ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.260.2017:24
sp. zn. 7 Azs 260/2017 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: N. Q. C., zastoupen Mgr. Ivem
Žižkovským, advokátem se sídlem Martinská 10, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2017, č. j. 60 Az 19/2017 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
ze dne 13. 3. 2017, č. j. OAM-789/ZA-ZA11-HA10-2016, zamítlo žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji zamítl
rozsudkem ze dne 26. 6. 2017, č. j. 60 Az 19/2017 - 33.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud podle něj věc nesprávně
posoudil. Stěžovatel se domníval, že krajský soud bagatelizoval jeho situaci vzhledem k poměrům
ve Vietnamu, a nesouhlasil s tím, že by jeho turistický pobyt ve Vietnamu v roce 2011 vylučoval
jeho důvodnou obavu z pronásledování. Dále tvrdil, že od roku 2010 prezentuje politické názory
na sociální síti Facebook a byl přes ni upozorněn na možné problémy s tím spojené. Dále se
domníval, že jeho obava o život je důvodná a že splňuje zákonné znaky pro poskytnutí
mezinárodní ochrany.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost stěžovatelových námitek,
protože neprokazují žádné porušení zákona z jeho strany. Považuje žádost o udělení mezinárodní
ochrany za účelovou a podanou s cílem legalizovat si další pobyt na našem území. Stěžovatel
podle něj nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. V rozsudku krajského soudu
neshledal žádné pochybení a navrhl kasační stížnost zamítnout.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do stěžovatelova
hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu
totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své
argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[8] Podle stěžovatele krajský soud bagatelizoval jeho situaci vzhledem k poměrům
ve Vietnamu. Ve svých podáních však po celou dobu tvrdil pouze obecné skutečnosti
o problematické situaci ve Vietnamu bez konkrétních spojitostí se svojí osobou. Nejvyšší správní
soud se obecným odkazováním na situaci ve Vietnamu zabýval například ve svém rozsudku
ze dne 28. 7. 2006, č. j. 4 Azs 4/2006 - 44, ve kterém uvedl, že: „obecná nespokojenost s poměry
ve Vietnamu, nejsou důvody podřaditelné ust. §12 zákona o azylu.“ Obdobně se k obecným tvrzením
žadatele o azyl ohledně politických poměrů v zemi jeho původu Nejvyšší správní soud vyjádřil
i ve svém rozsudku ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, ve kterém rozhodl, že:
„[z]a důvod udělení azylu (§12 zákona o azylu) nelze považovat toliko obecné tvrzení o nebezpečí, které žadateli
v zemi původu hrozí, bez ověřitelných údajů o tom, že takové nebezpečí skutečně existuje, a za situace,
kdy se žadatel se svými tvrzenými problémy ani neobrátil na orgány země původu.“ A obdobně i v rozsudku
ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, rozhodl, že „žalobce nebyl nikdy nositelem žádného
politického přesvědčení, ani členem politické organizace, politicky se neangažoval, subjektivní pocit nespokojenosti
se stáním režimem, byť reálně podložený hospodářskou situací, nezakládá sám o sobě strach z pronásledování
ve smyslu §12 zákona o azylu a tento pocit není také ještě politickým přesvědčením a pokud uváděl žalobce
ve správním řízení, že politický režim v jeho domovském státě mu neumožnil politický rozvoj, nelze v žádném
případě z takového prohlášení dovodit, že důvody žalobcovy byly politického charakteru.“
[9] Stěžovatel ani v kasační stížnosti neuvedl žádné konkrétní potíže, které by měl
v souvislosti s jím tvrzeným prezentováním politických názorů na sociální síti Facebook, ostatně
ani neuvedl a nedoložil, co tam konkrétně uvedl.
[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu