ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.205.2017:23
sp. zn. 7 Azs 205/2017 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: D. A., zastoupen
Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL.M. eur., advokátem se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2017,
č. j. 29 Az 11/2016 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 2. 2016, č. j. OAM-111/LE-BE02-K01-2015, rozhodl
o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Hradci
Králové, který žalobu zamítl výše uvedeným rozsudkem.
III.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost.
[4] Podle stěžovatele žalovaný řádně nezjistil skutkový stav věci a své rozhodnutí řádně
neodůvodnil, čímž způsobil jeho nepřezkoumatelnost. Krajský soud pak tato pochybení
žalovaného nesprávně posoudil, když dovodil, že §3 správního řádu neukládá povinnost zabývat
se veškerými aspekty uváděnými stěžovatelem. Dále namítl porušení §12, §1 4 a §14 zákona
o azylu a §2 a §68 odst. 3 správního řádu.
[5] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[6] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. Poukázal na odůvodnění
žalobou napadeného rozhodnutí a vyslovil souhlas se závěry krajského soudu.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, ze dne 22. 5. 2013,
č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 2, všechny přístupné na www.nssoud.cz.
[9] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[10] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se také
nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení
stěžovatelky. Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal
Nejvyšší správní soud důvod se odchýlit.
[11] Namítanou nepřezkoumatelností se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval (srov.
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 - 84,
ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008 - 109, ze dne 28. 3. 2013, č. j. 7 As 92/2012 - 41,
ze dne 6. 6. 2013, č. j. 2 As 73/2012 - 20, ze dne 16. 7. 2014, č. j. 3 As 111/2013 - 25 atp.).
Nejvyšší správní soud není názoru, že by napadené rozhodnutí bylo možno považovat
za nepřezkoumatelné. Jednoznačně z něj vyplývá, z jakých důvodů nebyla stěžovateli udělena
mezinárodní ochrana, přičemž se vypořádává i s argumentací vznesenou stěžovatelem
ve správním řízení.
[12] Stěžovatel dále poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav v řízení před
žalovaným. I touto otázkou se opakovaně zabývala judikatura zdejšího soudu, srov. např.
rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004,
č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008,
č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, či ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, publ. pod č. 181/2004 Sb.
NSS. Podle Nejvyššího správního soudu je z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, z jakého
skutkového stavu správní orgán vycházel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti
a jak je následně právně posoudil. Nedopustil se ani porušení zásad správního řízení, na které
stěžovatel rovněž poukazoval v kasační stížnosti. Ani krajský soud se nedopustil pochybení, které
by zakládaly nutnost zrušení jeho rozsudku. Není přitom pravdou, že by městský soud založil
svůj rozsudek na tom, že §3 správního řádu neukládá žalovanému zabývat se podrobně všemi
aspekty věci, jak tvrdil rovněž stěžovatel v kasační stížnosti.
[13] Pokud pak stěžovatel obecně poukazoval na porušení správního řádu a zákona o azylu,
odkazuje zdejší soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2013,
č. j. 2 Azs 13/2013 - 16, podle něhož „Pokud jde o zcela obecné námitky, že žalovaný porušil určitá
ustanovení správního řádu, která stěžovatel ve své kasační stížnosti nepřímo citoval bez uvedení konkrétních
okolností, za kterých mělo k tvrzenému porušení dojít, zdejší soud se jimi s ohledem na jejich nekonkrétnost
nemohl zabývat, neboť je nelze považovat za řádně uplatněné kasační důvody (§106 odst. 1 s. ř. s.).“
[14] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[15] Nejvyšší správní soud z procesní opatrnosti dodává, že neshledal důvod vyzvat
stěžovatele k doplnění kasační stížnosti. Soud nepřehlédl, že ve věci sp. zn. 3 Azs 69/2017 byl
účastník řízení vyzván k doplnění podobné kasační stížnosti; na rozdíl od označené věci však
v nyní posuzovaném případě stěžovatel uvedl podrobnější argumentaci, díky čemu bylo možné
(a to i s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci, resp. obsah správního a soudního spisu)
posoudit otázku přijatelnosti. Není přitom povinností soudu vyzývat stěžovatele k doplnění
kasační stížnosti, pokud tato obsahuje alespoň jeden konkretizovaný stížní bod (srov. rozhodnutí
zdejšího soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, ze dne 27. 2. 2004,
č. j. 4 Azs 3/2004 - 48, ze dne 26. 5. 2010, č. j. 3 Ads 56/2010 - 92, jakož i usnesení Ústavního
soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. IV. ÚS 613/03, a na ně navazující judikaturu, např. rozhodnutí
zdejšího soudu ze dne 29. 10. 2014, č. j. 2 Azs 118/2014 - 22, ze dne 29. 6. 2016,
č. j. 2 As 296/2015 - 180, ze dne 10. 7. 2017, č. j. 5 Azs 144/2017 - 21 atp.). To by vedlo k tomu,
že by zdejší soud byl povinen vyzývat podatele k doplnění téměř každé kasační stížnosti. Je totiž
obvyklé, že nikoliv všechna tvrzení uvedená v kasačních stížnostech jsou důkladně rozvedena.
Podatelé některé námitky uplatní pouze v obecné rovině, a přesto je zdejší soud ke konkretizaci
nevyzývá. Ostatně obdobně postupoval zdejší soud i např. ve věcech pod sp. zn. 8 Azs 202/2016,
sp. zn. 10 Azs 46/2017. I v těchto věcech stěžovatelé (zastupováni stejným advokátem jako
v nyní projednávané věci) podali obdobně koncipovanou kasační stížnost a zdejší soud je
nevyzýval ke konkretizaci stížních námitek. Stěžovatel nadto ani neuváděl, z jakého důvodu
nemohl důkladněji konkretizovat námitky již v kasační stížnosti (je třeba dodat, stěžovatel byl
v žalobním i kasačním řízením zastupován stejným advokátem).
[16] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu