoznačně nepoměrně větší, než újma
potenciálně ohrožující jiné osoby. Dle stěžovatelů přiznání odkladného účinku není ani v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Naopak zachování procesních práv stěžovatelů, a tedy právo
na spravedlivý proces, je ve veřejném zájmu. K tomu odkazují na rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[5] Dále stěžovatelé spatřují v případě okamžitého vycestování z ČR hrozící újmu
v drastickém zásahu do jejich soukromého a rodinného života, neboť celá jejich rodina
se nachází na území ČR, a to jejich tři synové a s manželkami, tedy i vnoučata (která mají české
státní občanství) a dva bratři/švagři se svými rodinami. Stěžovatelé zde mají stabilní rodinné
zázemí a vycestování by mohlo být nenávratně narušeno. Naproti tomu stěžovatelé se na území
ČR nedopustili žádného protiprávního jednání, vyjma krátkého nelegálního pobytu.
[6] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Právní následky
výkonu napadených rozhodnutí nepředstavují pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Stěžovatelé jsou
zastoupeni advokátem a svá práva mohou hájit skrze něj i v případě vycestování do země
příslušné posoudit meritorně jejich žádost. Důvody uváděné stěžovateli jsou prezentovány
pouze v obecné rovině, nedoložili ani neuvedli nic konkrétního. Francouzskou republikou je
azylová procedura vykonávána řádně a proti tomu stěžovatelé nic nedoložili. Francie je bezpečná
země, která dodržuje mezinárodní závazky. Ani rozsáhlé rodinné vazby stěžovatelů nepovažuje
žalovaný za důvod, jež by svou intenzitou naplňoval podmínky pro přiznání odkladného účinku
dle §73 s. ř. s. Připomíná, že v případě transferu stěžovatelů do Francie a případné úspěšnosti
kasační stížnosti by se uplatnil čl. 29 dublinského nařízení, podle kterého je správní orgán,
jehož rozhodnutí o předání bylo zrušeno, povinen přijmout dotčenou osobu bezodkladně zpět
na své území. Nesouhlasí s tvrzením stěžovatelů, že by pro ně bylo obtížné či nemožné vrátit
se do ČR. Napadenými rozhodnutími není stěžovatelům ukládána povinnost opustit území ČR,
ani zákaz pobytu po určitou vymezenou dobu. V budoucnu si stěžovatelé mohou v souladu
se zákonem zajistit legální pobyt na území ČR.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[7] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu
§107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[8] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by
bylo možno automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
[9] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud proto nejprve
posuzoval, jaká újma by vznikla přiznáním, resp. nepřiznáním odkladného účinku stěžovatelům
a jiným osobám.
[10] Stěžovatelé spatřují hrozící újmu ve znemožnění účasti v soudním řízení, resp. v zásahu
do práva na spravedlivý proces, dále v případných nákladech spojených s vycestováním z ČR
a nemožnosti vrátit se zpět, jakož i v zásahu do jejich rodinného života. K tomu Nejvyšší správní
soud uvádí, že první dva uváděné důvody nepředstavují újmu, která by splňovala podmínky
pro přiznání odkladného účinku.
[11] Co se týče zásahu do práva na spravedlivý proces a potřeby stěžovatelů být v průběhu
řízení o kasační stížnosti na území ČR, Nejvyšší správní soud upozorňuje, jak již opakovaně
vyslovil, že samotné právo stěžovatelů účastnit se osobně řízení o kasační stížnosti či být
v kontaktu se svým zástupcem, pro přiznání odkladného účinku nepostačuje (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 6 Azs 261/2017 – 25, či ze dne 11. 10. 2017,
č. j. 6 Azs 270/2017 – 28).
[12] Tvrzení o nákladech spojených s vycestováním a nemožnosti vrátit se zpět jsou
zcela nepřípadná a nedopadající na posuzovaný případ. Tato část argumentace budí dojem,
že stěžovatelé argumentují na podkladě rozhodnutí o uložení správního vyhoštění či neudělení
určitého pobytového oprávnění, nicméně v daném případě se jedná o rozhodnutí, jímž bylo
zastaveno řízení o jejich žádostech o mezinárodní ochranu s tím, že příslušná
k jejich meritornímu posouzení je Francie. V takovém případě však ani žaloba proti napadeným
rozhodnutím nemá ze zákona odkladný účinek a s výkonem rozhodnutí není spojena nutnost
stěžovatelů vycestovat do domovské země a nevznikají jim v této souvislosti žádné náklady.
V případě zrušení napadených rozhodnutí by pak ČR musela přijmout stěžovatele zpět, jak plyne
z čl. 29 dublinského nařízení.
[13] Nejvyšší správní soud shledal, že relevantní újmu pro přiznání odkladného účinku
představuje tvrzený zásah do soukromého a rodinného života stěžovatelů, neboť by v důsledku
předání do Francie byli odtrženi od své rodiny (byť v případě úspěšnosti kasační stížnosti
pouze dočasně), se kterou zde žijí a stýkají se. Výkonem rozhodnutí by jim proto vznikla
nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
Soud neseznal, že by přiznání odkladného účinku mohlo v posuzované věci způsobit
jiným osobám větší újmu, než která hrozí stěžovatelům. Jak stěžovatelé sami tvrdí, na území ČR
žijí, aniž by zde páchali nějakou protiprávní činnost, vyjma jejich pobytu bez příslušného
oprávnění. Jakkoliv Nejvyšší správní soud nezlehčuje protiprávnost jejich jednání, které je
jistě nežádoucí, z hlediska posuzované otázky neshledal, že by přítomnost stěžovatelů na území
ČR do rozhodnutí o kasační stížnosti mohla znamenat hrozící nebezpečí pro třetí osoby
(případně jinou újmu). Z ničeho se pak nepodávají žádné další okolnosti, které by
tomu nasvědčovaly. Nepřiznání odkladného účinku by tedy pro stěžovatele znamenalo
nepoměrně větší újmu, než jaká by jeho přiznáním mohla vzniknout jiným osobám.
[14] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné
straně újmu hrozící stěžovatelům v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé
důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího
veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu
proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího stěžovatelům
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS). S ohledem na již uvedené
skutečnosti a charakter napadeného rozhodnutí (na základě něhož mají být předáni k azylovému
řízení do Francie), leží v daném případě proti újmě hrozící stěžovatelům, riziko narušení
veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné intenzity. Proto nelze vyvodit, že by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá
podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[15] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu