ECLI:CZ:NSS:2017:7.ADS.177.2017:13
sp. zn. 7 Ads 177/2017 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Ing. J. F.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha
2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017,
č. j. 43 Ad 9/2016 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl tak, že výrokem I. zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2016, č. j. MPSV-2016/17946-912, a vrátil mu věc k dalšímu
řízení, a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Proti výroku II. rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne
2. 6. 2017 kasační stížnost. V té uvedl, že mu náklady vznikly už tím, že žalobu doručil soudu
osobně. V situaci, kdy je schopen svou inteligencí a prací nahradit právního zástupce, by tak měl
mít nárok alespoň na srovnatelnou odměnu, náklady mu proto měly být přiznány paušální
částkou.
[3] Ještě než se Nejvyšší správní soud mohl věcně zabývat stěžovatelovou kasační stížností,
musel se zabývat její přípustností. Podle §104 odst. 2 s. ř. s. je kasační stížnost, která směřuje
pouze proti výroku o nákladech řízení, nepřípustná; to platí i o kasační stížnosti směřující proti
výroku, kterým soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 - 53).
[4] Stěžovatelova kasační stížnost bez pochyby směřuje výhradně proti výroku o nákladech
řízení, ostatně se zrušujícím výrokem I. rozsudku krajského soudu se stěžovatel podle svého
vyjádření v kasační stížnosti ztotožňuje („…zvláště pokud byl ve sporu úspěšným, tedy vůbec nežaloval
zbytečně a smyšleně.“).
[5] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, je
podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná a Nejvyšší správní soud ji podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
odmítl.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu