ECLI:CZ:NSS:2017:7.AFS.251.2016:43
sp. zn. 7 Afs 251/2016 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: P. P., zastoupen
Mgr. Martinem Holubem, advokátem se sídlem Kaprova 40/12, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
Královéhradecký kraj, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o kasačních
stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 21. 9. 2016, č. j. 11 Af 21/2013 - 56,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, č. j. 11 Af 21/2013 - 56,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Kasační stížnost žalovaného se odmítá .
III. V řízení o kasační stížnosti žalovaného n e m a j í účastníci řízení a osoba zúčastněná
na řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žádost o dotaci na projekt
„Rozšíření ubytovací kapacity Hotelu Praha v Broumově“
[1] Na základě žádosti žalobce o dotaci na projekt „Rozšíření ubytovací kapacity Hotelu Praha
v Broumově“ uzavřeli dne 26. 1. 2006 žalobce a osoba zúčastněná na řízení smlouvu o financování
akce č. RN 58/06-GS/421/1860. Podle smlouvy se osoba zúčastněná na řízení zavázala
poskytnout po splnění podmínek ve smlouvě stanovených žalobci dotaci ve výši 37,56 %
z celkových uznatelných nákladů akce (10,17 % mělo být uhrazeno z krajského rozpočtu,
27,39 % z Evropského fondu pro regionální rozvoj), nejvýše však 4 000 000 Kč.
[2] Dne 27. 2. 2007 proběhla administrativní kontrola vyúčtování projektu „Rozšíření ubytovací
kapacity Hotelu Praha v Broumově“. Podle protokolu z kontroly byly v jejím průběhu zjištěny
nedostatky a žalobci byla uložena opatření k jejich nápravě a k doplnění dokumentace.
[3] Dne 4. 9. 2007 se konala schůzka za účasti žalobce, zástupců Krajského úřadu
Královéhradeckého kraje a Centra evropského projektování (dále „CEP“) ve věci kontroly
závěrečného vyúčtování projektu. V zápisu z této schůzky je uvedeno, že nedošlo k realizaci
přístavby objektu SO-04 – zázemí kuchyně, který byl předmětem smlouvy ze dne 26. 1. 2006,
dále že soupisy provedených prací u předložených faktur nesouhlasí s rozpočtem ze smlouvy
se společností BROUMSTAV spol. s r. o. (dále jen „BROUMSTAV“) a že fakturované částky
jsou jen částečně doloženy krycími listy od této společnosti. Závěrem zápisu je konstatováno,
že osobě zúčastněné na řízení budou předloženy dvě varianty řešení – buď uznání jen řádně
doložených nákladů v rámci původního rozpočtu, nebo vzhledem k závažnosti porušení
dotačních pravidel odstoupení od smlouvy.
[4] Žalobce na tyto závěry zareagoval dopisem ze dne 23. 9. 2007. V něm mimo jiné uvedl,
že záměr akce byl zcela naplněn a hotel prosperuje. Změny, které byly provedeny během stavby
a jsou mu vytýkány, nehlásil, neboť se jednalo o změny nepodstatné a neovlivnily záměr akce.
K realizaci objektu SO-04 nedošlo proto, aby bylo splněno kritérium parkovacích míst.
S odstupem času chápe, že tato změna měla být zaznamenána písemně, ale v každém případě
se nejednalo o nějaké záměrné zatajování skutečností. Varianty řešení v podobě zkrácení či
zamítnutí dotace označil za nepřiměřeně přísné.
[5] Dopisem ze dne 31. 10. 2007 bylo žalobci sděleno, že v rámci kontroly proběhlé dne
20. 6. 2007 nebylo možno určit návaznost původního položkového rozpočtu (daného uzavřenou
smlouvu o dílo se společností BROUMSTAV ze dne 5. 12. 2005) na uplatňované faktury
a na předložené stavební deníky. Proto byl žalobce dne 12. 7. 2007 vyzván k dodání rekapitulace
položkového rozpisu rozpočtu projektu a soupisu provedených prací a dodávek v návaznosti
na položkový rozpočet daný uzavřenou smlouvou se společností BROUMSTAV. Tuto
rekapitulaci však žalobce nedodal. Taktéž je v dopise uvedeno, že žalobce byl dne 1. 10. 2007
vyzván k doložení krycích listů faktur v souladu s jasným určením návaznosti na rozpočet
ze smlouvy o dílo se společností BROUMSTAV. Žalobcem předložené krycí listy však neměly
správné náležitosti a vazbu na rozpočet z předmětné smlouvy o dílo a nebylo možné určit jejich
návaznost na daný položkový rozpočet. Řádně doloženy tak byly pouze náklady v částce
960 957,91 Kč (z fakturovaných 10 363 163,74 Kč), z čehož část těchto doložených nákladů
nebyla placena ze zvláštního účtu dle smlouvy ze dne 26. 1. 2006. Uznatelnost těchto faktur
hrazených z jiných účtů bude předložena k posouzení Radě Královéhradeckého kraje, která má
možnost za každé porušení smlouvy ze dne 26. 1. 2006 udělit sankci. Žalobce byl vyzván,
aby odstranil vytýkané nedostatky nejpozději do 9. 11. 2007.
[6] Žalobce dne 9. 11. 2007 předal další dokumenty k rukám CEP. Dopisem
ze dne 29. 11. 2007 byl informován, že vzhledem k nedostatkům předloženého vyúčtování bude
Radě Královéhradeckého kraje navrženo usnesení, podle něhož:
1) budou uznány faktury hrazené z jiného než zvláštního bankovního účtu dle bodů 7.2 a 7.3
smlouvy ze dne 26. 1. 2006,
2) bude navrženo neudělení sankcí za porušení citovaného ustanovení smlouvy,
3) budou navrženy dvě následující varianty:
a) posouzení uznatelnosti nákladů předloženého vyúčtování podle přiložené kalkulace, z níž
vyplývá, že řádně doloženy byly pouze náklady ve výši 3 458 416,37 Kč (ačkoliv dle smlouvy
ze dne 26. 1. 2006 měly být doloženy uznatelné náklady ve výši 10 649 500 Kč). Z řádně
uznaných nákladů by pak byla vypočítána přiznaná dotace ve výši 37,56 %, tedy 1 298 981,2 Kč.
b) odstoupení od smlouvy ze dne 26. 1. 2006.
Centrum evropského projektování v dopise uvedlo, že navrhuje variantu a) a že žalobce
se k tomuto návrhu může vyjádřit do 5. 12. 2007.
[7] Žalobce k tomuto stanovisku uvedl, že návrh výpočtu dle varianty a) je pro něj
bezdůvodný a nepřijatelný a že splnil podmínky smlouvy ze dne 26. 1. 2006. Všechny faktury
podle něj splňovaly náležitosti daňového dokladu a byly uvedeny v účetní evidenci.
[8] Rada Královéhradeckého kraje usnesením č. j. RK/41/1445/2007 dne 12. 12. 2007
schválila variantu a), tedy částečné přiznání dotace s přihlédnutím ke zjištěným pochybením
v projektu.
[9] Podle zápisu z další schůzky žalobce, zástupců CEP a Královéhradeckého kraje
ze dne 21. 5. 2008 žalobce předložil po schválení výše uvedeného usnesení novou verzi krycích
listů předložených faktur a novou verzi sestavy peněžního deníku. Tyto sestavy však podle zápisu
neodpovídaly sestavám vyúčtování k tomuto projektu, a neodpovídaly tudíž ani stavu vyúčtování,
tak jak byl schválen Radou Královéhradeckého kraje dne 12. 12. 2007. Vzhledem k doložení
dalších verzí dokumentů, které se neshodovaly s původními verzemi doloženými v rámci
vyúčtování, nebylo možné určit, jaký byl skutečný stav. Proto byla navržena revokace usnesení
ze dne 12. 12. 2007 a odstoupení od smlouvy ze dne 26. 1. 2006.
[10] Dne 9. 7. 2008 provedli zástupci Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a CEP
kontrolu projektu podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně
některých zákonů (zákon o finanční kontrole). Dle závěrů uvedených v protokolu z kontroly
žalobce nedodržel závazek uvedený v čl. VII. smlouvy ze dne 26. 1. 2006 provádět veškeré
finanční operace související s projektem prostřednictvím zvláštních účtů uvedených ve smlouvě.
Dále nebyl realizován objekt SO-04 – zázemí kuchyně, který byl předmětem žádosti i uzavřené
smlouvy. Nerealizování objektu nebylo v rozporu se smlouvou ani nahlášeno jako závažná změna
v projektu. U sedmi vyjmenovaných faktur vystavených společností BROUMSTAV nebyly
všechny fakturované náklady podloženy krycími listy dodavatele, tudíž byly porušeny podmínky
zadávacího řízení na dodavatele stavby. Protože společnost BROUMSTAV byla vybrána jako
generální dodavatel stavby, došlo k porušení bodu 8. 1 smlouvy. Dále žalobce nedodržel bod 7.5
smlouvy, tedy povinnost vést samostatnou oddělenou analytickou účetní evidenci týkající
se všech operací a poskytovat z ní požadované údaje kontrolním orgánům. Žalobce od podání
žádosti o platbu předložil několik verzí dokladů a sestav daňové účetní evidence. Některé z verzí
„opravovaných“ dokladů ale nesouhlasily s doklady označenými za doklady vedené v daňové
evidenci žalobce. Předložené vyúčtování tak nelze podle závěrů kontroly považovat za věrohodný
obraz skutečného stavu, z čehož plyne nemožnost jednoznačného určení oprávněnosti
uplatňovaných nákladů projektu.
[11] Žalobce dne 5. 8. 2008 vyjádřil nesouhlas se závěry kontroly. Jeho námitkám proti
protokolu o výsledku veřejnosprávní kontroly nebylo rozhodnutím ředitelky Krajského úřadu
Královéhradeckého kraje ze dne 11. 8. 2008 vyhověno.
[12] Dopisem ze dne 8. 9. 2008 osoba zúčastněná na řízení žalobce informovala o svém
odstoupení od smlouvy s odkazem na závěry protokolu ze dne 9. 7. 2008 o výsledku
veřejnoprávní kontroly.
II. Žádost o dotaci na projekt
„Zvýšení kvality ubytovacího zařízení Hotel Praha*** v Broumově“
[13] Na základě žádosti žalobce o dotaci na projekt „Zvýšení kvality ubytovacího zařízení Hotel
Praha*** v Broumově“ uzavřeli dne 12. 6. 2007 žalobce a osoba zúčastněná na řízení smlouvu
o financování akce č. EZ 144/07-GS/422/2887. Podle smlouvy se osoba zúčastněná na řízení
zavázala poskytnout po splnění podmínek ve smlouvě stanovených žalobci dotaci ve výši
47,25 % z celkových uznatelných nákladů akce (12,82 % mělo být uhrazeno z krajského
rozpočtu, 34,43 % z Evropského fondu pro regionální rozvoj), nejvýše však 996 030 Kč.
[14] V průběhu let 2007 a 2008 proběhlo několik administrativních kontrol vyúčtování
projektu „Zvýšení kvality ubytovacího zařízení Hotel Praha*** v Broumově“. Podle protokolů z těchto
kontrol byly v jejich průběhu zjištěny nedostatky a žalobci byla uložena opatření k jejich nápravě.
[15] Dne 9. 7. 2008 provedli zástupci Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a CEP
kontrolu projektu podle zákona o finanční kontrole. Dle závěrů uvedených v protokolu
z kontroly byl žalobce v průběhu administrace projektu vyzýván k vysvětlení rozporů v daňové
evidenci a doložení chybějících podkladů k fakturovaným částkám. Žalobci byly zaslány čtyři
protokoly o výsledcích administrativních kontrol. Žalobce průběžně objasňoval vytýkané
nedostatky a doplňoval účetní doklady, přesto osoba zúčastněná na řízení a CEP shledaly,
že rozpory nadále trvají a výsledný stav je nedostatečný. Podle závěrů protokolu bylo zjištěno,
že žalobce v předloženém vyúčtování projektu uplatňoval náklady, které nebyly uvedeny
v projektové žádosti; nad její rámec byly uplatňovány výdaje na provedení elektroinstalace,
střešních světlíků, výroba a montáž baru a rekonstrukce schodiště. Tyto změny nebyly řádně
ohlášeny, čímž došlo k porušení čl. 14.1 smlouvy. Dále žalobce zadal a vyfakturoval provedení
stavebních prací budoucímu vítězi zadávacího řízení na dodavatele stavebních prací ještě
před rozhodnutím o přidělení zakázky, což představovalo porušení bodu 8.1 smlouvy. Fakturace
navíc proběhla i před vydáním souhlasu k ohlášení udržovacích prací. Žalobce také v rozporu
s bodem 7.5 smlouvy nepředložil k uplatňovaným fakturám rozpisy fakturovaných dodávek.
Žalobce od data předložení žádosti o platbu předložil několik verzí dokladů. Z různých verzí
dokladů nebylo možné určit, který byl „ten správný“. Osoba zúčastněná na řízení proto nemohla
předložené vyúčtování považovat za věrohodný obraz skutečného stavu a nebylo možné
jednoznačně určit oprávněnost uplatňovaných nákladů projektu. Výjimečně se může stát,
že dojde ke změně či stornu daňového dokladu, ovšem v takové míře je to neobvyklé. Žalobce
uváděl Krajský úřad Královéhradeckého kraje i CEP v omyl. Konečně žalobce nedodržel bod 7.5
smlouvy, tedy povinnost vést samostatnou oddělenou analytickou účetní evidenci týkající
se všech operací a poskytovat z ní požadované údaje kontrolním orgánům.
[16] Žalobce dne 5. 8. 2008 vyjádřil nesouhlas se závěry kontroly. Jeho námitkám proti
protokolu o výsledku veřejnosprávní kontroly nebylo vyhověno rozhodnutím ředitelky Krajského
úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 11. 8. 2008.
[17] Dopisem ze dne 8. 9. 2008 osoba zúčastněná na řízení žalobce informovala o svém
odstoupení od smlouvy s odkazem na závěry protokolu ze dne 9. 7. 2008 o výsledku
veřejnoprávní kontroly.
III. Řízení ve věci vyplacení dotací na oba projekty
[18] Žalobce podal k Okresnímu soudu v Hradci Králové žalobu, jíž se na osobě zúčastněné
na řízení domáhal zaplacení částky 4 995 982,2 Kč s příslušenstvím. Podle žaloby byly obě akce
řádně zrealizovány, přesto osoba zúčastněná na řízení žalobci dotace nevyplatila.
[19] Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 12. 2010,
č. j. 121 C 150/2009 - 334, zamítl námitku nedostatku pravomoci soudu vznesenou osobou
zúčastněnou na řízení. Nicméně usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
30. 6. 2011, č. j. 21 Co 83/2011 - 368, bylo usnesení okresního soudu zrušeno, řízení zastaveno
a věc byla postoupena Ministerstvu vnitra. Krajský soud totiž dospěl k závěru, že smlouvy, o něž
žalobce opřel svůj nárok, jsou veřejnoprávními smlouvami ve smyslu §161 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“), proto spor vzešlý z těchto smluv mělo
podle něj na základě §178 odst. 2 správního řádu rozhodnout Ministerstvo vnitra, jakožto
nadřízený správní orgán kraje, který byl stranou smluv.
[20] Ministerstvo vnitra usnesením ze dne 7. 11. 2011, č. j. MV-116821-2/ODK-2011,
postoupilo podle §12 správního řádu návrh na zaplacení výše uvedené částky žalovanému.
V daném případě nešlo podle Ministerstva vnitra o subordinační veřejnoprávní smlouvy podle
§161 správního řádu, nýbrž o dohody podle §36 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích,
a zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Ministerstvo vnitra
vyšlo z §133 odst. 1 správního řádu, z něhož dovodilo, že příslušným k rozhodnutí byl ústřední
správní úřad pro oblast dodržování parametrů hospodaření s finančními prostředky územních
samosprávných celků, tedy žalovaný, a to přestože se jednalo o veřejnoprávní smlouvy uzavřené
v rámci samostatné působnosti kraje.
[21] Dne 12. 10. 2012 žalovaný rozhodnutím č. j. 55/100605/2011 - 124 zamítl podle §141
odst. 7 správního řádu návrh žalobce na uložení povinnosti osobě zúčastněné na řízení vyplatit
mu na základě obou smluv částku 4 995 982,2 Kč s příslušenstvím. Žalovaný sice dospěl
k závěru, že odstoupení od obou veřejnoprávních smluv nebylo podle správního řádu možné,
shledal však řadu porušení obou smluv ze strany žalobce, a proto návrhu nevyhověl. V tomto
ohledu vycházel z obou protokolů o veřejnosprávní kontrole, které podle něj byly použitelnými
důkazními prostředky.
[22] Ve vztahu ke smlouvě ze dne 26. 1. 2006 žalovaný dospěl k závěru, že žalobce porušil
podmínky smlouvy tím, že nerealizoval objekt S0-04 – zázemí kuchyně, dále že tato skutečnost
nebyla nahlášena CEP a že takto byla provedena změna projektu bez uzavření písemného
dodatku ke smlouvě. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce vedl pro oba projekty společnou
evidenci, ačkoliv byl podle smlouvy povinen vést samostatnou oddělenou analytickou účetní
evidenci. Několik v rozhodnutí uvedených faktur nebylo podle žalovaného možné považovat
za finanční operace související s projektem, neboť nebyly uhrazeny ze zvláštního bankovního
účtu, jak bylo požadováno ve smlouvě. Navíc často nebyly úplné a průkazné. Část fakturovaných
prací byla realizována v rozporu s nabídkou společnosti BROUMSTAV a bodem 5. smlouvy
o dílo s ní uzavřenou, neboť část prací nebyla realizována subdodavateli uvedenými v nabídce,
ani nebyl doložen souhlas s jejich změnou.
[23] Také ve vztahu ke smlouvě ze dne 12. 6. 2007 žalovaný dospěl k závěru, že žalobce
porušil podmínky této smlouvy. Podle žalovaného byly v evidenci vedeny některé účetní doklady
týkající se druhého projektu vztahujícího se ke smlouvě ze dne 26. 1. 2006. Žalobce tak v rozporu
s bodem 7.5 smlouvy nevedl samostatnou oddělenou analytickou účetní evidenci. Několik
předložených faktur shledal žalovaný neprůkaznými, neboť je žalobce předložil v různých
verzích, nesoucích stejné číslo i stejný den vystavení, ale lišících se počty odebíraných kusů
a jejich cenou. Několik faktur nebylo v rozporu se smlouvou uhrazeno ze zvláštního bankovního
účtu. Některé fakturované práce neodpovídaly účelu projektu uvedenému ve smlouvě a nebyly
ani uvedeny v rozpočtu projektu, který byl nedílnou součástí smlouvy. Žalobce uplatnil některé
náklady nad rámec rozpočtu projektu, např. náklady na provedení elektroinstalace, střešních
světlíků, záclony, závěsy, konzole a osvětlení, čímž porušil bod 14.1 smlouvy. Tyto náklady tak
nebyly uznatelné. Žalovaný také zjistil, že předmětem fakturace byly i stavební práce uskutečněné
a fakturované před zadáním veřejné zakázky na jejich provedení.
[24] Pro tato porušení obou smluv dospěl žalovaný k závěru, že žalobce nesplnil podmínky
stanovené v obou smlouvách, s nimiž byl podrobně seznámen a jejichž podpisem vyjádřil
s podmínkami v nich uvedenými souhlas. Podle bodů 1.1 a čl. IV. obou smluv mu však měly být
požadované dotace poskytnuty pouze za předpokladu, že sjednané podmínky splní. To se nestalo,
a proto žalovaný návrh žalobce na uložení povinnosti osobě zúčastněné na řízení vyplatit mu
na základě obou smluv částku 4 995 982,2 Kč s příslušenstvím podle §141 odst. 7 správního řádu
zamítl. V poučení o opravném prostředku je uvedeno následující: „Proti rozhodnutí o návrhu
na zahájení sporného řízení (část I. výroku tohoto rozhodnutí) a proti rozhodnutí o nákladech řízení (část výroku
II. výroku tohoto rozhodnutí) lze podat v souladu s §152 odst. 1 správního řádu rozklad ve lhůtě do 15 dnů
ode dne oznámení tohoto rozhodnutí (§152 odst. 4 ve spojení s §83 odst. 1 správního řádu). Rozklad se podává
ministru financí prostřednictvím Ministerstva financí, odboru Financování územních rozpočtů a programové
financování (§152 odst. 4 ve spojení s §86 odst. 1 správního řádu)“.
[25] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2012 rozklad. Měl za to, že oba
projekty byly řádně zrealizovány a zkolaudovány. Odstoupení od smluv nebylo platné, tudíž
osoba zúčastněná na řízení měla nadále pokračovat v kontrole, která nebyla dokončena,
a postupovat podle čl. 15 (smluvní sankce) a čl. 16 (částečné zkrácení dotace) obou smluv.
Žalobce dále rozporoval některá vytýkaná porušení jeho smluvních povinností a jejich závažnost.
K výtce, že nevedl samostatnou účetní evidenci pro každý projekt, podotkl, že po upozornění
toto své pochybení napravil. Faktury považoval za dostatečně průkazné. Podle žalobce z nich byl
zřejmý účel vystavení. Pozměněny byly z důvodu napravení nepřesností, na které byl upozorněn.
Pokud zde byly v tomto ohledu vady, měl být vyzván k jejich odstranění podle kapitoly 4.2
Pokynů pro příjemce. Podle něj bylo zamítnutí návrhu na vyplacení celé částky nepřiměřené.
Žalovaný měl eventuálně zvážit zkrácení dotace.
[26] Rozhodnutím ze dne 11. 3. 2013, č. j. MF-100284/2012/12-RK, ministr financí rozklad
zamítl, neboť se ztotožnil s žalovaným, že žalobce pochybil způsobem popsaným v rozhodnutí
ze dne 12. 10. 2012. Osoba zúčastněná na řízení přitom doložila, že žalobce opakovaně
k odstranění pochybení vyzývala. K námitce nevyplacení alespoň části dohodnuté dotace ministr
financí uvedl, že takto správní orgán rozhodnout v daném řízení nemohl, neboť v případě
návrhu na vyplacení dotace ve výši 4 995 982,2 Kč správní orgán posuzuje pouze, zda zde byl
dán právní důvod pro poskytnutí, či odmítnutí dotace, přičemž je vázán návrhem žalobce.
O poskytnutí peněžních prostředků na základě obou smluv rozhoduje územní samosprávný celek
jako jejich poskytovatel v samostatné působnosti. Správní orgán nemůže do rozhodování
v samostatné působnosti kraje zasahovat; je třeba analogicky vycházet z §90 odst. 1 písm. c)
správního řádu, podle něhož nemůže odvolací správní orgán svým rozhodnutím změnit
rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti.
Ve sporném správním řízení správní orgán nemůže určit výši prostředků, které měly či neměly
být poskytnuty.
[27] Žalobce napadl rozhodnutí ministra financí žalobou podle §65 a násl. s. ř. s. Žalobce měl
za to, že oba projekty byly řádně zrealizovány a zkolaudovány. Obě smlouvy nadále platily
a nebyly ze strany osoby zúčastněné na řízení ukončeny. Sám žalovaný dospěl dříve v rozhodnutí
ze dne 28. 8. 2012, č. j. 55/100605/2011 - 124, k závěru, že ustanovení obou smluv umožňující
odstoupení byla neplatná. Žalobce měl tudíž za to, že on své povinnosti vyplývající ze stále
platných smluv splnil, zatímco osoba zúčastněná na řízení nikoliv. Oba projekty byly úspěšně
dokončeny. U projektu podle smlouvy ze dne 12. 6. 2007 nedošlo k procesu dokončení jeho
kontroly. Chybu v podobě nenaplnění požadavku na vedení samostatné evidence ke každému
projektu žalobce napravil. Ze všech faktur byl zřejmý účel jejich vystavení. K nerealizování
objektu SO-04-zázemí kuchyně žalobce uvedl, že tento objekt nikdy nebyl zahrnut do prováděcí
dokumentace stavby. Nejednalo se o podstatnou změnu smlouvy, ale s ohledem na rozsah prací
o bezvýznamnou odchylku. Žalovaný i ministr financí přikročili rovnou k zamítnutí dotace jako
celku, aniž by se zabývali možností zkrácení dotace. Podle žalobce měla osoba zúčastněná
na řízení nadále pokračovat v kontrole a postupovat podle čl. 15 a 16 obou smluv a podle
kapitoly 8 Pokynů pro příjemce (Řešení nestandardních situací). Žalobce měl být osobou
zúčastněnou na řízení vyzván k odstranění vad podle kapitoly 4.2 Pokynů pro příjemce,
neboť smlouvy nadále trvaly. Ministr financí i žalovaný se zabývali pouze údajnými porušeními
smlouvy ze strany žalobce; opomněli se zabývat tím, že osoba zúčastněná na řízení porušila své
procesní povinnosti a nepokračovala v kontrole, jak vyžadovala výše citovaná ustanovení obou
smluv.
[28] Dne 21. 9. 2016 Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 11 Af 21/2013 - 56 zrušil
rozhodnutí ministra financí ze dne 11. 3. 2013 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud
vyšel ze závěrů žalovaného, že odstoupení osoby zúčastněné na řízení od smluv bylo neplatné.
V takovém případě bylo nadále na osobě zúčastněné na řízení, aby podle obou smluv dořešila,
zda dotaci poskytne, případně v jaké výši. Podle čl. 16 obou smluv měla osoba zúčastněná
na řízení, pokud dospěla k závěru, že žalobce porušil své smluvní povinnosti, žalobci sdělit,
že neobdrží plnou část dotace, případně že má povinnost část dotace vrátit, a to písemně
se zdůvodněním, proč ke krácení dotace v daném rozsahu došlo. Žalovaný, aniž by umožnil
osobě zúčastněné na řízení tento postup, sám začal předčasně řešit otázku, zda má žalobce
na výplatu dotace nárok, či nikoliv. Tento postup ale nebyl podle městského soudu v souladu
s čl. 16 smluv, neboť o částečném zkrácení dotace či pozastavení plateb dotace mohla
rozhodnout pouze osoba zúčastněná na řízení. Městský soud tak uzavřel, že obě smlouvy byly
nadále platné, přičemž žalobce dosud nebyl informován o tom, zda mu bude částka vyplacena či
zda dojde k jejímu zkrácení. Napadené rozhodnutí ministra financí tak městský soud shledal
nepřezkoumatelným ve smyslu §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť se v něm ministr financí vůbec
nezabýval otázkou platnosti smluv ani plněním práv a povinností plynoucích z těchto smluv.
IV. Kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení
a vyjádření k nim
[29] Rozsudek městského soudu napadli kasační stížností žalovaný i osoba zúčastněná
na řízení.
[30] Žalovaný v kasační stížnosti nesouhlasil se závěrem městského soudu o tom, že bylo
předčasné, aby žalovaný zodpovídal otázku, zda žalobci náležela, či nenáležela výplata
požadované dotace. Žalovaný byl podle svého názoru na základě §141 správního řádu
a judikatury městského soudu i Nejvyššího správního soudu příslušný k rozhodnutí v daném
sporu. Z návrhu žalobce postoupeného žalovanému bylo zřejmé, že je přesvědčen o oprávněnosti
svého požadavku na vyplacení dotace, přičemž se u žalovaného domáhal jejího vyplacení podle
čl. 3 obou smluv, protože osoba zúčastněná na řízení tuto svoji povinnost i přes žalobcovu výzvu
nesplnila. Žalovanému tím pádem vznikla povinnost spor rozhodnout. Rozhodnutí ministra
financí tak nelze považovat za nepřezkoumatelné.
[31] Osoba zúčastněná na řízení v kasační stížnosti zdůraznila, že žalobce již několikrát
obdržel informaci, že mu nebude poskytnuta dotace v nárokované výši, včetně zdůvodnění
tohoto kroku. Tyto skutečnosti podle osoby zúčastněné na řízení vyplynuly zejména
z jednotlivých protokolů z provedených veřejnosprávních kontrol, v nichž byla detailně popsána
veškerá porušení žalobcových povinností, a z dalších vyjádření osoby zúčastněné na řízení vůči
žalobci, přičemž žalobce byl s těmito dokumenty prokazatelně seznámen. Žalobci bylo naprosto
zřejmé, že mu dotace vyplaceny nebudou, což lze ostatně dovodit i z jeho různých podání, včetně
samotné žaloby. Osoba zúčastněná na řízení tedy postupovala v souladu s čl. 16 obou smluv.
Žalobci nebylo možné vyplatit předmětné dotace, neboť nedodržel dohodnuté povinnosti,
při jejichž splnění by mu dotace byly vyplaceny. Žalovaný i ministr financí tedy rozhodli plně
ve své kompetenci, a nikoliv předčasně. Osoba zúčastněná na řízení navrhla zrušení rozsudku
městského soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení.
[32] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení namítl, že v ní není
uveden rozsah, v němž je rozsudek městského soudu napaden. Za situace, kdy osoba zúčastněná
na řízení dosud nerozhodla o dalším postupu ve věci, bylo podle žalobce rozhodnutí žalovaného,
respektive ministra financí, předčasné. Žalobce dále zpochybnil relevantnost a právní účinky
dokumentů, kterými mu mělo být ze strany osoby zúčastněné na řízení sděleno, že nesplnil své
povinnosti.
[33] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení zopakoval
argumentaci uplatněnou ve své kasační stížnosti.
V. Posouzení kasační stížnosti žalovaného
[34] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení o kasační stížnosti
žalovaného a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalovaného je opožděná. Rozsudek městského
soudu byl podle doručenky založené na č. l. 66 spisu městského soudu žalovanému doručen dne
21. 9. 2016. Posledním dnem lhůty k podání kasační stížnosti byla tudíž podle §106 odst. 2 s. ř. s.
středa 5. 10. 2016. Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného Nejvyššímu
správnímu soudu, založeného na č. l. 11 spisu zdejšího soudu, vyplývá, že žalovaný kasační
stížnost podal až ve čtvrtek 6. 10. 2016. Kasační stížnost tedy byla podána opožděně, přičemž
podle §106 odst. 2 věty poslední s. ř. s. nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti
prominout. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost žalovaného podle §46 odst. 1 písm. b)
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl pro opožděnost.
[35] Na základě §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá ani žalobce, ani žalovaný právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalovaného. Osoba zúčastněná na řízení nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalovaného podle §60 odst. 5 ve spojení
s §120 s. ř. s.
VI. Posouzení kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení
[36] V řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru o splnění podmínek řízení. Neztotožnil se přitom s poukazem žalobce na nevymezení
rozsahu, ve kterém byl rozsudek městského soudu osobou zúčastněnou na řízení napaden.
Osoba zúčastněná na řízení v petitu kasační stížnosti navrhla zrušení rozsudku městského soudu,
z čehož nelze než dovodit, že jej napadla v celém rozsahu.
[37] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je
povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[38] Ve věci není pochyb o tom, že obě smlouvy o poskytnutí dotací byly veřejnoprávními
smlouvami ve smyslu §159 odst. 1 správního řádu, nikoli smlouvami soukromoprávními. Již
v rozsudku ze dne 21. 7. 2005, č. j. 2 Afs 58/2005 - 90, Nejvyšší správní soud konstatoval, „že by
bylo zcela proti smyslu poskytování dotací podřazovat je režimu občanskoprávnímu“. Na to navázal
Nejvyšší správní soud v dalších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 10. 7. 2008,
č. j. 1 Afs 80/2008 - 104, v němž uvedl, že „poskytování dotací a potažmo i sankce za neoprávněně
zadržené prostředky ze státního rozpočtu podléhají režimu veřejnoprávnímu. Na tom nemůže nic změnit ani typ
právního úkonu, jakým byla dotace poskytnuta (je lhostejné, zda byla dotace poskytnuta prostřednictvím smlouvy
či rozhodnutím), ani to, zda byl učiněn právní úkon jeden nebo zda jich bylo několik“. Taktéž zvláštní senát v
usnesení ze dne 21. 8. 2014, č. j. Konf 62/2012 - 49, shledal, že „při poskytování dotací ze státního
rozpočtu je zachováno vrchnostenské postavení poskytovatele dotace (orgánu veřejné moci)“ a že smlouva
o poskytnutí dotace je smlouvou upravující práva a povinnosti veřejného práva. V nyní
posuzované věci nešlo o prostředky ze státního rozpočtu, ale z rozpočtu kraje
a strukturálních fondů, což na veřejnoprávním charakteru obou smluv nic nemění, neboť se
taktéž jedná o veřejné finance (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013,
č. j. 7 As 173/2012 - 44, nebo ze dne 7. 11. 2013, č. j. 9 Afs 38/2013 - 53,
pod č. 2984/2014 Sb. NSS).
[39] V dalším kroku Nejvyšší správní soud posoudil, zda šlo o spor z veřejnoprávních smluv
ve smyslu §169 odst. 1 správního řádu. Spory z veřejnoprávních smluv je nutno rozumět nejen
spory ohledně nároků vyplývajících z konkrétních ujednání o plnění, obsažených
ve veřejnoprávní smlouvě, ale též spory ohledně podstatně širšího okruhu souvisejících nároků
majících povahu a podstatu veřejnoprávní (usnesení zvláštního senátu ze dne 25. 2. 2016,
č. j. Konf 10/2015 - 11, č. 3481/2016 Sb. NSS, a rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 5. 2016, č. j. 10 As 21/2015 - 57). Zatímco žalobce v nyní posuzované věci považoval
všechny podmínky stanovené v obou veřejnoprávních smlouvách za splněné, z čehož odvozoval
svůj nárok na vyplacení dotace, osoba zúčastněná na řízení měla za to, že konkrétně označené
smluvní podmínky nebyly žalobcem dodrženy, tudíž nárok na poskytnutí dotace nevznikl.
Jednalo se tedy o spor ohledně výkladu obou veřejnoprávních smluv, spadající pod §169 odst. 1
správního řádu. Takto jej posoudil i žalovaný, který svým rozhodnutím ze dne 12. 10. 2012 spor
rozhodl tak, že žalobcův návrh na poskytnutí dotace ve výši shora uvedené částky ze strany osoby
zúčastněné na řízení zamítl.
[40] Jak vyplývá z usnesení zvláštního senátu ze dne 30. 7. 2015, č. j. Konf 5/2014 - 8,
v případě sporů z veřejnoprávní smlouvy se postupuje podle §141 správního řádu. Proti
rozhodnutí o sporu z veřejnoprávní smlouvy ovšem nelze s ohledem na §169 odst. 2 správního
řádu podat odvolání ani rozklad. V úvahu připadá pouze žaloba ve správním soudnictví
podle §65 s. ř. s. Podobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 4. 2014,
č. j. 7 Afs 126/2013 - 50, dovodil, že rozhodnutí příslušného orgánu (v daném případě šlo
o Ministerstvo zemědělství) ve sporu z veřejnoprávní smlouvy je za splnění dalších zákonem
stanovených podmínek rozhodnutím přezkoumatelným podle §65 s. ř. s. ve správním soudnictví.
[41] V nyní posuzované věci ovšem žalobce podal rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 10. 2012 a ministr financí o něm žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 11. 3. 2013 rozhodl
tak, že rozklad zamítl. Jak ale vyplývá z výše uvedeného, §169 odst. 2 správního řádu podání
rozkladu proti rozhodnutí o sporu z veřejnoprávní smlouvy neumožňuje. Ministr financí tedy
rozhodoval o nepřípustném opravném prostředku. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že žalovaný
žalobce poučil o přípustnosti rozkladu; nesprávné poučení však přípustnost opravného
prostředku, zapovězeného jednoznačným zněním zákona, založit nemůže. Namísto věcného
projednání rozkladu tak měl ministr postupovat podle §92 správního řádu, tj. podaný rozklad
pro nepřípustnost zamítnout a posoudit, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání
rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí.
[42] V rozsudku ze dne 29. 7. 2009, č. j. 3 As 1/2009 - 171, č. 2475/2012 Sb. NSS, Nejvyšší
správní soud dovodil, že důsledkem vydání rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutí
správního orgánu za situace, kdy opravný prostředek není přípustný, je nicotnost rozhodnutí
o tomto opravném prostředku. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud již v rozsudku
ze dne 30. 10. 2003, č. j. 5 A 153/2002 - 33, č. 273/2004 Sb. NSS, kde shledal nicotným
rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o odvolání proti rozhodnutí ředitele
diagnostického ústavu, proti němuž nebylo odvolání dle zákona přípustné. Uvedené závěry lze
plně aplikovat v nyní posuzované věci – ministr financí věcně rozhodoval o rozkladu, který nebyl
podle §169 odst. 2 správního řádu vůbec přípustný; jeho rozhodnutí je tedy nutno považovat
za nicotné.
[43] Správní soudy jsou povinny zohlednit nicotnost rozhodnutí i bez odpovídající námitky
účastníků řízení. Podle §76 odst. 2 s. ř. s. krajský soud vysloví nicotnost rozhodnutí i bez návrhu.
Městský soud tak neměl v nyní přezkoumávané věci vůbec přistoupit k posuzování zákonnosti
žalobou napadeného rozhodnutí ministra financí; namísto toho měl podle §76 odst. 2 s. ř. s.
vyslovit jeho nicotnost. Tato vada, ke které je povinen Nejvyšší správní soud přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), je sama o sobě důvodem ke zrušení napadeného
rozsudku městského soudu podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s.
[44] Podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. platí, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí
krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody,
současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může sám podle povahy věci rozhodnout
o vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu. K tomuto kroku však Nejvyšší správní soud
nepřistoupil, neboť městskému soudu z níže uvedených důvodů věc vrátil k dalšímu řízení.
Městský soud tak bude moci své pochybení napravit vyslovením nicotnosti rozhodnutí ministra
financí podle §76 odst. 2 s. ř. s.
[45] Ve vztahu k dalšímu postupu ve věci je v prvé řadě nutno zdůraznit, že žalobce byl
o možnosti podat rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2012 výslovně poučen
(viz výše bod [24]). Byť, jak bylo uvedeno výše, nemůže nesprávné poučení o přípustnosti
opravného prostředku jeho přípustnost založit, na druhou stranu nemůže toto pochybení
správního orgánu vést k tomu, že bude účastníku řízení v konečném důsledku upřena možnost
ochrany jeho práv (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 2157/16,
bod 8). Pokud by byla podaná žaloba vyložena tak, že jí bylo napadeno pouze rozhodnutí
ministra financí ze dne 11. 3. 2013, bylo by prohlášením tohoto rozhodnutí za nicotné soudní
řízení po několika letech skončeno, aniž by se žalobci, který nepřípustný rozklad podal
po chybném poučení ze strany žalovaného, dostalo věcného přezkumu jeho žalobních námitek.
[46] Nejvyšší správní soud se proto zabýval také tím, zda nelze podanou žalobu vyložit jako
zpochybňující a napadající vedle rozhodnutí ministra financí ze dne 11. 3. 2013 též rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 10. 2012, č. j. 55/100605/2011 - 124, které, jak plyne z výše citované
judikatury, je přímo přezkoumatelné ve správním soudnictví podle §65 a násl. s. ř. s.
Ve prospěch závěru, že žaloba míří též proti rozhodnutí žalovaného, svědčí skutečnost,
že žalobce v žalobě svými námitkami zpochybňoval nejen správnost rozhodnutí ministra financí
ze dne 11. 3. 2013, ale též – ne-li v prvé řadě – závěry žalovaného, které ostatně ministr financí
v zásadě převzal. Žalobce také navrhl zrušení obou rozhodnutí. Žalobci šlo o soudní přezkum
zákonnosti obou těchto rozhodnutí, kterými byl zamítnut jeho návrh na vyplacení dotací.
Výkladem naznačeným v poslední větě předchozího odstavce by se mu tohoto soudního
přezkumu nedostalo, a to nikoliv v důsledku jeho pochybení, ale v důsledku chybného postupu
správních orgánů. Za této specifické situace je proto podle Nejvyššího správního soudu na místě
výklad ve prospěch účastníka řízení, tedy výklad vedoucí k věcnému přezkumu
rozhodnutí žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016,
č. j. 6 Afs 2/2016 - 50, bod 55).
[47] Městský soud tak v dalším řízení prohlásí rozhodnutí ministra financí ze dne 11. 3. 2013
za nicotné a posoudí žalobu jako podanou též přímo proti rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 10. 2012. Zároveň poskytne žalobci prostor k případnému doplnění námitek vůči tomuto
rozhodnutí. Skutečnost, že toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 15. 10. 2012 a žaloba byla
podána až dne 13. 5. 2013, nemůže městský soud vést k závěru o opožděnosti žaloby ve vztahu
k tomuto rozhodnutí, a to právě proto, že byl žalobce veden nesprávným poučením
o přípustnosti rozkladu, v důsledku čehož žalobu podal až po vyčerpání tohoto domněle
přípustného opravného prostředku. Tento závěr ostatně vyslovil i Ústavní soud v nálezu ze dne
31. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3476/11, v němž konstatoval, že „pokud stěžovatel podal proti rozhodnutí
správního orgánu opravný prostředek, vycházeje z jeho nesprávného poučení, nelze mu přičíst k tíži,
že za rozhodující skutečnost pro počátek běhu lhůty pro podání správní žaloby považoval až doručení sdělení
o vyřízení tohoto opravného prostředku. Pouhý poukaz na doslovné znění §72 odst. 1 a 4 soudního řádu
správního a na obecný požadavek právní jistoty není v tomto případě namístě. Trvání obecných soudů na tom,
že v dané věci měla být lhůta podle uvedených ustanovení počítána již od doručení napadeného správního
rozhodnutí, totiž ve svém důsledku znamená odepření spravedlnosti, resp. přístupu k soudu, neboť za situace,
kdy byl stěžovatel na základě poučení v dobré víře v existenci opravného prostředku, od něj nebylo možné očekávat
podání žaloby. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby se počátek předmětné lhůty odvíjel až ode dne, kdy bylo
stěžovateli doručeno rozhodnutí příslušného správního orgánu o předmětném opravném prostředku, případně kdy
byl tímto správním orgánem, příp. správním orgánem, jenž vydal původní napadené rozhodnutí, o nesprávnosti
v něm obsaženého poučení vyrozuměn“ (viz též výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 6 Afs 2/2016 - 50, body 56–57).
[48] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že městský soud nepostupoval v souladu se zákonem,
pokud rozhodnutí ministra financí ze dne 11. 3. 2013 věcně přezkoumal, neboť toto rozhodnutí
je nicotné. V dalším řízení městský soud vysloví nicotnost tohoto rozhodnutí a podanou žalobu
posoudí tak, že jí bylo napadeno a též rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2012, které v mezích
stanovených §75 odst. 2 s. ř. s. věcně přezkoumá.
[49] Závěrem Nejvyšší správní soud považuje za vhodné již v této fázi řízení korigovat názor
městského soudu, že žalovaný, aniž by umožnil osobě zúčastněné na řízení postupovat dále
v souladu se smlouvami, nesprávně začal řešit otázku, zda má žalobce na výplatu dotace nárok, či
nikoli, a že se jednalo o rozhodování ze strany žalovaného předčasné (str. 8 napadeného
rozsudku).
[50] Podle §141 odst. 7 správního řádu správní orgán návrhu zcela, popřípadě zčásti vyhoví,
anebo jej zamítne, popřípadě ve zbylé části zamítne. Správní orgán, podobně jako civilní soud
ve sporném řízení, není doslovnou formulací návrhu na zahájení řízení vázán, ale obsahově musí
výrok jeho rozhodnutí odpovídat tomu, čeho se navrhovatel domáhá (viz Vedral, J.: Správní řád.
Komentář. 2. vydání, Bova Polygon, Praha 2012, str. 1089).
[51] V nynějším řízení se žalobce svým návrhem domáhal na osobě zúčastněné na řízení
zaplacení částky 4 995 982,2 Kč s příslušenstvím. Podaným návrhem bylo v souladu s §141
odst. 2 správního řádu sporné řízení zahájeno. Povinností žalovaného jakožto správního orgánu
bylo o tomto návrhu rozhodnout, a to způsobem, který mu ukládá §141 odst. 7 správního řádu.
Žalovaný tedy mohl: 1) návrhu žalobce zcela vyhovět a osobě zúčastněné na řízení uložit,
aby žalobci zaplatila 4 995 982,2 Kč s příslušenstvím, 2) návrhu žalobce částečně, tj. do určité
výše vyhovět, a ve zbytku návrh zamítnout, 3) návrh žalobce zcela zamítnout. Zároveň bylo
povinností žalovaného o tomto návrhu rozhodnout bez zbytečných průtahů (§6 odst. 1
správního řádu), respektive ve lhůtě pro vydání rozhodnutí podle §71 správního řádu
(srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 A 192/2015 - 41). Žalovaný
tedy neměl a ani nemohl vyčkávat na případný další postup osoby zúčastněné na řízení, která byla
účastníkem sporného řízení (§141 odst. 3 správního řádu). Pokud zde byl návrh žalobce, bylo
povinností žalovaného o něm rozhodnout, a to způsobem odpovídajícím §141 odst. 7 správního
řádu.
[52] Městský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[53] Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti osoby zúčastněné na řízení (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu