ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.38.2017:41
sp. zn. 7 Azs 38/2017 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: R. M., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2017,
č. j. 32 Az 46/2016 – 47, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2016, č. j. OAM-660/ZA-ZA12-ZA15-2016, žalovaný
vyhodnotil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle §10a písm. b)
zákona č. 325/1995 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení
o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle §25 písm. i) zákona o azylu. Žalovaný dále určil
Polskou republiku jako stát příslušný k posouzení podané žádosti.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Hradci
Králové, který ji zamítl rozsudkem ze dne 17. 1. 2017, č. j. 32 Az 46/2016 – 47. Rozsudek
krajského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je dostupný
na http://www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Návrh odůvodnil
tím, že od svého příchodu do České republiky je v péči psychiatra kvůli psychickým problémům
vyvolaným traumatickými zážitky z Běloruska. Naposledy navštívil psychiatra dne 1. 2. 2017,
kdy lékař konstatoval, že vzhledem k současnému zdravotnímu stavu nedoporučuje cestu
do Polska. V případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti bude zahájena procedura
přijetí stěžovatele zpět do Polska. S ohledem na aktuální zdravotní stav stěžovatele lze mít za to,
že jeho předáním do Polska před pravomocným rozhodnutím o kasační stížnosti by mu vznikla
nepoměrně větší újma, než může vzniknout žalovanému.
[4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že podle jeho názoru by přiznán být neměl. Stěžovatel doložil zprávu - výměnný poukaz,
ze které vyplývá, že vzhledem k současnému zdravotnímu stavu lékař pouze „nedoporučuje cestu
do Polska“. Ve zprávě však není řečeno, zda stěžovatel není a proč konkrétně schopen převozu,
či následného pobytu jako takového. Ze zprávy nevyplývá, zda by „cesta do Polska“ zhoršila
a jakým způsobem zdravotní stav stěžovatele a z výrazu „nedoporučuje“ nelze dovodit, že by
nebyla za žádných okolností možná. Zpráva je v tomto směru zcela neurčitá a nelze z ní dovodit,
že předání do Polska je vyloučeno. Žalovaný se naopak přiklání k tomu, že pro zlepšení
zdravotního stavu stěžovatele je především nutné meritorně o jeho žádosti o mezinárodní
ochranu rozhodnout, neboť jistota získaná v důsledku rozhodnutí může být klíčová pro následný
pozitivní vývoj jeho psychického stavu. Je třeba, aby stěžovatel již nadále nežil v právní nejistotě
a i to je cílem a účelem dublinského systému. Žalovaný v této souvislosti poukázal na názor
Nejvyššího správního soudu obsažený v rozsudku ze dne 21. 5. 2010, č. j. 6 Azs 75/2009 – 51,
že „právě paušální vyloučení odkladného účinku žaloby je důležité pro celé fungování dublinského systému. Cílem
takové úpravy je zajistit co nejrychlejší přemístění cizince a posouzení jeho žádosti v příslušném členském státě“.
V daném případě stěžovatel ani netvrdil nic, z čeho by bylo možné dovodit, že nebude moci
v Polsku pokračovat v léčbě, kterou započal na území České republiky, a že mu nebude
poskytnuta specializovaná psychologická či psychiatrická péče pro oběti mučení nebo
traumatizované žadatele. Polsko je členem Evropské unie, státní moc zde dodržuje lidská práva
a je schopná zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů, ratifikuje a dodržuje
mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách a umožňuje činnost
právnickým osobám, které dohlížejí nad dodržováním těchto práv. Polsko je považováno
za bezpečnou zemi původu nejen Českou republikou, ale i ostatními státy Evropské unie.
[5] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[7] Nejvyšší správní soud shledal návrh stěžovatele důvodným. Přihlédl zejména k tomu,
že podání kasační stížnosti nemá v této věci odkladný účinek ze zákona a v důsledku nepřiznání
odkladného účinku by stěžovateli hrozila bezprostřední a nenahraditelná újma spočívající v tom,
že by byl nucen k návratu do Polska, což by mohlo mít podle názoru jeho ošetřujícího lékaře
negativní vliv na jeho zdravotní stav. Odhlédnout nelze ani od toho, že k právu na spravedlivý
proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým
zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze dne 16. 8. 2012,
č. j. 4 As 56/2012 - 58, nebo ze dne 5. 11. 2014, č. j. 1 Azs 140/2014 - 25). Nejvyšší správní soud
zároveň neshledal, že by se přiznání odkladného účinku dotklo práv třetích osob nebo bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem; nic takového ostatně nenamítl ani žalovaný ve svém
vyjádření.
[8] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci byly splněny obě podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[9] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu