ECLI:CZ:NSS:2017:7.ADS.257.2017:19
sp. zn. 7 Ads 257/2017 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. J., proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2017,
č. j. 78 Ad 29/2016 - 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 5. 2016, č. j. X, přiznala žalobci od 18. 5. 2016 invalidní
důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 5 210 Kč měsíčně. Ve svém rozhodnutí žalovaná
vycházela z posudku lékaře MUDr. P. O., CSc., který konstatoval dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav žalobce, kvůli kterému poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Je tudíž
invalidní v I. stupni. Jako den vzniku invalidity lékař stanovil den 2. 4. 2016.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce námitky z důvodu zhoršení svého zdravotního
stavu, pro které není schopný práce, a proto pro něj není dostačující výše jemu přiznané částky.
V námitkách požadoval obnovení podpůrčí doby pracovní neschopnosti nebo upravení stupně
invalidity dle jeho skutečného zdravotního a pracovního omezení.
[3] Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 9. 2016, č. j. X, změnila své předchozí rozhodnutí tak,
že zamítla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek podle §38
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a od 10. 10. 2016 mu odňala invalidní důchod
postupem podle §56 odst. 1 písm. c) a §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
V rozhodnutí tentokrát vycházela z nového posudku MUDr. V., která posoudila stav žalobce tak,
že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu sice poklesla jeho zdravotní schopnost,
ale pouze o 20 %. Lékařka konstatovala, že předchozí odborné posouzení bylo nadhodnocené, a
proto jeho výsledek nelze potvrdit. Závěrem uvedla, že žalobcův stav na základě jejího posouzení
neodpovídá invaliditě. Žalovaná považovala posudek lékařky za přesvědčivý a úplný a námitkám
žalobce nevyhověla.
II.
[4] Proti rozhodnutí žalované o námitkách podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem, který jí rozsudkem ze dne 19. 6. 2017, č. j. 78 Ad 29/2016 - 63, vyhověl, zrušil
rozhodnutí žalované o námitkách a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
[5] Krajský soud se nespokojil se závěrem lékařky MUDr. V. především z důvodu jeho
odlišnosti od posudku MUDr. O., CSc., a vyžádal si odborný posudek od Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Ústí nad Labem (dále jen „komise“).
Komise nově posoudila celkový stav žalobce, pokles jeho zdravotní schopnosti a datum vzniku
případné invalidity. Z obsahu posudku krajský soud zjistil, že komise posoudila zdravotní stav
žalobce na základě jeho vyšetření, předložené dokumentace a odborných lékařských nálezů.
Komise z uvedených materiálů vyvodila, že k datu napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní
ve smyslu §39 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu I. stupně. Zároveň se
komise neztotožnila se závěrem posudkové lékařky, MUDr. V., o poklesu pracovní schopnosti
žalobce o pouhých 20 %.
[6] Žalovaná při ústním jednání navrhla důkaz srovnávacím zdravotním posudkem. Krajský
soud jej však neprovedl, protože shledal, že původní posouzení zdravotního stavu
v prvostupňovém správním rozhodnutí bylo řádné, vzhledem k jeho totožnosti s posudkem
komise. Nesprávné bylo až hodnocení v námitkovém řízení před žalovanou, které krajský soud
posoudil jako nedostatečné a zlehčující stav žalobce. Naopak posudek MUDr. O., CSc., a komise
považoval za úplný a správný.
[7] Krajský soud z uvedených důvodů zrušil napadené rozhodnutí žalované kvůli rozporu
skutkového stavu, který vzala žalovaná za základ napadeného rozhodnutí, se spisy, a věc vrátil
žalované k dalšímu řízení. V závěru rozsudku krajský soud žalovanou vyzval, aby v novém
rozhodnutí vycházela z toho, že žalobce byl k datu žalobou napadeného rozhodnutí invalidním
v I. stupni s tím, že tento stav nepochybně trval už od 2. 4. 2016.
III.
[8] Žalovaná (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[9] Stěžovatelka nejprve poukázala na to, že podle krajského soudu při novém rozhodování
musí stěžovatelka vycházet ze zjištění, že žalobce byl k datu napadeného rozhodnutí invalidní
pro invaliditu I. stupně a tento stav nepochybně trval už od 2. 4. 2016. Při vyslovení tohoto
právního názoru krajský soud dle svého tvrzení vycházel ze závěrů komise. Ta však ve výroku
uvedla jako den vzniku invalidity 9. 6. 2016. Jádrem sporu je tedy podle stěžovatelky určení dne,
od kterého byl žalobce shledán invalidním.
[10] Stěžovatelka zdůraznila, že krajský soud v odůvodnění uvedl, že komise dospěla k závěru,
že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidním ve smyslu §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění, přičemž se jednalo o invaliditu I. stupně se vznikem 2. 4. 2016.
Při porovnávání posudku komise a rozsudku krajského soudu stěžovatelka shledala rozpor
v jejich určení dne vzniku invalidity. Krajský soud podle jejího názoru považuje za tento den
vzniku invalidity již den 2. 4. 2016, zatímco komise až den 9. 6. 2016.
[11] Stěžovatelka dále upozornila, že z posudkového zhodnocení komise, resp. ze specifikace
konkrétních nálezů významných pro posudek, nezjistila, jak a na základě jakých posouzení
a podkladů komise dospěla k datu 9. 6. 2016. Podle jejího názoru již tyto důvody nasvědčují
tomu, že tento stěžejní důkaz není úplný a přesvědčivý, tedy že se krajský soud nevypořádal
se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Stěžovatelka sama pátrala po tom, jak komise toto datum
určila, a došla k závěru, že datum 9. 6. 2016 se objevilo mezi námitkami žalobce ze dne
21. 6. 2016 v souvislosti s dokladem od MUDr. P. V posudku komise však tento doklad zmíněn
není.
[12] Vzhledem k výše uvedenému není z rozsudku srozumitelně jasné, proč krajský soud
změnil datum vzniku invalidity, když uvedl, že posudek komise je úplný a přesvědčivý,
a proč se vůbec nepozastavil nad tím, že datum vzniku invalidity není v posudku vůbec nijak
zdůvodněno. Podle stěžovatelky krajský soud dostatečně nepřezkoumal zjištěný skutkový stav,
protože neprovedl další dokazování za účelem zjištění rozhodného dne, ke kterému vznikla
invalidita žalobce, a nenechal komisi vypracovat doplňující posudek.
[13] Z těchto důvodů stěžovatelka navrhovala, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc
mu byla vrácena k dalšímu řízení.
IV.
[14] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti připomněl, že mezi ním a stěžovatelkou jde
o antipatii ze strany stěžovatelky. Ke stanovení dne vzniku invalidity na 2. 4. 2016 uvedl, že jde
o termín určený v posudku ze dne 21. 4. 2016 posudkovým lékařem MUDr. O., CSc., který
posuzoval jeho zdravotní stav v řízení v prvním stupni. Podle žalobce stěžovatelka pouze hledá
způsob, jak oddálit rozhodnutí krajského soudu, když nemůže napadnout meritum věci, tedy
odejmout nárok na výplatu invalidního důchodu. K datu 2. 4. 2016 vznesl nárok na invalidní
důchod a MUDr. O., CSc., jej k tomuto datu potvrdil. Závěrem se žalobce ohradil vůči tomu, že
stěžovatelka napadá nejasnosti v určení data vzniku invalidity a zároveň sama v kasační stížnosti
nesprávně označila krajský soud jako Krajský soud v Ostravě. V návrhu stěžovatelky viděl pouze
hledání podružného důvodu pro pokračování v křivdách. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby
byla kasační stížnost zamítnuta.
V.
[15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Nejvyšší správní soud se zabýval námitkou nesouladnosti rozsudku krajského soudu
s posudkem komise v otázce datu vzniku invalidity žalobce. Stěžovatelka v kasační stížnosti
tvrdila, že krajský soud při určení data vzniku invalidity nevycházel z posudku komise, když určil
za datum vzniku invalidity den 2. 4. 2016, zatímco komise den 9. 6. 2016. Ze soudního spisu
vyplývá, že posudek komise obsahuje na přední straně základní informace o posudkových
lékařích, posuzovaném žalobci, předmětu jednání a dále výrok a jeho stručné odůvodnění. Zde je
také uvedeno: „Vznik: 9. 6. 2016“. Na straně 2 se pak nachází shrnutí průběhu celého
předchozího řízení. Po shrnutí výsledků prvního posudku MUDr. O., CSc., ze dne 21. 4. 2016 je
v rámci této části dále uvedeno následující: „[d]en vzniku invalidity stanoven 2. 4. 2016“. Tato část
pak pokračuje popisem dalšího průběhu případu. Krajský soud ve svém rozsudku na stranách 5 a
6 uvedl: „Na základě uvedeného komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí byl žalobce
invalidním ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, přičemž se jednalo o invaliditu I. stupně se
vznikem 2. 4. 2016“.
[18] Nejvyšší správní soud tedy souhlasí, že v posudku komise byl v otázce data vzniku
invalidity určitý rozpor. Krajský soud si ovšem vyžádal odborný posudek nikoli proto, aby určil
datum vzniku invalidity, o němž ve správním řízení nebylo sporu, jako tomu bylo
např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2005, č. j. 4 Ads 32/2004 - 69, nýbrž
proto, aby určil, zda se má v otázce míry poklesu pracovní schopnosti žalobce přiklonit spíše
k závěrům MUDr. V. nebo k závěrům MUDr. O., CSc. Za této situace bylo pro krajský soud
podstatné, že se komise shodla se závěry MUDr. O., CSc., právě v této klíčové otázce míry
poklesu pracovní schopnosti žalobce. Otázka určení data vzniku invalidity nebyla předmětem
sporu a vnitřní rozpornost posudku komise v této otázce, která je ostatně vysvětlitelná pouhým
překlepem při vypisování úvodní strany posudku, proto nezakládá ani nepoužitelnost posudku,
a přeneseně ani nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nesrozumitelnost. Krajský
soud opakovaně uváděl jako datum vzniku invalidity den 2. 4. 2016 odpovídající jak odůvodnění
posudku komise, tak posudku MUDr. O., CSc., k němuž se přiklonil v oné klíčové otázce míry
poklesu pracovní schopnosti žalobce. Podle Nejvyššího správního soudu tak nemá stěžovatelkou
zdůrazňovaná vada posudku spočívající v nedostatečném odůvodnění určení data vzniku
invalidity vliv na schopnost posudku komise působit jako platný důkaz před krajským soudem, a
tudíž ani na zákonnost samotného rozsudku. O rozhodné otázce ohledně určení procentní míry
poklesu pracovní schopnosti žalobce totiž nejsou v posudku komise a v napadeném rozsudku
krajského soudu žádné pochybnosti.
[19] Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti posuzuje zákonnost rozhodnutí
krajského soudu a nikoli vnitřní sourodnost, komplexnost a souladnost samotného posudku
komise coby jednoho z důkazů. Chybějící odůvodnění určení data vzniku invalidity v posudku
komise, ze kterého krajský soud ve svém rozhodování vycházel, tak nezakládá nezákonnost
samotného rozsudku.
[20] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[21] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože nebyl v řízení
před Nejvyšším správním soudem zastoupen, takže mu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. září 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu