ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.42.2017:19
sp. zn. 7 As 42/2017 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: R. N., zastoupen JUDr. Ivou
Kuckirovou, advokátkou se sídlem Starobrněnská 690/20, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2016, č. j. 3 A 135/2016 – 43,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2016, č. j. 3 A 135/2016 – 43,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 25. 5. 2016, č. j. MSMT-18019/2016-1, podle §82 odst. 2 zákona
č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), žalovaný shledal
nedůvodnou žádost žalobce o přezkoumání výsledku didaktického testu ze zkušebního předmětu
„matematika“ s tím, že výsledek didaktického testu se nemění. Podstatným bylo posouzení
odpovědi na zkušební otázku č. 12, jejíž zadání znělo: Zaváděcí ceny sportovní obuvi jsou o 12,5% nižší,
než jsou běžné ceny. Emil si koupil jedny boty za zaváděcí cenu a později stejné boty za běžnou cenu. Za oba páry
bot zaplatil celkem 4 875 Kč. Vypočtěte, kolik korun Emil ušetřil při nákupu prvního páru obuvi.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze.
Rozsudkem ze dne 9. 12. 2016, č. j. 3 A 135/2016 – 43, městský soud zrušil napadené rozhodnutí
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[3] Městský soud se v odůvodnění rozsudku zabýval posouzením věcné správnosti
hodnocení testové otázky č. 12. Uvedl, že formulace předmětné otázky zněla tak, že na ni stačilo
uvést číselnou odpověď a že číselná odpověď žalobce, tj. číslo 325 je opravdu výsledkem výpočtu
úlohy č. 12. Žalobce tedy uvedl správnou číselnou odpověď, ovšem nad rámec své odpovědi
uvedl jako jednotku namísto korun českých metry čtvereční. Toto městský soud označil za zřejmý
přepis, možná nepozornost. Žalobce tedy splnil primární účel předmětné otázky, kterým bylo
osvědčit, zda je schopen početních operací, které byly ke zjištění správné odpovědi zapotřebí.
Tím, že pochybil u přepisu jednotek, způsobil, že za svůj bezchybný výpočet neobdržel plný
počet bodů. Nebylo by však spravedlivé, aby v tomto případě neobdržel body žádné. Městský
soud proto dospěl k závěru, že výsledek přezkumu daného testu nemůže odpovídat zápornému
hodnocení odpovědi na zadanou otázku (úlohu), resp. hodnocení stupněm 0 bodů. Ohodnocení
výsledku předmětné úlohy, tedy kolik bodů bude přiděleno za odpověď žalobce na zadanou
úlohu, pak městský soud ponechal v dalším řízení na správním uvážení žalovaného.
III.
[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] Posouzení právní otázky, které bylo předmětem řízení před městským soudem, je podle
stěžovatele nesprávné, nezákonné, v rozporu s judikaturou správních soudů a v konečném
důsledku i v rozporu s veřejným zájmem.
[6] Stěžovatel v napadeném vyrozumění detailně vyložil, za jakou konkrétní odpověď
na úlohu č. 12 mohl být udělen dílčí jeden bod, na který měl údajně žalobce nárok. Mohlo tomu
tak být, pokud maturant uvedl cenu prvního páru bot (2600 Kč) nebo cenu druhého páru bot
(2275 Kč) se správnými jednotkami (Kč). Žalobce však v záznamovém archu uvedl jako výsledek
úlohy č. 12 „325 m
2
“. Žáci mají vždy uvádět u výsledku z povahy věci správné jednotky, na což
jsou dopředu upozorňováni. Výpočet s uvedením nesprávné jednotky nesvědčí o tom, že žalobce
pochopil zadání. Ve všech úlohách, a to i v případě, že je jednotka uvedena v zadání, je nutné
výsledek s uvedením chybné jednotky hodnotit jako chybný výsledek. Na těchto principech stojí
tvorba klíčů správných řešení didaktických testů. Matematika není pouze o provádění správných
početních operací, ale též o znalosti jednotek daných veličin a jejich správném používání.
[7] Městský soud nerespektoval zásadu zdrženlivosti a sebeomezení a neodůvodněně svým
přístupem prolomil metodiku hodnocení didaktického testu. U didaktických testů je míra volnosti
při jejich hodnocení logicky menší než například u písemných slohových prací. Tím spíše pak
musí být u didaktického testu dány závažné objektivní důvody pro soudní korekci takového
hodnocení. Takové důvody však nelze v projednávaném případě nalézt. Nejde o případ, kdy by
úloha byla formulována nejasně a vzbuzovala pochyby o správné odpovědi. I laikovi musí být
zřejmé, že odpověď na úlohu č. 12 didaktického testu ve znění „325 m
2
“ namísto „325 Kč“ není
bezvadná. Přestože může jít o politováníhodnou chybu, je nepochybně odpovědností žáka,
aby zaznamenal do záznamového archu přesnou odpověď. Jelikož v daném případě o bezvadnou
odpověď nešlo, nelze za ni udělit plný počet bodů. Podle odborně nastavených kritérií hodnocení
pak nelze za tuto odpověď udělit ani 1 bod, neboť správné uvedení jednotky je ve zkušebním
předmětu matematika stěžejní. Postupem městského soudu tak bylo zasaženo do působnosti
správního orgánu, aniž pro to byly ospravedlnitelné důvody.
[8] Stěžovatel v této souvislosti poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 29. 11. 2016, č. j. 6 A 116/2012 – 41, kde tento soud rozhodl v obdobné věci naprosto
odlišným způsobem.
[9] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, jak městský soud posoudil
věcnou správnost hodnocení otázky č. 12 didaktického testu z matematiky.
[13] Rozsahem soudního přezkumu správních rozhodnutí vydaných podle školského zákona
se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 19. 8. 2014,
č. j. 6 As 68/2012 – 47, publ. pod č. 3104/2014 Sb. NSS., ve kterém mimo jiné uvedl, že:
„[r]ozšířený senát uznává, že jde o specifickou oblast vzdělávání a hodnocení znalostí a dovedností, kde je nutné
ponechat určitou míru autonomie participujících subjektů (členové zkušebních komisí, zpracovatelé testů,
hodnotitelé) při volbě zkušebních otázek a úloh a při jejich hodnocení. Míra této volnosti přitom souvisí s formou
a povahou jednotlivých zkoušek. Soud musí respektovat rozsáhlejší míru volnosti hodnocení tam, kde hodnocení
závisí do značné míry na neexaktních či kvalitativních hlediscích (např. hodnocení slohových prací), naopak právě
u didaktických testů bude míra volnosti při hodnocení výsledků menší. Jakkoliv však je nutné respektovat tento
prostor k úvaze, nelze rezignovat na požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí o žádosti o přezkoumání
výsledku maturitní zkoušky. Ačkoli tedy jsou správní soudy oprávněny přezkoumat rozhodnutí o žádosti
o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky i z hlediska namítaných věcných nesprávností, přesto jsou v této
specifické oblasti obzvláště povinny respektovat obecnou zásadu zdrženlivosti a sebeomezení, obdobně jako je
opakovaně judikováno např. v otázkách územního plánování (…) Jistě by nebylo správné, aby v důsledku
aktivistické judikatury soudů maturitní zkoušky (případně další zkoušky) byly zcela formalizovány
a judicializovány a aby soudci nahrazovali pedagogy.“
[14] V posuzované věci je mezi účastníky nesporné, že za odpověď na úlohu č. 12 bylo možno
uložit 0, 1 nebo 2 body, a že správná odpověď zněla „325 Kč“, resp. „325“. Sporným bylo, jak
měl být žalobcův výsledek „325 m
2
“ hodnocen, zda nulovým bodovým ohodnocením, jedním
bodem, nebo dvěma body.
[15] Názor městského soudu, že napadené rozhodnutí není v souladu se zákonem a že žalobce
měl získat do hodnocení alespoň jeden bod, neboť příklad v podstatě vyřešil správně a chyboval
pouze v uvedení jednotek, není správný. Jestliže otázka zněla na rozdíl v ceně zakoupených párů
obuvi v jednotkách Kč, potom řešení uvedené žalobcem, tj. 325 m
2
, vůbec neodpovídá
na zadanou otázku a je nesprávné, neboť použitá jednotka – metr čtvereční nemůže vyjadřovat
cenu. Byť žalobce dospěl číselně ke správnému výsledku, nelze mít za to, že vyhověl zadání
příkladu, a proto není vadou hodnocení, jestliže mu za příklad č. 12 nebyl přidělen žádný bod.
[16] Je třeba vycházet z toho, že se jednalo o otázku ze zkušebního předmětu matematika, kde
je třeba klást důraz nejen na správné vyčíslení výsledku, ale rovněž na správně použití jednotek.
Tím spíše v řešení úloh, kdy je studentem uvedený výsledek odpovědí na konkrétně
formulovanou otázku uvedenou v zadání a musí zadání korespondovat. V případě nesouladu
mezi odpovědí a zadáním nelze uzavřít, že řešitel úlohu správně vyřešil a že dospěl (byť částečně)
ke správnému výsledku. Na tomto závěru nic nemění ani poukaz stěžovatele, že pokud by
žalobce uvedl číselný výsledek zcela bez specifikace jednotek, byla by jeho odpověď hodnocena
jako správná. To proto, že v zadání položená otázka v sobě obsahovala určení, že se od řešitele
očekává odpověď „v korunách“. Pokud by tedy student uvedl pouze číselný údaj, byl by tento
ve spojení s položenou otázkou zcela určitý a odpověď by byla vyhodnocena jako správná.
Pokud však v rozporu se zadáním uvedl zcela odlišnou jednotku, nelze než dospět k závěru,
že toto pochybení devalvuje jeho úsilí, neboť na konkrétní otázku nabízí odpověď,
která objektivně není správnou.
[17] Přesvědčivým se v tomto ohledu jeví rovněž zdůvodnění stěžovatele ve vyrozumění
o přezkoumání didaktického testu ze dne 25. 5. 2016, kde poukazuje na možné situace, kdy by
bylo lze odpověď vyhodnotit jako částečně správnou, neboť by osvědčovala pochopení zadání
a správnost mezitímního výpočtu (výpočet ceny dražších resp. levnějších bot, nikoli rozdíl mezi
cenami).
[18] Jak vyplývá z citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu,
správní soudy jsou při přezkumu rozhodnutí o žádosti o přezkoumání výsledku maturitní
zkoušky povinny respektovat zásadu zdrženlivosti a sebeomezení. Do vlastního hodnocení
zkušebních otázek a úloh by tedy měly zasahovat pouze v případě zjevných věcných
nesprávností. Tato situace však v nyní posuzovaném případě nenastala. Na základě uvedených
skutečností proto nelze dospět k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, pokud
zřetelně a přezkoumatelně vysvětluje, z jakých důvodů nebylo možné přiznat žalobci za řešení
úlohy č. 12 žádný bod. Ani žalobce v podané žalobě netvrdil, že by např. bylo zadání úlohy
nejasné či že by umožňovalo více odpovědí a on nezvolil požadovanou odpověď. Byť se může
názor stěžovatele jevit na první pohled vůči žalobci tvrdým a subjektivně nespravedlivým, je třeba
zohlednit, že dělícím kritériem při úvaze o zákonnosti postupu stěžovatele je při zohlednění
potřeby zdrženlivosti právě to, zda zadání úlohy bylo zřetelné a jednoznačné a zda způsob
vyhodnocení správnosti řešení je logický a objektivní. Tak tomu v souzené věci bylo. Stěžovatel
dostatečně podrobně vysvětlil, z jakých konkrétních důvodů nepřiznal žalobci za uvedenou úlohu
žádné body. Jiný přístup, akceptovatelný případně u jiného (méně významného) druhu zkoušky,
kde jistou roli může hrát i osobní povědomí hodnotitele o silnějších a slabších stránkách studenta,
může mít stěží místo v didaktickém maturitním testu z matematiky. Účelem takového testu je
totiž vedle zjištění úrovně znalostí řešitele též potřeba zajistit co možná nejobjektivnější způsob
hodnocení úrovně všech, kteří zkoušku skládají. Nesouladné s tímto účelem se pak jeví úvahy
městského soudu o tom, čím bylo pochybení žalobce způsobeno (nepozornost či nedbalost
při přepisu do výsledkového archu).
[19] Případným shledal Nejvyšší správní soud poukaz stěžovatele na rozsudek Městského
soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, č. j. 6 A 116/2012 – 41. Ve skutkově téměř identické situaci
(rovněž šlo o didaktický test z matematiky) studentka rovněž pochybila při řešení úlohy v tom, že,
přestože otázka mířila k výpočtu výsledné rychlosti v kilometrech za hodinu, ona uvedla
(numericky správný) výsledek v minutách. Lze zcela přisvědčit tam uvedenému názoru městského
soudu, že názor žalobkyně, že by měla získat do hodnocení alespoň jeden bod, neboť příklad v podstatě vyřešila
správně a chybovala pouze v uvedení jednotek, se soudu nejeví jako důvodný. Jestliže otázka zněla na rozdíl
v průměrné rychlosti ve veličině km/h, potom řešení žalobkyně (5 minut) vůbec nezodpovídá zadanou otázku a je
nesprávné, neboť použitá jednotka (minuta) nemůže vyjadřovat rychlost. Byť žalobkyně dospěla číselně
ke správnímu výsledku, nelze mít za to, že vyhověla zadání příkladu, a proto není vadou hodnocení, jestliže jí
za příklad nebyl přidělen žádný bod. Právě citovaný dílčí názor městského soudu je tedy v souladu
s výše uvedenými úvahami kasačního soudu o zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí.
[20] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené napadený rozsudek městského soudu
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud je v dalším řízení
vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu