ECLI:CZ:NSS:2017:8.AFS.252.2016:44
sp. zn. 8 Afs 252/2016-44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. V.,
zast. JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 24, Praha 1,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2015, čj. 24880/15/5300-22443-711917, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze
dne 26. 10. 2016, čj. 52 Af 42/2015-106, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
II. Žalobci se u k l á d á zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení České
republice - Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím podle §116 odst. 1 písm. a) zákona
č. 280/2009 Sb., daňový řád a podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
změnil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Pardubický kraj z daně z přidané
hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2012 až 1. čtvrtletí 2014, tak, že žalobci doměřenou daň
z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období snížil.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočky Pardubice, který ji rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, čj. 52 Af 42/2015-106
(dále jen „napadený rozsudek“), zamítl. Dospěl k závěru, že pokud žalobce dodával zboží
obchodní povahy do třetích zemí mimo Evropskou unii prostřednictvím poštovních služeb
a nenavrhoval je do příslušného celního režimu a zboží tedy nebylo do příslušného celního
režimu propuštěno, nesplnil podmínky pro osvobození od daně z přidané hodnoty.
Podle krajského soudu se v případě žalobce neuplatní čl. 238 nařízení Komise č. 2454/93,
neboť uvedené ustanovení se nevztahuje na poštovní zásilky obsahující zboží obchodní povahy
a které jsou součástí pravidelné řady obdobných zásilek. Za nedůvodnou považoval krajský soud
též námitku, že celní předpisy žalobci neumožňují přístup k celnímu řízení a námitku týkající
se vnitřní rozpornosti napadeného rozhodnutí.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu včas podanou
blanketní kasační stížností, v níž uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Součástí kasační
stížnosti učinil stěžovatel i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] K uvedenému návrhu tvrdil, že splnění povinnosti uložené žalovaným, resp. správcem
daně, je pro něj likvidační, a to i s ohledem na skutečnost, že souběžně podal kasační stížnost
ve věci vztahující se k dalším zdaňovacím obdobím. Splacení doměřené daně je pro něj zcela
nereálné také vzhledem k dosahovaným hospodářským výsledkům. Stěžovatel vyživuje čtyři
osoby (manželku, která po rodičovské dovolené teprve shání zaměstnání a nemá příjem a tři malé
děti ve věku 4, 8 a 14 let), proto zaplacení doměřené daně povede k vážnému ohrožení těchto
vyživovaných osob. V případě úhrady doměřené daně bude nucen ukončit svoji podnikatelskou
činnost, což povede k jeho úpadku. Ten i podle judikatury Nejvyššího správního soudu (usnesení
ve věci sp. zn. 7 Afs 77/2005) představuje nenahraditelnou újmu. Následky napadeného
rozhodnutí představují pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám. Správce daně k vymožení dlužné částky zablokoval
stěžovateli veškeré účty, znemožnil pokračování v podnikání a obstavil i soukromý účet. Kromě
toho stěžovatel disponuje již pouze ojetým osobním automobilem Ford Conect a splácí hypotéku
na rekonstrukci bytu ve výši 5 000 Kč měsíčně. V nastalé situaci, kdy nemůže disponovat
ani nemovitým majetkem, je fakticky nemožné pokusit se získat finanční prostředky na úhradu
doměřené daně z přidané hodnoty například prostřednictvím úvěru. Podle stěžovatele přiznání
odkladného účinku v dané věci nebude ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem,
neboť nebude-li se svojí kasační stížností úspěšný, bude povinen uloženou povinnost splnit.
[5] Stěžovatel následně doplnil důvody kasační stížnosti a setrval na tvrzeních,
jež byla součástí žalobních bodů. Měl za to, že žalovaný nesprávně situaci vyhodnotil a jeho
nesprávné závěry převzal v napadeném rozsudku i krajský soud. Považoval napadený rozsudek
za nezákonný, formalistický a nespravedlivý. Doplnil i petit kasační stížnosti a nadále požadoval,
aby Nejvyšší správní soud vedle zrušení napadeného rozsudku zrušil i rozhodnutí správních
orgánů.
IV.
[6] Žalovaný správní orgán vyslovil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti. Poukázal na ryze obecná tvrzení stěžovatele, k nimž stěžovatel nedoložil žádné
podklady a nenavrhl žádné důkazní prostředky, které by dokládaly vznik případné újmy a její
přímou souvislost s úhradou pravomocně uložené daňové povinnosti, ani stěžovatelovu
majetkovou a finanční situaci. Stěžovatel tedy neunesl svoje důkazní břemeno. Z obecně
formulovaného návrhu stěžovatele nelze dovodit ani skutečnou hrozbu nepoměrně větší újmy,
než která by vznikla jiným osobám.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a podobně jako
v souběžně vedeném řízení (sp. zn. 8 As 253/2016) dospěl k závěru, že podmínky pro vyhovění
tomuto návrhu podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. nejsou splněny.
[8] Soud předně zdůrazňuje, že institut odkladného účinku se primárně vztahuje k žalobě
jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační stížnost je mimořádným
opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu.
Z uvedeného důvodu by měl být odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí přiznáván
pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“. Jedná
se o případy, v nichž nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty
a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno.
[9] Kasační stížnost v nynější věci nemá ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatelky přiznat, jsou-li kumulativně splněny tři materiální
předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat
újmu; 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58,
dostupné na www.nssoud.cz).
[10] Pro posouzení, zda jsou splněny výše uvedené předpoklady, je třeba, aby stěžovatel
dostatečně určitě tvrdil, jakou újmu pro něj právní následky rozhodnutí znamenají,
ale též z jakých konkrétních okolností to dovozuje. Je také povinen prokázat, že újma vzniklá
na jeho straně je nepoměrně větší, než újma, která přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám. Ohledně naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku nese stěžovatel
břemeno tvrzení a také břemeno důkazní.
[11] Těmto svým povinnostem však stěžovatel dostál pouze částečně. V návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti sice tvrdil hrozbu újmy nepoměrně větší, než která by mohla
vzniknout jiným osobám a uvedl též, v čem tato újma spočívá. Tato tvrzení, pro posouzení
návrhu na přiznání odkladného účinku jistě relevantní, však nikterak neprokázal. Nepředložil
jakýkoliv důkaz o tom, že splácí hypotéku a jaká je výše sjednaných splátek, ani o stavu
a výsledcích svého podnikání či o majetkové a rodinné situaci, v níž se nachází. Jedinou
prokázanou skutečností tak bylo, že má stěžovatel tři nezletilé děti (aktuálně ve věku téměř 16 let,
9 let a 5,5 roku), což ověřil již krajský soud v řízení o žalobě výpisem z centrální evidence
obyvatel. Uvedená skutečnost však sama o sobě není dostačující pro vyhovění návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[12] Stěžovatel tedy neunesl důkazní břemeno ohledně jím tvrzených skutečností a v důsledku
toho Nejvyšší správní soud nemohl posoudit naplnění všech zákonných předpokladů
pro přiznání odkladného účinku.
VI.
[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek.
Tím však soud nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
[14] Nejvyšší správní soud současně uložil stěžovateli zaplatit soudní poplatek za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který činí podle položky 20 Sazebníku
soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“), 1 000 Kč. Ke splnění této povinnosti stanovil
v souladu s §4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích ve spojení s §7 odst. 1 téhož
zákona lhůtu 3 dnů jdoucí od právní moci tohoto usnesení.
[15] Soudní poplatek lze zaplatit:
- vylepením kolků na tomto tiskopisu nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je:
1080325316
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis
na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu.
Kolkové známky neznehodnocujte.
V Brně 21. února 2017
JUDr. Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Kristýna Klimešová, DiS.
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: