ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.210.2017:41
sp. zn. 7 As 210/2017 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: M. M., zastoupen
Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti žalované:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Lannova
26, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2017, č. j. 50 A 45/2016 – 68.
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 2. 9. 2016, č. j. KRPC-121278-7/ČJ-2016-020706-ŠO, Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Strakonice, Dopravní
inspektorát, zamítla obnovu řízení a potvrdila rozhodnutí vydané dne 3. 11. 2014, kterým byla
žalobci uložena bloková pokuta za dopravní přestupek.
[2] Rozhodnutím ze dne 18. 10. 2016, č. j. KRPC-121278-16/ČJ-2016-0200DP, Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor služby dopravní policie
(dále jen „žalovaná“) zamítla odvolání žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí a toto
rozhodnutí ponechala v platnosti.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu v Českých
Budějovicích, který žalobu zamítl rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, č. j. 50 A 45/2016 – 68.
Rozsudek krajského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je
k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[5] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil závažností dopadů
napadeného rozsudku do jeho práv, které souvisí s nemožností řídit motorové vozidlo. Toto má
negativní vliv na jeho profesní činnost. V podrobnostech odkázal na doplnění žaloby
ze dne 19. 12. 2016. V tomto podání stěžovatel uvedl, že mu v důsledku pozbytí řidičského
oprávnění hrozí ukončení motocyklové kariéry a s tím spojené reprezentování České republiky
v motokrosovém sportu. Z důvodu nuceného ukončení motocyklové kariéry a reprezentace by
Česká republika přišla o vynikajícího a světově uznávaného sportovce a reprezentanta, což by
nejen pro stěžovatele, ale pro celou Českou republiku znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká
může vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Tato svá tvrzení stěžovatel doložil
potvrzením Autoklubu České republiky a smlouvou o reprezentaci, výsledkovými listinami
Mistrovství světa a Mistrovství Evropy a rovněž písemnou gratulací Předsedy vlády České
republiky Jiřího Rusnoka k získání titulu vicemistra světa. Stěžovatel dále argumentoval potřebou
osobní přepravy a přepravy závodních motorek a dalších potřebných věcí za účelem tréninků, jež
se uskutečňují nejen na území České republiky, ale kvůli klimatickým podmínkám také např.
ve Španělsku nebo v Itálii.
[6] Žalovaná k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odkázala na své
vyjádření k doplnění žaloby ze dne 27. 12. 2016. Neshledala splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku. K provozování motokrosového sportu stěžovatel nepotřebuje řidičské
oprávnění a jeho odebrání mu tak nebrání ani v motocyklové kariéře, ani v reprezentaci České
republiky. Co se týče přesunů na tréninky, má stěžovatel možnost využít pomoci jiné osoby.
Újmu stěžovatele, která může v důsledku ztráty řidičského oprávnění vzniknout, tak lze
vyhodnotit jako málo závažnou. Naopak újmu hrozící ostatním účastníkům silničního provozu
v případě přiznání odkladného účinku je třeba vyhodnotit jako velmi závažnou. Stěžovatel
v důsledku dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů není oprávněn řídit motorová vozidla,
neboť se opakovaně dopouštěl jednání, jež je v rozporu se zákonem. V této souvislosti žalobkyně
odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 2 As 60/2008 – 103,
podle něhož v případě uložení sankce zákazu řízení motorových vozidel je nutné zohlednit, že
tato sankce v sobě kromě funkce represivní zahrnuje též funkci obrannou, zejména ve vztahu
k ostatním účastníkům silničního provozu.
[7] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[8] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[9] Podle citovaného ustanovení soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje
závažnost újmy, která může vzniknout stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která
může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící
stěžovateli přitom musí být nepoměrně vyšší a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku
v rozporu s veřejným zájmem. Vyžaduje se tedy zároveň poměřování hrozící újmy s mírou
rozporu přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem. Odkladný účinek kasační stížnosti má
charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy. Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti je prolamována právní moc soudního rozhodnutí, což je zákonem
podmíněno splněním stanovených podmínek.
[10] Jak vyplývá z právní úpravy odkladného účinku, lze jej přiznat pouze v případě, kdy
výkon nebo jiné právní následky správního rozhodnutí, které je předmětem soudního přezkumu,
by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám. V této souvislosti poukazuje Nejvyšší správní soud
na odůvodnění usnesení krajského soudu ze dne 3. 1. 2017, č. j. 50 A 45/2016 - 54, jímž nebyl
přiznán odkladný účinek žalobě, ve kterém soud uvedl, že „K tomu, aby mohl žalobce nadále aktivně
reprezentovat Českou republiku v motokrosu, není zapotřebí vlastnit řidičské oprávnění. Jinými slovy právní
následky žalobou napadeného rozhodnutí a odebrání řidičského oprávnění nebrání žalobci v motocyklové kariéře
a v reprezentování České republiky v tomto motoristickém sportu. (…) Krajský soud je přesvědčen, že existují
možnosti, jak po dobu pozbytí řidičského oprávnění může žalobce zajistit plnění svých povinností souvisejících
s jeho reprezentováním ČR v motokrosu, pokud jde o požadavek na mobilitu. To, že náhradní řešení bude
pro žalobce zatěžující (např. logisticky či finančně) samo o sobě neznamená takovou újmu, aby mohl být žalobě
odkladný účinek přiznán. (…) Krajský soud v daném případě neshledal, že by byl žalobce existenčně závislý
na řízení motorového vozidla. Pro výkon jeho sportovních aktivit žalobce řidičské oprávnění vlastnit nemusí
a dopravu na tréninky si může obstarat s pomocí další osoby. Újmu žalobce krajský soud vyhodnotil jako málo
závažnou, neboť ze spisu nevyplývá zásadní dopad do profesionálního života žalobce, který by opravňoval soud
k přiznání odkladného účinku žalobě.“ Tento věcně správný závěr krajského soudu lze aplikovat
i pro řízení o kasační stížnosti. V případě stěžovatele lze proto dovodit, že mu v souvislosti
s dočasnou ztrátou možnosti řídit motorová vozidla nehrozí nepoměrně větší újma, než by
přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám, tj. zejména ostatním účastníkům
silničního provozu. V této souvislosti lze odkázat i na judikaturu zdejšího soudu, podle které
se k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v obdobných případech přistupuje pouze
výjimečně, zpravidla je-li na řízení motorového vozidla existenčně závislý stěžovatel nebo jemu
blízká osoba (viz např. usnesení ze dne 15. 1. 2013, č. j. 1 As 183/2012 – 33, usnesení
ze dne 24. 2. 2012, č. j. 9 As 6/2012 - 43, usnesení ze dne 21. 2 2013, č. j. 4 As 8/2013 – 19
a usnesení ze dne 10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013 – 80).
[11] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu