ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.153.2017:20
sp. zn. 7 Azs 153/2017 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: N. V., zastoupena
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2017, č. j. 2 Az 4/2016 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
ze dne 30. 12. 2015, č. j. OAM-845/ZA-ZA02-P15-2015, zamítlo žádost žalobkyně o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 10. 3. 2017, č. j. 2 Az 4/2016 - 19.
III.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Rozsudek městského soudu
je podle ní „zmatečný a zavádějící“ a jsou v něm směšovány názory žalovaného se závěry
samotného soudu, v důsledku čehož proti němu stěžovatelka nemohla ani vznést adekvátní
argumenty. Kasační stížnost uzavřela tvrzením, že jí měl být udělen humanitární azyl
podle §14 zákona o azylu.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že pasáž, která dle stěžovatelky zakládá
rozpornost rozhodnutí městského soudu, je ve skutečnosti stižena jen písařskou chybou bez vlivu
na srozumitelnost rozhodnutí. Námitku směšování argumentace městského soudu s úvahami
žalovaného pak označil za obecnou a nedůvodnou.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelka ve své argumentaci nevyložila
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[8] Nepřezkoumatelností rozhodnutí pro nesrozumitelnost se Nejvyšší správní soud zabýval
například v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publ. pod č. 244/2004 Sb.
NSS. V něm uvedl, že nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost jsou zejména ta rozhodnutí,
která „postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo
rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ
zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním,
která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou
ve vztahu k výroku jednoznačné.“ (obdobně viz např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52).
[9] Nesrozumitelnost rozhodnutí nelze dovozovat pouze z dílčích písařských chyb
v odůvodnění. Důvodem pro zrušení rozhodnutí proto nemůže být to, že městský soud
v narativní části napadeného rozhodnutí napsal, že „žalobkyně splňuje podmínky pro udělení azylu“,
ačkoliv z kontextu je zřejmé, že chtěl sdělit pravý opak. Napadené rozhodnutí není
nesrozumitelné ani jako celek. Městský soud posoudil jednotlivě všechny zákonné důvody
pro udělení mezinárodní ochrany, své závěry přitom dostatečně odůvodnil, podložil skutkovými
zjištěními a navázal na zákonnou úpravu a na judikaturu tak, že je srozumitelné, jaký postoj k nim
zaujal. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není
nepřezkoumatelné.
[10] Institutem humanitárního azylu se Nejvyšší správní soud zabýval již mnohokrát (srov.
např. rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48). Vzhledem k tomu,
že stěžovatelka pouze uvedla, že podle jejího názoru jí měl být udělen, a toto tvrzení nepodložila
žádnou argumentací, nemohla ani tato námitka splnit kritérium přijatelnosti.
[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu