ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.117.2016:40
sp. zn. 8 As 117/2016 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. L. Z., zast. Mgr.
Kateřinou Tomáškovou, advokátkou, se sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti žalovanému:
Městský úřad Veselí nad Moravou, se sídlem tř. Masarykova 119, Veselí nad Moravou, o
žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2016, č. j. 30 A 28/2016 - 41,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2016, č. j. 30 A 28/2016 - 41, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany před nezákonným
zásahem žalovaného s požadavkem na určení, že „zadržování řidičského průkazu žalobce na základě
nepravomocného rozhodnutí Městského úřadu Veselí nad Moravou, odboru vnitřní správy ze dne 21. 5. 2015,
č. j. MVNM/16430/2015, je nezákonné“. Žalobce spatřoval nezákonný zásah ve skutečnosti,
že mu žalovaný na požádání nevydal jeho řidičský průkaz, přestože mu dne 5. 2. 2016 předložil
pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2016, č. j. 29 A 157/2015 - 67 (dále
jen „zrušující rozsudek“), jímž uvedený soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského
kraje ze dne 6. 10. 2015, č. j. JMK 128144/2015. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2015, č. j. MVNM/16430/2015 (dále
jen „rozhodnutí o námitkách“), kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu
bodů v registru řidičů. Rozhodnutí o námitkách, v jehož důsledku měl žalobce pozbýt řidičské
oprávnění a měl povinnost odevzdat řidičský průkaz, podle žalobce nikdy nenabylo právní moci
a řidičské oprávnění fakticky nebylo žalobci nikdy odňato.
[2] Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl, neboť dospěl k závěru,
že se žalovaný vůči žalobci nezákonného zásahu nedopustil. Právním titulem, na základě kterého
žalovaný zadržoval řidičský průkaz žalobce, totiž nebylo rozhodnutí o námitkách, jak tvrdil
žalobce, ale zadržení řidičského průkazu hlídkou Policie České republiky při kontrole dne
3. 1. 2016 ve smyslu §118a a §118b zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a následné zahájení
řízení o zadrženém řidičském průkazu podle §118c téhož zákona. Ve stejnou dobu zde tedy
byl jiný titul pro zadržení řidičského průkazu.
II.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností,
v níž uplatnil kasační důvody vyplývající z §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítal nezákonnost
napadeného rozsudku a také jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Navrhl
proto napadený rozsudek zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel trval na tom, že rozhodnutí o námitkách nikdy nenabylo právní moci a řidičské
oprávnění z toho důvodu nikdy nepozbyl. Jelikož byl stěžovatel po celou dobu držitelem
řidičského oprávnění, což potvrdil i zrušující rozsudek, důvody pro zahájení řízení o odnětí
řidičského průkazu, stejně jako důvody pro zahájení řízení o přestupku spočívajícím v jízdě
bez řidičského oprávnění, zcela odpadly. Žalovaný byl proto povinen stěžovateli na požádání
učiněné dne 5. 2. 2016 při jeho osobní návštěvě vydat řidičský průkaz. Zadržoval-li žalovaný
stěžovatelův řidičský průkaz, činil tak nezákonně, minimálně od právní moci zrušujícího
rozsudku, tj. od 22. 1. 2016.
[5] Stěžovatel dále namítal, že správní orgány i krajský soud postupovaly při výkladu zákona
formalisticky, svým přístupem oddalovaly přístup ke spravedlnosti a způsobily mu značné škody.
Poukázal na to, že správní orgány i soudy by měly při výkladu právních norem používat takovou
metodu, která zabezpečí, že se aplikace právních norem uskuteční v souladu s jejich smyslem,
účelem a materiálním obsahem. Pokud existuje více možných výkladů právní normy,
jsou všechny orgány veřejné moci povinny volit ten z výkladů, který co nejméně, resp. vůbec,
nezasahuje do základních práv účastníka řízení.
[6] Stěžovatel se také neztotožnil se závěrem krajského soudu, že o nezákonný zásah
by se v daném případě jednalo tehdy, pokud by stěžovatel po právní moci rozhodnutí
o námitkách v zákonem stanovené lhůtě svůj řidičský průkaz odevzdal, avšak žalovaný
by mu po předložení pravomocného zrušujícího rozsudku odmítl vydat požadovaný řidičský
průkaz. Stěžovatel neměl důvod řidičský průkaz odevzdat, neboť nepředpokládal, že rozhodnutí
o námitkách nabylo právní moci; bránil se proti němu podáním včasného odvolání. Za situace,
kdy žalovaný odvolání ztratil, a nezaložil jej proto do správního spisu, nemohlo rozhodnutí
o námitkách skutečně nabýt právní moci, jak by tomu bylo, pokud by stěžovatel odvolání vůbec
nepodal. Takovému rozhodnutí (o námitkách) neměla podle stěžovatele svědčit ani presumpce
správnosti; fakticky se jednalo o rozhodnutí nicotné.
[7] Stěžovatel nakonec krajskému soudu vytkl, že v napadeném rozsudku opomenul
vypořádat jeho námitku týkající se nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2008, čj. II. ÚS 1260/07.
Zatížil proto své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů,
přičemž tato vada má zjevný vliv na zákonnost napadeného rozsudku.
III.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje s názorem
vyjádřeným krajským soudem v napadeném rozsudku. Navrhl proto kasační stížnost zamítnout.
IV.
[9] Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou, posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stížní námitkou týkající se nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. Pokud by totiž naplnění tohoto kasačního důvodu
shledal, bylo by to samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozsudku, aniž by se kasační
soud mohl dále zabývat ostatními důvody podané kasační stížnosti. Uvedené námitce však
nepřisvědčil.
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že při ústním jednání uskutečněném u krajského
soudu dne 29. 3. 2016 zmínil nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 1260/07.
S jeho závěry se krajský soud podle stěžovatele v napadeném rozsudku nikterak nevypořádal.
[13] Jak Nejvyšší správní soud ověřil v soudním spise, v protokolu o proběhnuvším jednání
se žádná argumentace, k níž se stěžovatel nyní upíná, nenachází. Odkaz na závěry uvedeného
nálezu Ústavního soudu není ani součástí žalobních tvrzení. Tento nález je tak nově zmiňován
teprve v kasační stížnosti. Nelze tudíž účinně krajskému soudu vyčítat, že se se závěry daného
nálezu argumentačně nevypořádal, a nelze proto ani shledat z uvedeného důvodu jeho rozsudek
nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Námitka je proto nedůvodná.
[14] Nejvyšší správní soud však, při povinnosti přihlížet z úřední povinnosti k vadám
vyplývajícím z §109 odst. 4 s. ř. s., shledal, že krajský soud přesto pochybil. Toto pochybení,
jehož se dopustil, představuje vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozsudku
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[15] Žalobce se žalobou proti nezákonnému zásahu žalovaného podle navrženého žalobního
petitu domáhal určení, že „zadržování řidičského průkazu žalobce na základě nepravomocného rozhodnutí
Městského úřadu Veselí nad Moravou, odboru vnitřní správy ze dne 21. 5. 2015, č. j. MVNM/16430/2015,
je nezákonné“. Domáhal se tedy vydání rozsudku deklarujícího, že určitý jím označený zásah
(zadržování řidičského průkazu), je nezákonný.
[16] Podle §87 odst. 1 s. ř. s., soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého
rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního
stavu, který tu byl v době zásahu. V případě žalob, v nichž se účastník domáhá toliko vydání
určovacího výroku, jak plyne z citovaného §87 odst. 1 s. ř. s., je tedy soud povinen vycházet
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.
[17] S ohledem na právě uvedené tak bylo povinností krajského soudu vyhodnotit,
zda stěžovatel v žalobě dostatečně určitě (i z hlediska časového) vymezil onen „zásah“, jehož
se správní orgán vůči němu měl dopustit, zda se tvrzeného zásahu dopustil v žalobě označený
žalovaný a pokud by odpověď na obě otázky kladně zodpověděl, posoudit, zda se jednalo o zásah
nezákonný a v návaznosti na to uvážit, zda lze žalobě vyhovět.
[18] Z obsahu žaloby, jemuž ostatně koresponduje i žalobní petit, vyplývá, že za nezákonný
zásah stěžovatel považoval zadržování řidičského průkazu. Není sporným, že vlastní akt zadržení
řidičského průkazu uskutečnila dne 3. 1. 2016 Policie České republiky, Krajské ředitelství
Jihomoravského kraje (dále jen „policie“) podle §118a odst. 1 písm. g) zákona o silničním
provozu a že titulem pro zadržení mělo podle stěžovatele být „nepravomocné rozhodnutí“
žalovaného ze dne 21. 5. 2015, č. j. MVNM/16430/2015. Stěžovatel však výslovně brojil proti
jeho zadržování poté, co požádal žalovaného o jeho vydání dne 5. 2. 2016. To plyne z obsahu
žalobních tvrzení, takto také k posouzení věci přistoupil krajský soud (viz třetí odstavec strany 5
napadeného rozsudku) a požadavek na vydání zadržovaného řidičského průkazu uplatněný dne
5. 2. 2016 u žalovaného nepochybně vyplývá i ze správního spisu žalovaného (viz např. č. l. 19
a 20 uvedeného spisu). Policie totiž bezprostředně po zadržení stěžovatelova řidičského průkazu
v souladu s §118a odst. 4 zákona o silničním provozu doručila tento dne 6. 1. 2016 žalovanému,
který přes požadavek stěžovatele uplatněný u něj dne 5. 2. 2016 řidičský průkaz nevydal.
[19] Jak již výše uvedeno, stěžovatel se žalobou domáhal určení, že je nezákonné právě ono
zadržování řidičského průkazu, které žalovaný opíral o blokaci řidičského oprávnění v evidenci
řidičů; ta byla provedena na základě rozhodnutí žalovaného o zamítnutí námitek proti oznámení
o dosažení 12 bodů a výzvě k odevzdání řidičského průkazu ze dne 21. 5. 2015. V době
do 5. 2. 2016 žádný jiný právní titul pro zadržení (a zadržování) řidičského průkazu nebyl dán.
[20] Krajský soud tak měl uvážit o právně významných skutečnostech, jež jsou vytčeny výše
v odst. [17] a vyjít přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době tvrzeného zásahu,
tj. ke dni 5. 2. 2016. Právě tento den totiž považoval stěžovatel za okamžik, kdy se žalovaný
dopustil (či spíše začal dopouštět) tvrzeného zásahu, tj. zadržování jeho řidičského průkazu.
Uvedené však krajský soud nerespektoval, nýbrž provedl řízení, v němž přihlédl ke všem
skutečnostem, které ve stěžovatelově případě nastaly do doby vydání napadeného rozsudku
(do 29. 3. 2016). Tím se však dopustil pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost jeho
rozsudku, neboť nepostupoval v souladu s §87 odst. 1 část věty za středníkem s. ř. s.
[21] Stěžovatel se nedomáhal zákazu tvrzeného zásahu, nýbrž s ohledem na skutečnost,
že postup žalovaného spočívající v zadržování jeho řidičského průkazu považoval za nezákonný,
požadoval (zřejmě pro účely uplatnění případného nároku na náhradu škody způsobené
nesprávným úředním postupem ve smyslu §118a odst. 8 zákona o silničním provozu), aby soud
určil nezákonnost tohoto postupu, v němž spatřoval zásah.
[22] V dalším řízení tedy krajský soud nejprve provede posouzení naznačené výše v odst. [17].
Součástí těchto jeho úvah za předpokladu, že dospěje k závěru, že tvrzený zásah je zásahem
nezákonným a že se jej dopustil žalovaný, musí být též posouzení, zda k zásahu došlo na základě
„nepravomocného rozhodnutí“ žalovaného ze dne 21. 5. 2015, č. j. MVNM/16430/2015. To vše
přitom krajský soud vyhodnotí na základě skutkového a právního stavu, který tu byl v době
tvrzeného zásahu, nikoliv v době, kdy soud bude znovu o věci rozhodovat.
V.
[23] Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, proto napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení (§110
odst. 1 část věty první před středníkem s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[24] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti ve smyslu §110 odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu