ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.170.2017:20
sp. zn. 7 As 170/2017 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: MUDr. E. M., Ph.D.,
zastoupen Mgr. Petrem Křížákem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava,
proti žalované: Ostravská univerzita, se sídlem Dvořákova 138/7, Ostrava, zastoupena
JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem Občanská 1115/16, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2017,
č. j. 22 A 158/2016 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhal ochrany proti
nezákonnému zásahu žalované, která žalobci neumožnila vykonávat práva a povinnosti člena
Akademického senátu Lékařské fakulty Ostravské univerzity (dále jen „akademický senát“),
ačkoliv se dne 11. 10. 2016 stal jeho členem.
[2] Žalobce v žalobě uvedl, že byl ve volbách konaných ve dnech 6. a 7. 4. 2016 zvolen
prvním náhradníkem do komory akademických pracovníků akademického senátu za sekci
preklinických a klinických oborů. Jelikož dne 11. 10. 2016 odstoupil z funkce senátora
MUDr. V. R., Ph.D., mandátu se měl v souladu s §26 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb.,
o vysokých školách, a čl. 3 odst. 6 Volebního a jednacího řádu akademického senátu (dále jen
„volební a jednací řád“) ujmout žalobce. Žalobce se dne 12. 10. 2016 dostavil na zasedání
akademického senátu, kde mu předseda senátu oznámil, že jeho volba nebyla platná. Jako člen
akademického senátu na zasedání dne vystupovala RNDr. H. S., Ph.D., která oproti žalobci
získala nižší počet hlasů. O vzniku jejího mandátu akademický senát nijak nerozhodoval.
II.
[3] Krajský soud rozsudkem ze dne 19. 4. 2017, č. j. 22 A 158/2016 - 40, určil, že zásah
žalované vůči žalobci spočívající v odepření možnosti vykonávat funkci člena akademického
senátu, ke kterému došlo na jednání tohoto senátu dne 12. 10. 2016, byl nezákonný. Ačkoliv
žalobci vznikl mandát senátora akademického senátu po odstoupení jeho předchůdce, žalovaná
mu neumožnila tento mandát vykonávat. Současně žalované zakázal, aby pokračovala v odpírání
možnosti žalobce vykonávat funkci člena akademického senátu.
[4] Krajský soud odmítl tvrzení žalované, že žalobce nebyl zvolen do akademického senátu
proto, že ke dni podání kandidatury nebyl členem akademické obce. Žalobce se stal akademickým
pracovníkem, tj. členem akademické obce fakulty, ke dni 4. 4. 2016, tedy před uskutečněním
volby. Podle §26 odst. 1 zákona o vysokých školách je podmínkou volitelnosti členství
v akademické obci. Podmínky volitelnosti se vztahují k volbě a nikoli ke kandidatuře. Neuznání
volby kandidáta, u nějž nebyla ke dni voleb zjištěna překážka volitelnosti, je zásahem jak
do subjektivních práv tohoto kandidáta, tak i oprávněných voličů. K tomu krajský soud poukázal
na §22 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí.
[5] Nelze přisvědčit ani námitce žalované, že náhradník se stane členem akademického senátu
až rozhodnutím o kooptaci. Zákon o vysokých školách v §26 svěřuje výlučnou pravomoc
ke kreaci akademického senátu akademické obci. Akademický senát nemůže ovlivňovat své
složení vlastním rozhodnutím. Pojem kooptace užitý v čl. 3 odst. 6 volebního a jednacího řádu je
v rozporu se zákonem. Jak ale vyplynulo z předložené dokumentace, akademický senát toto
ustanovení aplikoval v souladu se zákonem, a to tak, že přípisem svého předsedy deklaroval
skutečnost, že na uvolněné místo senátora vstupuje náhradník. Pořadí náhradníků je předem
pevně dané výsledky voleb, a proto se náhradník stává členem akademického senátu v případě
rezignace senátora automaticky. Neupravuje-li vnitřní předpis fakulty proces přezkumu výsledků
voleb orgánem akademické samosprávy, nemůže si tuto pravomoc některý z těchto orgánů
uzurpovat.
III.
[6] Žalovaná (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[7] Stěžovatelka má za to, že žalobci nesvědčilo veřejné subjektivní právo podílet se
na výkonu působnosti akademického senátu. Krajský soud nesprávně interpretoval §26 odst. 1
ve spojení s §6, §7, §24 odst. 1 písm. a) a §25 zákona o vysokých školách. V důsledku toho
pak také nesprávně vyložil úpravu provedenou v čl. 1, čl. 2 a čl. 3 odst. 6 volebního a jednacího
řádu. Neobstojí ani odkaz na zákon o volbách do zastupitelstev obcí, na jehož základě soud určil
okamžik, ke kterému musí být splněn předpoklad členství kandidáta v akademické obci. Podle
čl. 2 odst. 1 volebního a jednacího řádu vyhlašuje volby do akademického senátu děkan fakulty,
který tak učinil dne 14. 3. 2016. V souladu s §26 odst. 1 zákona o vysokých školách a čl. 1 odst. 3
volebního a jednacího řádu bylo stanoveno, že kandidáty z řad členů akademické obce může
navrhovat člen akademické obce. Z uvedené právní úpravy plyne, že k datu vyhlášení voleb,
nejpozději však ke dni doručení návrhu na kandidáta musí kandidát splňovat podmínku členství
v akademické obci. Návrh kandidatury žalobce byl doručen volební komisi dne 29. 3., členem
akademické obce se ale stal až ke dni 4. 4. 2016, kdy se stal akademickým pracovníkem.
[8] Pokud by volitelnost kandidáta měla nastat až okamžikem voleb, muselo by to být
stanoveno zákonem (viz §4 a §5 zákona č. 491/2001 Sb. a zákona č. 130/2000 Sb., §25 zákona
č. 247/1995 Sb.) či vnitřním předpisem fakulty. Podle čl. 2 odst. 3 volebního a jednacího řádu
musí kandidát splňovat předpoklad členství v akademické obci nejpozději ke dni podání
přihlášky, neboť v ní musí uvést pracoviště a příslušnou sekci akademické obce, jejímž je členem.
Je pouze na fakultě, zda svým vnitřním předpisem upraví institut náhradníka a podmínky,
za jakých se náhradník může stát členem akademického senátu. Vnitřním předpisem nemohly být
dotčeny výsledky voleb, neboť v zákoně o vysokých školách i ve volebním a jednacím řádu je
výslovně upraveno, že se volí členové akademického senátu a nikoliv náhradníci. Čl. 2 odst. 4
tohoto předpisu stanoví, že neúspěšní kandidáti se stávají náhradníky podle počtu získaných
hlasů. Náhradníky se nestávají na základě výsledků voleb, ale úpravou provedenou vnitřním
předpisem. Kooptace upravená vnitřním předpisem nemůže být v rozporu se zákonem, jelikož
nebylo zasaženo do působnosti a pravomoci akademické obce, jež náhradníky nevolila. Nemohlo
proto dojít ani k ovlivnění výsledků voleb, jak uvedl krajský soud.
[9] Krajský soud připustil, že vnitřní předpis fakulty mohl upravit proces přezkoumání
výsledků voleb orgánem akademické samosprávy. Institut kooptace náhradníka za člena
akademického senátu by proto mohl plnit funkci kontrolního systému. Soud dále nesprávně
konstatoval, že neupravuje-li vnitřní předpis fakulty proces přezkumu výsledku voleb, nemůže si
tuto pravomoc uzurpovat některý z orgánů akademické samosprávy. Podle stěžovatelky neobstojí
ani závěr krajského soudu, že neúspěšný kandidát se stává automaticky členem akademického
senátu v případě rezignace zvoleného senátora podle pořadí daného výsledky voleb. Tak by tomu
bylo podle stěžovatelky tehdy, pokud by to výslovně upravil zákon (viz §5 a §6 zákona
č. 491/2001 Sb., §49 zákona č. 130/2000 Sb., či §54 zákona č. 247/1995 Sb.) anebo vnitřní
předpis na základě zákonného zmocnění, což se ale v posuzované věci nestalo. Úprava nabytí
členství v akademickém senátu náhradníkem jeho kooptací proto není v rozporu se zákonem.
Krajský soud ostatně ani neuvedl, se kterými ustanoveními zákona o vysokých školách je taková
úprava v rozporu.
IV.
[10] Žalobce nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.
V.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Z obsahu předloženého spisového materiálu (pozn. NSS – soud měl k dispozici rovněž
správní spis týkající se věci žalobce projednávané pod sp. zn. 7 As 230/2017) vyplývá,
že dne 14. 3. 2016 vyhlásil děkan Lékařské fakulty stěžovatelky volby do obou komor
akademického senátu ve dnech 6. a 7. 4. 2016. Lhůtu pro podávání návrhů na kandidáty stanovil
do 29. 3. 2016. Tohoto dne podal žalobce svou kandidaturu do komory akademických
pracovníků - sekce preklinických a klinických oborů. Dne 4. 4. 2016 sjednala stěžovatelka
s žalobcem dohodu o změně pracovní smlouvy, na jejímž základě byl žalobce přeřazen
z kategorie vědecký pracovník do kategorie akademický pracovník (odborný asistent).
Do akademického senátu bylo zvoleno 7 senátorů v sekci preklinickcých a klinických oborů
komory akademických pracovníků. V seznamu náhradníků je žalobce uveden na 16. místě
s 62 hlasy, RNDr. H. S., Ph.D. na 17. místě s 54 hlasy. Dne 11. 10. 2016 rezignoval na místo
senátora akademického senátu MUDr. V. R., Ph.D. Dne 12. 10. 2016 se konalo zasedání
akademického senátu, na němž vykonávala práva senátorky RNDr. H. S., Ph.D. Žalobce
se dostavil na jednání senátu a domáhal se výkonu svého mandátu senátora. Předseda
akademického senátu mu v tom zabránil s odůvodněním, že k okamžiku vypsání voleb nebyl
členem akademické obce. Žádné rozhodnutí o kooptaci jakéhokoliv člena senátu nebylo přijato.
Proti uvedenému postupu si žalobce stěžoval písemně u předsedy akademického senátu
a u děkana fakulty.
[14] V posuzovaném případě se žalobce domáhal podílu na výkonu vysokoškolské
samosprávy prostřednictvím funkce senátora. Nejvyšší správní soud předesílá, že právo podílet
se na chodu univerzity jakožto veřejnoprávní korporace je chráněno čl. 21 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, podle něhož mají občané právo podílet se na správě věcí veřejných.
Zákon o vysokých školách zakládá členům akademické obce fakulty právo volit (aktivní volební
právo) a být volen do akademického senátu fakulty (pasivní volební právo). Zvolený člen
akademického senátu má právo, jakožto člen tohoto kolektivního orgánu, podílet se po dobu
svého funkčního období na výkonu působnosti akademického senátu (viz §26 odst. 3 a §27
zákona o vysokých školách). Podstatným obsahem veřejného subjektivního práva na pokojný
výkon mandátu člena akademického senátu fakulty je právo být přítomen jednání akademického
senátu fakulty, právo vystoupit na něm a právo činit na jednání pléna návrhy, jak má akademický
senát rozhodnout. Do tohoto práva může být zasaženo pouze v případech a v mezích
stanovených zákonem (viz čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
[15] Je-li do veřejného subjektivního práva na pokojný výkon mandátu člena akademického
senátu fakulty vysokou školou zasaženo, a tento zásah nemá povahu rozhodnutí, lze se proti
tomuto zásahu domáhat ochrany žalobou proti nezákonnému zásahu podle §82 a násl. s. ř. s.
(blíže viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2013, č. j. 57 A 94/2012 - 65, publ.
pod č. 2892/2013 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013,
č. j. 1 Aps 3/2013 - 43, publ. pod č. 2877/2013 Sb. NSS, všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz).
[16] Jedním z projevů samosprávné moci veřejné vysoké školy je pravomoc vydávat vnitřní
předpisy. Veřejná vysoká škola je ve své normotvorné pravomoci vázána zákonnou úpravou,
v jejíchž mezích se musí pohybovat (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 7. 2013, č. j. 7 As 41/2013 – 37). Pro vnitřní předpisy veřejné vysoké školy (nebo
fakulty coby specifické součásti veřejné vysoké školy nadané částečnou autonomií k vydávání
vlastních vnitřních předpisů) proto platí, že nemohou stanovit pravidla v rozporu se zákonem.
Je-li jednací a volební řád fakulty, který je dle §33 odst. 2 písm. b) zákona o vysokých školách
vnitřním předpisem fakulty, v rozporu se zákonem a není-li možné jej interpretovat v souladu
s ním, má přednost zákon coby pramen vyšší právní síly a vnitřní předpis nelze aplikovat.
[17] Pro určení, zda v souzené věci došlo k nezákonnému zásahu do práva žalobce vykonávat
mandát v akademickém senátu, je třeba posoudit, zda byl žalobce vůbec volitelný
do akademického senátu a dále, zda se stal senátorem automaticky po odstoupení dosavadního
člena senátu, nebo jeho mandát mohl vzniknout až aktem kooptace.
[18] Co se týče vzniku mandátu žalobce, Nejvyšší správní soud vycházel ze znění §26 odst. 1
zákona o vysokých školách, podle kterého je akademický senát samosprávným zastupitelským
akademickým orgánem fakulty veřejné vysoké školy. Členy akademického senátu fakulty volí
ze svých řad členové akademické obce fakulty. Vnitřní předpis fakulty stanoví mimo jiné způsob
volby členů akademického senátu. Podle §25 odst. 3 zákona o vysokých školách tvoří
akademickou obec fakulty její akademičtí pracovníci a studenti.
[19] Podle čl. 1 odst. 2 a odst. 3 volebního a jednacího řádu tvoří akademický senát mimo jiné
komora akademických pracovníků, která je tvořena dvěma sekcemi po 7 členech. Členy
akademického senátu volí členové akademické obce Lékařské fakulty stěžovatelky. Podle čl. 2
odst. 4 volebního a jednacího řádu jsou do akademického senátu zvoleni ti z akademických
pracovníků, kteří získali největší počet hlasů ve své sekci.
[20] V Oznámení děkana Lékařské fakulty stěžovatelky ze dne 14. 3. 2016 je uvedeno,
že kandidáty z řad akademických pracovníků může navrhovat každý člen akademické obce.
[21] Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalobce nebyl v okamžiku své kandidatury
akademickým pracovníkem (ve smyslu §70 zákona o vysokých školách), nebyl tedy ani členem
akademické obce. Tato situace se ovšem změnila dne 4. 4. 2016, změnou pracovní smlouvy
žalobce. V době konání voleb, tedy dne 6. a 7. 4. 2016 žalobce již nepochybně byl členem
akademické obce. Nejvyšší správní soud má shodně s krajským soudem za to, že podmínku
členství v akademické obci musí kandidát na člena akademického senátu splňovat ke dni konání
voleb, nikoli již ke dni podání kandidatury. Zákon o vysokých školách ani volební a jednací řád
neobsahují výslovnou či podrobnější úpravu pasivního volebního práva. Rozhodujícím a rovněž
postačujícím je zde proto znění §26 odst. 1 zákona o vysokých školách (shodně také čl. 1 odst. 3
volebního a jednacího řádu), podle kterého členy akademického senátu volí ze svých řad členové
akademické obce. Uvedená ustanovení hovoří o členech akademické obce v okamžiku konání
voleb, což žalobce v posuzované věci bezesporu byl.
[22] Opačný závěr zastávaný stěžovatelkou nelze vyvodit ani z jí odkazovaného čl. 2 odst. 3
volebního a jednacího řádu, který upravuje náležitosti přihlášky. Podle tohoto článku musí návrh
kandidáta obsahovat název jeho pracoviště a příslušnou sekci. Tyto údaje návrh kandidatury
žalobce obsahoval. Z uvedeného článku ale nelze výslovně dovodit, jak tvrdí stěžovatelka, že
kandidát musí splňovat předpoklad členství v akademické obci nejpozději ke dni podání
přihlášky. Byť to z předloženého spisového materiálu výslovně nevyplývá, žalobci i navrhovateli
jeho kandidatury (Mgr. M. B., Ph.D.), muselo být patrně známo, že dojde ke změně pracovního
zařazení žalobce a ten se stane (během necelého týdne) akademickým pracovníkem stěžovatelky,
na základě čehož mu vznikne pasivní volební právo.
[23] Krajský soud k uvedenému závěru dospěl výkladem §26 zákona o vysokých školách.
Odkázal-li na §22 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, učinil tak
toliko pro podporu své argumentace. Také v případě voleb do zastupitelstev krajů (viz §4 a §5
zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů) jsou požadavky volitelnosti výslovně
vázány na (alespoň druhý) den voleb. Na stejném principu, s výslovnou úpravou, je založeno
i pasivní volební právo v případě voleb do Poslanecké sněmovny, Senátu i Evropského
parlamentu (viz čl. 19 Ústavy ČR ve spojení s §25 a §57 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách
do Parlamentu České republiky a §6 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského
parlamentu). Všechny uvedené volební předpisy tedy váží podmínky volitelnosti na poslední den
konání voleb a nikoliv na vyhlášení voleb nebo okamžik samotné kandidatury. Skutečnost,
že zákon o vysokých školách ani vnitřní předpis vysoké školy neobsahuje obdobně doslovnou
právní úpravu, neznamená, že by úprava obsažená v §26 zákona o vysokých školách byla
nedostatečná nebo že by z ní bylo možné učinit opačný právní závěr, tedy že podmínky
volitelnosti je třeba vázat na okamžik kandidatury.
[24] Nejvyšší správní soud považuje za logické, v případě chybějící doslovné právní úpravy,
posuzovat podmínky volitelnosti až ke dni konání voleb a nikoliv okamžiku kandidatury. Jinak by
mohla nastat i situace opačná, a sice že by kandidát v okamžiku vyhlášení voleb nebo oznámení
kandidatury splňoval podmínky volitelnosti, ale ty by v mezidobí ztratil a v okamžiku konání
voleb by již nebylo možné, aby mu mandát mohl vzniknout.
[25] V této části proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že žalobce splňoval v okamžiku konání
voleb požadované podmínky volitelnosti a mohlo tak být hlasováno o jeho mandátu
v akademickém senátu. Zdejší soud se dále zabýval druhou nastolenou otázkou, a sice
zda se žalobce stal posléze senátorem. Žalobce ve volbách sice neobdržel dostatečný počet hlasů
pro to, aby se stal senátorem, nicméně se stal ve své sekci náhradníkem. Získal přitom vyšší počet
hlasů nežli RNDr. H. S., Ph.D., která následně nastoupila na místo odstoupivšího senátora
MUDr. V. R., Ph.D.
[26] Stěžovatelka má za to, že náhradník se stane členem akademického senátu až
rozhodnutím o kooptaci. Podle §26 odst. 1 zákona o vysokých školách platí, že pokud zanikne
členství některého člena akademického senátu fakulty před uplynutím jeho funkčního období
a vnitřní předpis fakulty umožní výkon funkce člena akademického senátu fakulty náhradníkem,
vykonává náhradník tuto funkci pouze po zbytek příslušného funkčního období. Jednací
a volební řád v čl. 2 odst. 4 stanoví, že neúspěšní kandidáti se stávají náhradníky v pořadí podle
počtu hlasů získaných ve své sekci. Podle čl. 3 odst. 6 věty první volebního a jednacího řádu
po zániku členství kteréhokoli člena akademického senátu v průběhu funkčního období je na jeho
místo kooptován náhradník pro příslušnou sekci. Pokud takový náhradník neexistuje, vyhlásí
děkan doplňující volby do příslušné sekce.
[27] Volební a jednací řád nevymezuje institut kooptace ani nespecifikuje proces kooptování
nového člena akademického senátu. Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že ve svém
obecném významu se jako kooptace označuje doplnění, případně rozšíření voleného orgánu jeho
vlastním rozhodnutím, tj. volbou již zvolených členů, nikoliv volbou všech oprávněných voličů
(KRAUS, Jiří a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Vydání první, Praha: Nakladatelství
Academia, dotisk 2009, str. 441). Účelem institutu kooptace, užívané spíše v případě obchodních
společností, je tedy (prozatímně) doobsadit místo člena kolektivního orgánu, jehož funkce
zanikla, náhradníkem a zajistit tak jeho nepřetržité fungování do doby, než bude tento kolektivní
orgán opětovně řádně ustanoven. Kooptace představuje odklon od standardního způsobu
ustavení příslušného orgánu.
[28] Jak již správně uvedl krajský soud, zákon o vysokých školách svěřuje výlučnou pravomoc
k ustavení akademického senátu akademické obci – tedy všem jejím členům, kteří se rozhodnou
využít svého aktivního volebního práva. Existuje-li v případě fakulty stěžovatelky institut
náhradníků (zavedený jejím vnitřním předpisem), jejichž pořadí je pevně dáno počtem hlasů
obdržených ve volbách, akademický senát nemá prostor pro to, aby své složení ovlivňoval
vlastním rozhodnutím a na uvolněné místo senátora tak mohl kupříkladu dosadit osobu, která
oproti dalším neúspěšným kandidátům získala nižší či dokonce žádný počet hlasů.
[29] Také z čl. 2 odst. 4 volebního a jednacího řádu vyplývá, že pro určení pořadí náhradníků
je rozhodující počet získaných hlasů a nikoliv volba stávajících senátorů. Jinými slovy řečeno,
existuje-li pevně stanovené pořadí náhradníků, a to určené na základě demokratických volebních
principů podle počtu obdržených hlasů, ztrácí rozhodování o kooptaci své opodstatnění. Nejvyšší
správní soud proto nepřisvědčil názoru stěžovatelky, že se volí pouze členové akademického
senátu (tedy prvních 7 kandidátů z příslušné sekce klinických pracovníků) a nikoliv náhradníci.
Naopak, členové akademické obce v senátních volbách volí jak senátory, kteří se svého mandátu
ujmou ihned, tak i náhradníky, kteří se mohou stát senátory až v průběhu funkčního období
v případě, že zanikne členství některého z dosavadních členů akademického senátu. Tím byl
v posuzované věci právě žalobce.
[30] Se zřetelem ke skutečnosti, že žalobce splnil v okamžiku konání voleb podmínky
volitelnosti, Nejvyšší správní soud se nezabýval úvahami stěžovatelky o tom, zda by institut
kooptace mohl plnit funkci kontrolního systému, jehož pomocí by kdykoliv v průběhu funkčního
období mohlo docházet k přezkumu voleb. Stěžovatelka správně poukázala, že některé volební
zákony obsahují podrobnější úpravu nastupování náhradníků na uvolněný mandát. Ani tato
skutečnost ovšem nevylučuje výklad relevantních právních předpisů, jak jej provedl krajský soud
a s nímž se zdejší soud plně ztotožnil.
[31] Lze tudíž uzavřít, že bylo porušeno veřejné subjektivní právo žalobce při výkonu
akademické samosprávy, neboť stěžovatelka mu znemožnila podílet se z pozice senátora
na rozhodování akademického senátu. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud
neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným ani nepřezkoumatelným. Jelikož
v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
[32] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, nemá tedy
právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.), soud náhradu nákladů
nepřiznal, neboť mu podle obsahu soudního spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu