ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.189.2017:22
sp. zn. 7 As 189/2017 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: H. E., zastoupena
Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241/35, Hradec Králové,
proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245,
Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 19. 5. 2017, č. j. 30 A 73/2016 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu
Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. Jaroslava Čapka,
advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Magistrát města Hradec Králové (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím
ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. SZ MMHK/001060/2016 OD2/JC MMHK/050082/2016, podle
§123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), zamítl námitky žalobkyně proti záznamu dvanácti
bodů v registru řidičů a tento záznam potvrdil. Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2016,
č. j. KUKHK 21868/DS/2016/GL, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí
správního orgánu I. stupně.
II.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou ke Krajskému soudu v Hradci
Králové, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobkyně namítala, že bloková pokuta za telefonování za jízdy jí byla nesprávně uložena
v situaci, kdy vezla svého syna po epileptickém záchvatu do nemocnice, a jednala tudíž v krajní
nouzi vylučující protiprávnost. Krajský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního
soudu konstatoval, že v námitkovém řízení správní orgány posuzují pouze to, zda k záznamu
bodů do registru řidičů došlo v souladu se zákonem. Řízení o námitkách proti záznamu
proto nepředstavuje opravný prostředek proti rozhodnutí ve správním nebo blokovém řízení,
na jehož základě byly pachateli uloženy body. Argumentaci směřující do blokového řízení tedy
krajský soud nepovažoval za relevantní a neprováděl proto ani důkaz výslechem ošetřující lékařky
syna žalobkyně.
[4] V druhé námitce stěžovatelka s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 - 55, publ. pod č. 3339/2016 Sb. NSS,
konstatovala, že správní orgány měly povinnost ji průběžně informovat o jednotlivých
záznamech bodů do evidenční karty řidiče. Krajský soud se s tvrzením žalobkyně neztotožnil
a poukázal na to, že správní orgán má povinnost vyrozumět řidiče o provedeném záznamu bodů
jen tehdy, dosáhne-li řidič celkového počtu dvanácti bodů. Nejvyšší správní soud
pak v citovaném usnesení pouze uvedl, že průběžné informování by bylo vhodnějším řešením
de lege ferenda, tedy v budoucnu. Ani druhou námitku proto krajský soud neshledal důvodnou.
III.
[5] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[6] Podle první námitky krajský soud nesprávně aplikoval závěry usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 114/2014 - 55. Z toho podle stěžovatelky vyplývá,
že na přestupkové chování v oblasti provozu na pozemních komunikacích a postupů na ně
navazujících je nutno nahlížet jako na trest. Správní orgány mají proto povinnost oznamovat
pachatelům přestupků každý bodový záznam v registru řidičů. To se v případě stěžovatelky
nestalo, správní orgány tak nedostály povinnosti vydání rozhodnutí o uložení trestu
a neoznámené body jsou vůči stěžovatelce neúčinné.
[7] Ve druhé námitce stěžovatelka zopakovala skutkové okolnosti předcházející silniční
kontrole, při které jí byla udělena bloková pokuta za telefonování za jízdy. Zdůraznila zejména
skutečnost, že její syn měl ten den již druhý epileptický záchvat, a proto jej musela urgentně
odvézt do nemocnice a za jízdy situaci konzultovala s lékařkou. Ačkoliv stěžovatelka podepsala
blokovou pokutu, zmíněné okolnosti svědčí o tom, že jednala ve stresu a krajní nouzi,
což vylučuje protiprávnost jejího jednání. Zásada nedotknutelnosti blokového řízení proto měla
být v jejím případě prolomena. Správní orgány ani krajský soud však ke skutkovým okolnostem
nepřihlédly a nevyužily všech možností k objasnění skutkového stavu, a to zejména výslechu
ošetřující lékařky, čímž zatížily svá rozhodnutí nezákonností.
IV.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] První stěžovatelčina námitka se týká interpretace závěrů rozšířeného senátu vyjádřených
v usnesení č. j. 6 As 114/2014 - 55. Podle stěžovatelky lze z tohoto rozhodnutí dovodit,
že správní orgány mají povinnost oznamovat pachatelům přestupků zapsání bodů v registru
řidičů. S tímto názorem Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Je pravda, že rozšířený senát v daném
usnesení dospěl k závěru, že „[z]áznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle §123b odst. 1
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), je ‚trestem‘ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty
druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“ Z usnesení rozšířeného senátu však
nevyplývá, že pachateli přestupku musí být oznámen každý záznam bodů do registru řidičů. Podle
současné právní úpravy takovou povinnost správní orgány nemají a rozšířený senát neshledal,
že by taková úprava byla protiústavní. Rozšířený senát pouze konstatoval, že oznamování všech
bodových záznamů by se jevilo být vhodnějším, a navrhnul, aby byla zákonná úprava v budoucnu
pozměněna: „Z citované právní úpravy tak vyplývá, že zatímco dosažení 12 bodů je řidiči automaticky
oznámeno, pro informaci o jednotlivých záznamech bodů a aktuálním bodovém stavu musí řidič vyvinout vlastní
iniciativu a podat žádost u příslušného obecního úřadu nebo kontaktního místa veřejné správy. S ohledem
na skutečnost, že i jednotlivý záznam bodů do registru řidičů je ‚trestem‘ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7
odst. 1 věty druhé Úmluvy, jeví se de lege ferenda vhodnějším, aby řidiči bylo z úřední povinnosti oznámeno
i provedení jednotlivého záznamu.“ (podtržení doplněno) Krajský soud tudíž judikaturu Nejvyššího
správního soudu aplikoval správně a stěžovatelčina námitka není důvodná.
[12] Druhou námitkou stěžovatelka směřuje do rozhodnutí o pokutě v blokovém řízení.
Krajský soud však správně uvedl, že v projednávaném případě je předmětem přezkumu
rozhodnutí o námitkách proti provedenému záznamu bodů ve smyslu §123f zákona o silničním
provozu. Rozsah otázek, které lze zkoumat v námitkovém řízení, je přitom poměrně omezený:
„Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§123f
zákona [...] o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam
(tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1 a 2 citovaného
zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet
připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní
orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě
kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné,
a to až do okamžiku než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné
a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16). Okolnosti vztahující se k uložení pokuty v blokovém
řízení jsou tudíž v námitkovém řízení irelevantní, neboť do něj vůbec nesměřují, a krajský soud
správně uzavřel, že mu nepřísluší k takové námitce přihlížet. Ani tuto námitku proto Nejvyšší
správní soud neshledal důvodnou.
[13] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[14] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
[15] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o stěžovatelčině návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku rozhodl
bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů
nutných pro rozhodnutí. Rozhodl proto podle §10 odst. 1 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, o vrácení vzniklého přeplatku na zaplaceném soudním poplatku za návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu