ECLI:CZ:NSS:2017:8.ADS.164.2016:65
sp. zn. 8 Ads 164/2016-65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: S. L., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2015, čj. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2016, čj. 19 Ad 8/2016-25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Aleně Porostlé, advokátce, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši
3 900 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 9. 2015, čj. X (dále jen „rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně“), zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek
stanovených v §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o
důchodovém pojištění“). Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava ze dne
13. 8. 2015 nebyla žalobkyně shledána invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesala pouze o 15 %.
[2] Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podala žalobkyně námitky, které
žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně. Žalovaná dospěla po přezkoumání celkového zdravotního stavu žalobkyně
k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 60 %; podmínku pro vznik invalidity
druhého studně podle §39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění žalobkyně splňovala.
Nadále však nebyla splněna podmínka získání potřebné doby pojištění v tzv. rozhodném období
před vznikem invalidity, tj. získání alespoň pěti roků doby pojištění v posledních deseti letech
před vznikem invalidity nebo deseti roků doby pojištění v posledních dvaceti letech před vznikem
invalidity (§40 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění).
[3] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalované o námitkách bránila žalobou u Krajského soudu
v Ostravě, který ji pro nedůvodnost zamítl. Shodně jako žalovaná měl za to, že žalobkyně
nesplňuje zákonnou podmínku potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod
podle §38 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s §40 téhož zákona.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě
blanketní kasační stížností. V jejím doplnění, učiněném soudem ustanovenou zástupkyní, tvrdila,
že splnila podmínku potřebné doby pojištění pro získání nároku na invalidní důchod. Pracovala
od 27. 11. 1978 a po narození syna dne 12. 5. 1994 byla na rodičovské dovolené. Stěžovatelka
žalované vytkla, že při výpočtu potřebné doby pojištění nepřihlédla k obdobím od 30. 3. 2009
do 10. 11. 2009 a od 14. 1. 2010 do 26. 9. 2012, v nichž byla vedena na Úřadu práce v Ostravě,
pobočka Zábřeh; to doložila průkazem uchazeče o zaměstnání. Dále byla vedena na úřadu práce
i v období od 26. 9. 2012 do 3. 10. 2013. Na základě uvedených skutečností stěžovatelka navrhla,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[5] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že nemá důvod pochybovat
o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku a s právním názorem v něm uvedeném
se ztotožňuje. Navrhla proto zamítnutí kasační stížnosti.
[6] V průběhu řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil ze sdělení ustanovené
zástupkyně, že stěžovatelka dne 29. 1. 2017 zemřela. Jelikož soudní řád správní neobsahuje
úpravu procesního nástupnictví účastníka v řízení, uplatní se v soudním řízení správním podle
§64 s. ř. s. přiměřeně úprava občanského soudního řádu.
[7] Jestliže účastník řízení ztratí po zahájení soudního řízení způsobilost být účastníkem
řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, podle §107 odst. 1 o. s. ř. soud posoudí
podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud
řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle
druhého odstavce téhož ustanovení, ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba
a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon
jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo
povinnost, o něž v řízení jde.
[8] Pro učinění závěru o možnosti pokračovat v řízení s procesním nástupcem je tak
ve smyslu §107 odst. 1 o. s. ř. především rozhodná povaha posuzované věci. Jak již Nejvyšší
správní soud opakovaně ve své judikatuře vyslovil, práva a povinnosti pojištěnců vyplývající
z předpisů o důchodovém pojištění jsou veřejnoprávní povahy a nelze na ně bez dalšího
aplikovat obecnou (občanskoprávní) úpravu, nelze je převést ani postoupit na třetí osobu
a přechod práv je možný pouze v případech zvlášť upravených těmito veřejnoprávními předpisy.
[9] Takovým je bezesporu případ upravený v §63 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění,
podle něhož zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění, vstupují
do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného
postupně manželka (manžel), děti a rodiče, pokud s ním žili v době jeho smrti v domácnosti.
Podmínka žití v domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod
po zemřelém.
[10] Z výše citovaného ustanovení je zřejmé, že přechod nároku na osoby v něm vyjmenované
přichází v úvahu jen v případě nároků na dávku uplatněných pojištěncem vůči plátci důchodu.
Tak tomu bylo i v posuzované věci. Kasační soud již také dříve dovodil, že podle §63 odst. 1
zákona o důchodovém pojištění lze postupovat nejen v případech, kdy k úmrtí oprávněného
došlo v průběhu řízení správního, ale i tehdy stalo-li se tak v případech, kdy oprávněný zemřel
v průběhu přezkumného řízení soudního (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 1. 2008, čj. 4 Ads 70/2007-44).
[11] Vzhledem k uvedeným skutečnostem se Nejvyšší správní soud obrátil na dědické
oddělení Okresního soudu v Ostravě za účelem zjištění možných procesních nástupců
na straně stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti. Ze sdělení notáře JUDr. Hanuše Jelínka jako
soudního komisaře zjistil, stěžovatelka zanechala dva syny, O. K., nar. X, bytem J. 14/20, O.,
a M. L., nar. X, bytem D. 305/45, O. Z úmrtního listu stěžovatelky, který kasační soud obstaral,
se dále podává, že stěžovatelka byla rozvedená.
[12] Oba synové zemřelé stěžovatelky tak přicházeli v úvahu jako její potenciální procesní
nástupci v řízení o kasační stížnosti ve smyslu §107 odst. 1 a 2 o. s. ř. v návaznosti na §63 odst. 1
zákona o důchodovém pojištění. Nejvyšší správní soud je proto vyzval ke sdělení, zda některý
z nich žil se stěžovatelkou v den jejího úmrtí v domácnosti (a v případě O. K. také, zda nemá po
zemřelé matce nárok na sirotčí důchod) a pokud ano, zda hodlají pokračovat v dalším řízení
o požadované dávce. Uvedený přípis byl O. K. doručen dne 15. 6. 2017 a M. L. dne 14. 6. 2017.
V soudem stanovené lhůtě 2 týdnů od doručení přípisu a ani kdykoliv později do současné chvíle
však synové stěžovatelky na přípis nereagovali a požadované skutečnosti, jež jsou podmínkou
jejich procesního nástupnictví v nynějším řízení, nesdělili. Z údaje o místě jejich bydliště však lze
dovodit, že v rozhodné době se stěžovatelkou v domácnosti nežili. Ani údaj o tom, že by
stěžovatelčin syn O. K. byl osobou mající nárok na sirotčí důchod z obsahu správního spisu, ani
z jakéhokoliv jiného soudu dostupného podkladu nevyplývá. Nejvyšší správní soud tedy uzavřel,
že pozůstalí synové nejsou osobami splňujícími podmínky vyplývající z §63 odst. 1 zákona o
důchodovém pojištění, tedy ani nemohou být procesními nástupci stěžovatelky v probíhajícím
řízení o kasační stížnosti.
[13] Z právě uvedeného je zřejmé, že v průběhu řízení o kasační stížnosti stěžovatelka ztratila
způsobilost být účastníkem řízení, která je jednou z podmínek řízení na straně účastníka, k jejichž
splnění soud přihlíží kdykoliv za řízení (§103 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.). Současně zde není
žádná osoba, s níž by bylo možno jako se stěžovatelčiným procesním nástupcem v tomto řízení
pokračovat. Nejvyšší správní soud proto v souladu s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost
odmítl.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Podle §35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci, který byl stěžovatelce soudem
ustanoven k ochraně jejích práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Stěžovatelce
soud pro řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 17. 8. 2016, čj. 8 Ads 164/2016-27,
ustanovil JUDr. Alenu Porostlou, advokátku. Ta ve věci učinila tři úkony právní služby podle
§11 odst. 1 písm. b), c) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) spočívající
v první poradě s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení dne 29. 8. 2016, další poradě
s klientkou přesahující jednu hodinu dne 22. 9. 2016 (jejichž uskutečnění doložila potvrzeními
podepsanými stěžovatelkou) a doplnění kasační stížnosti. Za jeden úkon právní služby
zástupkyni stěžovatelky náleží mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč (§9 odst. 2 ve spojení
s §7 bodem 3. advokátního tarifu), která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů
dle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celková výše odměny ustanovené zástupkyně činí 3 900 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci
tohoto usnesení.
[16] Uplatnila-li ustanovená zástupkyně též odměnu za přípravu a převzetí věci dne 11. 4. 2016
ve výši 1 000 Kč a paušální náhradu s tímto úkonem související ve výši 300 Kč, tyto nároky
jí nelze přiznat, neboť byl-li advokát účastníku ustanoven soudem, je příprava a převzetí
zastoupení součástí úkonu spočívajícího v první poradě s klientem; tu prokazatelně zástupkyně
uskutečnila dne 29. 8. 2016 (viz výše).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. července 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu