ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.199.2017:67
sp. zn. 7 Azs 199/2017 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: M. N., zastoupen
Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem 8. března 13/21, Liberec 5, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 5. 2017,
č. j. 58 Az 3/2017 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. Martina Vondrouše se u r č u je částkou 4 114 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 12. 4. 2017, č. j. OAM-263/ZA-ZA11-ZA04-2017, žalovaný
rozhodl o tom, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná a řízení o této
žádosti zastavil [§10a odst. 1 písm. b) a §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“)].
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci, který ji zamítl výše uvedeným rozsudkem.
III.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost. Podle stěžovatele jsou rozhodnutí žalovaného a rozsudek krajského soudu
nepřezkoumatelné. Žalovaný se nevypořádal s tvrzeným pronásledováním stěžovatele a jeho
dcery. Poukázal na existenci důvodů pro udělení humanitárního azylu. Z uvedených důvodů
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Požádal i o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
IV.
[4] Žalovaný vyslovil souhlas se závěry rozsudku krajského soudu. Navrhl kasační stížnost
zamítnout jako nedůvodnou, popřípadě odmítnout pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě, že se
kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, ze dne 22. 5. 2013,
č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 2, všechny přístupné na www.nssoud.cz. V dané věci se o takový případ
nejedná.
[7] Ve vztahu k námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost odkazuje Nevyšší správní
soud např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52). Zdejší soud je názoru, že jak rozhodnutí správního orgánu,
tak i rozhodnutí krajského soudu požadavkům této judikatury plně dostála. Z rozhodnutí
jednoznačně vyplývá, z jakých důvodů bylo nutno řízení o žádosti zastavit. Argumentace
krajského soudu a žalovaného je srozumitelná a plně přezkoumatelná.
[8] V daném případě bylo řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno podle
§25 písm. i) zákona o azylu z důvodu, že se jednalo o opakovanou žádost o udělení mezinárodní
ochrany [§10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu]. Zdejší soud souhlasí s krajským soudem
a žalovaným, že stěžovatel jak v první žádosti, tak i ve druhé žádosti uváděl obdobné důvody
(se kterými se jak žalovaný tak i soud řádně zabývali, viz výše), a bylo proto možno řízení zastavit.
Jak totiž vyplývá z konstantní judikatury zdejšího soudu, institut opakované žádosti neslouží
k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti, ale jeho hlavním účelem je
postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení
žadatele a které nemohl uplatnit bez vlastního zavinění během předchozího řízení (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, a rozsudek rozšířeného
senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS).
[9] Humanitárním azylem se pak zabýval Nejvyšší správní soud rovněž v řadě svých
rozhodnutí (srov. rozhodnutí ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, ze dne 28. 8. 2013, č. j. 3 Azs 14/2013 - 16, ze dne 16. 2. 2005,
č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 - 60, ze dne 21. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 47/2003 - 52, ze dne 29. 9. 2016, č. j. 9 Azs 194/2016 - 46 atd.).
[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo
rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení, doplnění kasační
stížnosti a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí.
[13] Stěžovateli byl v řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát. V takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Náklady
řízení o kasační stížnosti sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (písemné
podání ve věci samé – kasační stížnost) v částce 3.100 Kč podle §7, §9 odst. 4 písm. d), §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a náhrady hotových
výdajů 300 Kč podle §13 odst. 3 citované vyhlášky. Nejvyšší správní soud dodává, že zástupci
stěžovatele nepřiznal požadovanou odměnu za porady ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) a c)
označené vyhlášky, neboť soudu nedoložil (a to i přes výslovné upozornění soudu obsažené
v přípisu ze dne 10. 7. 2017) jejich konání. V takovém případě nelze odměnu přiznat. K tomu
srov. rozhodnutí zdejšího soudu ve věcech č. j. 7 Azs 125/2005 - 37, č. j. 2 Afs 165/2005 - 78,
č. j. 7 Azs 4/2010 - 50, č. j. 4 Ads 116/2010 - 113, č. j. 1 As 98/2012 - 21,
č. j. 8 Azs 124/2014 - 59, č. j. 7 Afs 128/2015, č. j. 9 Azs 229/2015 - 55, č. j. 8 Azs 18/2016 - 52,
č. j. 7 Azs 38/2017 - 73 atp., jakož i judikaturu Ústavního soudu, např. usnesení Ústavního soudu
ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. I. ÚS 1879/10. Protože advokát doložil, že je plátcem daně z přidané
hodnoty, zvyšuje se jeho odměna o částku odpovídající této dani, kterou je povinen odvést podle
zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. o 714 Kč. Celkem tedy odměna
ustanoveného advokáta činí 4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. září 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu