ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.171.2017:21
sp. zn. 7 Azs 171/2017 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: I. R., zastoupena
Mgr. Martinou Řehořovou, advokátkou se sídlem Československé armády 287/19, Hradec
Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 28. 4. 2017, č. j. 32 Az 20/2016 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky Mgr. Martiny Řehořové se u r č u je částkou 3 400 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
ze dne 22. 4. 2016, č. j. OAM -250/ZA-ZA11-ZA08-2016, zamítlo žádost žalobkyně o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 28. 4. 2017, č. j. 32 Az 20/2016 - 38.
III.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[4] Stěžovatelka zrekapitulovala aktuální dění na východě Ukrajiny a uvedla, že žalovaný
a krajský soud rozhodli bez dostatečné opory v důkazech, neboť vycházeli ze zastaralých
podkladů a nezohlednili aktuální situaci v zemi původu. Konflikt na Ukrajině přitom přerostl
v občanskou válku a stát není schopen zajistit ochranu vlastních obyvatel. Nevzali v potaz
ani skutečnost, že stěžovatelka se nemá kam vrátit a že má veškeré rodinné vazby v České
republice; případný nucený návrat na Ukrajinu by tak předs tavoval porušení čl. 8 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelce proto měla být udělena mezinárodní
ochrana podle §14a odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
IV.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že skutkový stav věci zjistil spolehlivě,
a to na základě aktuálních ověřených a relevantních zdrojů o bezpečnostní situaci na Ukrajině.
Stěžovatelka v kasační stížnosti odkazovala na materiály týkající se jihovýchodní části Ukrajiny,
žalovaný se však zabýval především bezpečnostní situací ve Lvovské oblasti ležící v západní části
Ukrajiny, z níž stěžovatelka pochází a která není boji dotčena. Stěžovatelce pak podle žalovaného
nic nebrání, aby v rodinném životě se svým manželem, za kterým přicestovala do České
republiky, pokračovala na Ukrajině, neudělení mezinárodní ochrany proto nepředstavuje porušení
stěžovatelčina práva na soukromý a rodinný život.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelka ve své argumentaci nevyložila
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[9] Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nedostatečně
vypořádaných žalobních námitek Nejvyšší správní soud uvádí, že k aktuálnímu stavu konfliktu
na Ukrajině se vyjadřoval již mnohokrát, přičemž uvedl, že tento konflikt není sám o sobě
azylově relevantním důvodem pro obyvatele oblastí, v nichž tento konflikt neprobíhá (srov.
např. usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, nebo usnesení ze dne 31. 3. 2016,
č. j. 9 Azs 303/2015 - 32). Otázkou relevantních podkladů pro rozhodování se pak Nejvyšší
správní soud zabýval v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, publ. pod
č. 1825/2009 Sb. NSS. Nehledě na dílčí vývoj v konfliktu jsou závěry citované judikatury stále
aktuální, stěžovatelka nadto pochází ze Lvovské oblasti, která je, jak uvedl krajský soud, vzdálen á
zhruba 1 000 km od současného místa bojů. Žalovaný i krajský soud tudíž podle Nejvyššího
správního soudu vyšli z dostatečných a pro situaci v místě původu stěžovatelky aktuálních
podkladů. Stěžovatelčina obecná polemika se závěry judikatury tudíž nepřináší jakékoliv nové
poznatky, které by svědčily pro přehodnocení závěrů judikatury.
[10] K rodinnému životu žadatelů o mezinárodní ochranu a dopadu čl. 8 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v mnoha rozhodnutích
(viz rozsudek ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, ze dne 11. 6. 2009,
č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, či usnesení ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5 Azs 29/2016 - 19). Z této judikatury
vyplývá, že citované ustanovení Úmluvy neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu
dotčených osob ohledně země jejich společného pobytu, resp. napomáhat rozvíjení vztahu mezi
nimi. Pokud tedy stěžovatelka hodlá svůj rodinný a soukromý život rozvíjet v České republice,
pak by se měl a snažit upravit svůj pobytový status dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců,
nikoli dle zákona o azylu. Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany přitom byla
právě stěžovatelčina snaha o legalizaci pobytu, neboť její povolení pobytu za účelem sloučení
rodiny pozbylo platnosti v důsledku pozbytí platnosti povolení k pobytu uděleného jejímu
manželovi. Snaha o legalizaci pobytu však nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní
ochrany v reakci na pozbytí platnosti povolení k pobytu (viz například rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, ze dne 30. 6. 2004,
č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publ. pod č. 397/2004 Sb. NSS, či ze dne 24. 2. 2005,
č. j. 7 Azs 187/2004 - 94). Ani tato námitka proto nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti.
[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[13] Stěžovatelce byla krajským soudem ustanovena advokátka podle §35 odst. 8 s. ř. s., podle
jehož poslední věty platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím
advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Při přiznání odměny
v dané věci Nejvyšší správní soud určil odměnu výše uvedené advokát ce ve výši 3 400 Kč [jeden
úkon právní služby po 3 100 Kč dle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1 p ísm. d) téže vyhlášky (návrh
ve věci samé), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle 13 odst. 3
téže vyhlášky]. Celková částka 3 400 Kč bude k rukám advokátky vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu