ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.366.2017:44
sp. zn. 7 As 366/2017 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: T. N., proti žalované: Česká
televize, se sídlem Kavčí Hory, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, č. j. 9 A 138/2015 – 97,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 4. 2015 generální ředitel žalované zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí žalované ze dne 3. 3. 2015, č. j. LP 157/2015, o odmítnutí žádosti žalobce
ze dne 16. 7. 2012 o poskytnutí informací o platových poměrech 11 zaměstnanců – členů
managementu žalované za období od července 2011 do července 2012, podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o svobodném přístupu k informacím“).
[2] Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2015 generální ředitel žalované zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2015 o odmítnutí žádosti žalobce ze dne 31. 7. 2015
o poskytnutí informací o platových poměrech 9 zaměstnanců – členů managementu žalované
za roky 2012 až 2015, podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutím generálního ředitele žalované žaloby k Městskému
soudu v Praze, který usnesením ze dne 30. 3. 2017, č. j. 9 A 238/2015 – 37, spojil obě podané
žaloby ke společnému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 26. 9. 2017,
č. j. 9 A 138/2015 – 97, pak zrušil jak žalobou napadená rozhodnutí generálního ředitele žalované
o odvolání, tak i jim předcházející prvostupňová rozhodnutí žalované o odmítnutí žádostí
žalobce. Současně městský soud nařídil žalované, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku
poskytla žalobci informace v požadovaném rozsahu. Rozsudek městského soudu, stejně jako zde
uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na ně
na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[4] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost a navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[5] Návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnila tím, že výkonem rozhodnutí by jí
vznikla újma, která by byla nepoměrně větší než potenciální újma žalobce - žadatele o informaci.
To vyplývá zejména ze skutečnosti, že již jednou zveřejněné informace nelze fakticky z veřejného
prostoru zpětně odstranit. Odložení poskytnutí informace do doby vydání rozhodnutí o kasační
stížnosti, nemůže na druhé straně u účastníka, který čeká na poskytnutí informace relativně
dlouho, vést k výrazně negativním konsekvencím. Výkonem napadeného rozsudku, tedy
poskytnutím informací o platových poměrech zaměstnanců, by se stěžovatelka dopustila
nezákonného postupu. Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16,
konstatoval ve věci skutkově zcela obdobné, že poskytnutím osobních informací o platech
a odměnách vedoucích zaměstnanců porušil povinný subjekt jejich ústavně garantovaná práva,
konkrétně právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, právo
na ochranu před neoprávněným zveřejňováním osobních údajů a právo na respektování
soukromého života. V nyní posuzovaném případě žádný z dotčených zaměstnanců nedal
se zveřejněním informací souhlas, přičemž tyto osoby nebyly v rozporu se zákonem přibrány
do soudního správního řízení jako osoby zúčastněné. Za takové situace by tedy výkon
napadeného rozsudku bez pochyb znamenal porušení ústavně garantovaného práva
na spravedlivý proces a v závislosti na konečném rozhodnutí ve věci eventuálně i porušení práva
na soukromí všech dotčených zaměstnanců stěžovatelky, o jejichž platech a odměnách by byly
poskytnuty informace. Stěžovatelka by se tak dostala do postavení, kdy by mohla čelit žalobám
svých zaměstnanců. Zveřejněním platových poměrů zaměstnanců by stěžovatelce vznikla též
újma spočívající v tom, že by bylo porušeno její právo na ochranu obchodního tajemství a s tím
související zhoršení situace na konkurenčním trhu. Konkurenci by totiž poskytla výhodu
pro případnou soutěž o kvalifikované osoby do vedení médií. Přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti by nebylo ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Existuje jistě veřejný
zájem na kontrole nakládání s veřejnými prostředky, tímto zájmem však nemůže být potlačeno
právo na ochranu soukromí a právo na spravedlivý proces. V podaných žádostech o poskytnutí
informací navíc není obsažena žádná zmínka o účelu, k jakému mají být požadované osobní údaje
užity ve veřejném zájmu, v čem má tento veřejný zájem spočívat, popř. že by takovémuto
veřejnému zájmu hrozila bezprostřední újma. Nelze též opomenout, že kontrola nad nakládáním
s veřejnými prostředky je v případě stěžovatelky zajištěna jinými prostředky, a to prostřednictvím
Rady České televize a jí zřizovanou dozorčí komisí.
[6] Žalobce k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že jeho žádost
o informace ohledně platových poměrů managementu stěžovatelky není pro stěžovatelku
nikterak nová ani překvapivá. Žalobce již dříve zveřejnil v Lidových novinách informace získané
na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012 č. j. 10 A 289/2011 - 26.
Informace vzbudila značnou pozornost, neboť i zástupci jiných sdělovacích prostředků
považovali za věc veřejného zájmu, že ředitel ČT Brno pobíral nezvykle vysoký měsíční plat 364
tisíc korun. Zveřejněním nevznikla stěžovatelce žádná újma. Přestože v návrhu na přiznání
odkladného účinku tvrdí, že by jí takováto újma nyní vznikla, nijak ji nedokládá. Pokud
zveřejněním obdobné informace v únoru 2013 stěžovatelce újma nevznikla, není důvod
to předpokládat ani nyní. Hodnotu informace navíc snižuje plynutí času. V dané věci se jedná
o informace o platových poměrech z let 2011 - 2015. Ačkoli se žalobce snažil získat aktuální
informace, kvůli setrvale obstrukčnímu jednání stěžovatelky a kvůli zdlouhavému řízení
u městského soudu neuspěl. I v případě poskytnutí se tak jedná již jen o historické údaje. Pokud
stěžovatelka tvrdí, že jde o její obchodní tajemství, které by mohlo zvýhodnit její konkurenci
v platové soutěži o vedoucí manažery, nic jí nebránilo, aby v mezidobí více než 2,5 roku trvání
sporu zvýšila platy takto ohrožených manažerů na konkurenceschopnou úroveň. Je rovněž třeba
rozlišovat mezi zpřístupněním a zveřejněním informací. Napadený rozsudek městského soudu
přikazuje stěžovatelce poskytnout (zpřístupnit) žalobci požadované informace. Má-li proto
stěžovatelka či jednotliví manažeři skutečně důvodnou obavu z následků zveřejnění takovýchto
informací, nic jim nebrání, aby se tzv. zdržovací žalobou včetně návrhu na předběžné opatření
bránili proti zveřejnění informací žalobcem. Ze všech výše uvedených důvodů má proto žalobce
za to, že přiznání odkladného účinku není na místě. Jedná se totiž o mimořádný nástroj
pro případy, kdy by navrhovateli vznikla „nepoměrně větší újma“, než jaká může přiznáním
odkladného účinku vzniknout jiným osobám. V minulosti stěžovatelce při obdobném zveřejnění
žádná újma nevznikla, stěžovatelka o žádosti dlouhodobě věděla a mohla se na možné následky
zveřejnění připravit. Jde již jen o historické zastarávající informace a jelikož stěžovatelka i její
manažeři mají k dispozici jiný účinný nástroj proti případným nepříznivým důsledkům zveřejnění,
nehrozí podle názoru žalobce žádné riziko „nepoměrně větší újmy“ stěžovatelce.
[7] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[8] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[9] Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, soudy ve správním
soudnictví poskytují primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí,
jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat
vznik nepoměrně větší újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí
správního soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
tak budou nepochybně představitelné na straně žalovaného správního orgánu v poněkud
omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce. V usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS,
jsou mezi příkladmo uvedenými situacemi relevantními pro udělení odkladného účinku zařazeny
případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému
podniku.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v této věci se jedná s ohledem na její povahu
a skutkové i právní okolnosti o jeden z výjimečných případů, ve kterých je třeba návrhu
stěžovatelky na přiznání odkladného účinku vyhovět.
[11] Stěžovatelka je na základě napadeného rozsudku bezpodmínečně povinna poskytnout
žalobci požadované informace v neanonymizované podobě. Posuzovaná věc je specifická tím,
že pokud stěžovatelka vyhoví povinnosti uložené jí pravomocným napadeným rozsudkem, budou
její kroky nevratné, neboť informace, jejichž poskytnutí je mezi stranami sporné, již budou
vyjeveny. Rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým by případně bylo kasační stížnosti
stěžovatelky vyhověno, by tak byl pouze v tomto ohledu formálním a akademickým aktem.
Naproti tomu újma hrozící žalobci přiznáním odkladného účinku je ve srovnání s újmou hrozící
zejména jiným osobám (tj. osobám, jejichž platy a odměny mají být sděleny) znatelně nižší,
neboť bude spočívat - v případě nevyhovění kasační stížnosti - pouze v pozdějším vyřízení
žalobcovy žádosti o poskytnutí informací (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 9. 2016, č. j. 2 As 256/2016 – 40, nebo ze dne 6. 9. 2017, č. j. 2 As 313/2017 – 17).
Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že mu není známo, že by přiznáním odkladného účinku
mohlo dojít k újmě na důležitém veřejném zájmu.
[12] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci byly splněny obě podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[13] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu