ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.166.2016:46
sp. zn. 8 As 166/2016 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: F. Š., zast. JUDr. Radkem
Bechyně, advokátem, se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad
Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5.
2015, č. j. DSH/5260/15, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze
dne 1. 6. 2016, č. j. 57 A 83/2015 - 101,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice, odboru dopravy, (dále jen „správní orgán prvního
stupně“) ze dne 14. 1. 2015, č. j. MH/00669/2015. Tím byly zamítnuty žádosti žalobce
o přerušení správního řízení podle §64 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád
(dále jen „správní řád“), ze dne 9. 9. 2013, 25. 10. 2013, 4. 4. 2014 a 24. 11. 2014 a současně
byly zamítnuty námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů a potvrzen provedený
záznam podle §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni
(dále jen „krajský soud“). Měl za to, že správní orgán prvního stupně pochybil, pokud
jej nevyzval k doplnění blanketního odvolání směřujícího proti rozhodnutí ze dne 14. 1. 2015,
č. j. MH/00669/2015. Žalovanému také vytkl, že v rámci odvolacího řízení nezohlednil
k odvolání přiložený důkazní prostředek [rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje
ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014 (dále jen „rozhodnutí Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje“)], vydaný stejně jako v nynější věci odvolacím správním orgánem
v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů. Žalovaný ignoroval
rozhodování jiných odvolacích správních orgánů v obdobných věcech a narušil tím právní jistotu
žalobce. Žalobce také opakovaně namítl, že podklady, na základě nichž byl proveden záznam
bodů v registru řidičů, nebyly pro provedení záznamu způsobilé.
[3] Krajský soud neshledal žádnou z žalobcem uvedených námitek důvodnou a žalobu
v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
III.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností,
v níž uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 pí sm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) . Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[5] Námitky, uplatněné v kasační stížnosti, se z velké části kryjí s argumentací, kterou
stěžovatel uvedl již v žalobě. Stěžovatel opětovně namítl, že se žalovaný nezabýval předloženým
důkazním prostředkem (rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje) a v souvislosti
s tím nezohlednil odlišnou rozhodovací praxi jiných odvolacích správních orgánů v obdobných
věcech. Stěžovatel také zopakoval, že podklady, na základě nichž byl proveden záznam bodů
v registru řidičů, nebyly pro provedení záznamu způsobilé.
[6] V závěru kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že dne 5. 10. 2013 podal podle §94 správního
řádu podnět Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, územní
odbor Praha venkov - západ, obvodní oddělení Hostivice, (dále jen „policie“) k zahájení
přezkumného řízení ve věci uložení pokuty v blokovém řízení, č. bloku FD/2013, D0846807.
Ta mu byla uložena za spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním
provozu, spočívajícího v tom, že dne 23. 7. 2013 porušil při řízení osobního motorového vozidla
povinnost být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Stěžovatel v podnětu uvedl, že pokuta
mu v blokovém řízení uložena být neměla, neboť zasahujícímu policistovi předložil lékařské
potvrzení, z něhož vyplývalo, že není povinen se na sedadle motorového vozidla ze zdravotních
důvodů připoutat; policie však tuto skutečnost ve svém rozhodnutí o uložení pokuty
nezohlednila.
[7] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel také návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti; Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 8. 2016, č. j. 8 As 166/2016 - 35,
kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
IV.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje, o kterém stěžovatel v kasační stížnosti tvrdil, že se jím jako důkazním
prostředkem v odvolacím řízení žalovaný nezabýval, se vztahovalo ke specifickému případu
konkrétního řidiče, a tudíž není závazné pro rozhodování jiných odvolacích správních orgánů.
Rovněž se žalovaný vyjádřil k přestupku stěžovatele ze dne 23. 7. 2013 a vysvětlil, že záznam
bodů v registru řidičů za jeho spáchání byl proveden v souladu se zákonem.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že rozsudek krajského soudu napadá z kasačních
důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Většinu své argumentace však pod uvedené
důvody nepodřadil [s výjimkou námitky týkající se lékařského potvrzení o nemožnosti připoutat
se bezpečnostními pásy na sedadle motorového vozidla ze zdravotních důvodů, kterou přiřadil
ke kasačnímu důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.)] a z obsahu kasační stížnosti ani nelze
dovodit, co vlastně krajskému soudu vytýká. Kasační stížnost je totiž převážně tvořena
argumentací, kterou stěžovatel použil již ve správní žalobě, a se kterou se krajský soud
v napadeném rozsudku detailně vypořádal.
[12] Nejvyšší správní soud v tomto ohledu pokládá za vhodné zdůraznit, že kasační stížnost
představuje mimořádný opravný prostředek proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů.
Stěžovatel je v ní v souladu s dispoziční zásadou povinen výslovně uvést jednotlivá skutková
a právní tvrzení, z nichž dovozuje nezákonnost napadeného soudního rozhodnutí, a vymezit
tak rozsah jeho přezkumu Nejvyšším správním soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/2005 - 74). Obsah, rozsah a kvalita návrhu
(v tomto případě kasační stížnosti) je zcela v moci stěžovatele a předurčuje obsah, rozsah
a kvalitu následného soudního rozhodnutí (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78). Kvalitě kasační stížnosti tak nutně
musí odpovídat i vypořádání kasační námitek Nejvyšším správním soudem.
[13] Uvedení kasačních námitek není možné nahradit pouhým zopakováním či parafrází
námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřují proti
jiným rozhodnutím, než která jsou předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006 - 58).
Stěžovatel samozřejmě může v kasační stížnosti žalobní argumentaci (popřípadě argumentaci
uvedenou v odvolání) zopakovat; například tehdy, pokud krajský soud argumentaci obsaženou
v žalobě dostatečně nevypořádal, popřípadě neshoduje-li se stěžovatel s jejím skutkovým
či právním posouzením. Vždy by však měl výslovně uvést, které závěry krajského soudu pokládá
za nedostatečné, respektive nesprávné. Neučiní-li tak, je Nejvyšší správní soud oprávněn zabývat
se posouzením zákonnosti rozsudku krajského soudu pouze v rovině obecné. V opačném
případě by totiž popřel dispoziční zásadu a za stěžovatele by v podstatě domýšlel,
v čem je napadené rozhodnutí nesprávné (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 3. 2016, č. j. 3 As 137/2015 - 45).
[14] Jak již bylo uvedeno, v právě posuzované věci stěžovatel v kasační stížnosti z velké části
pouze zopakoval argumentaci uplatněnou již v žalobě; konkrétně se jednalo o námitku týkající
se nezohlednění důkazního prostředku žalovaným v odvolacím řízení (rozhodnutí Krajského
úřadu Moravskoslezského kraje) a souvisejícího nepřihlédnutí k rozhodovací praxi jiných
odvolacích správních orgánů a námitku nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů v registru
řidičů. Těmito námitkami se však krajský soud podrobně zabýval již v napadeném rozsudku,
přičemž je neshledal důvodnými.
[15] Stěžovatel se proti argumentaci krajského soudu týkající se uvedených žalobních námitek
v kasační stížnosti nikterak nevymezil; Nejvyšší správní soud proto přistoupil pouze k obecnému
posouzení zákonnosti napadeného rozsudku.
[16] K námitce týkající se nezohlednění rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje
žalovaným v odvolacím řízení a souvisejícího nepřihlédnutí k rozhodovací praxi jiných
odvolacích správních orgánů krajský soud vyslovil, že správní orgány jsou povinny se řídit
kromě zásady legitimního očekávání rovněž zásadou individuálního posouzení věci. Uvedl
také, že vzhledem k obecnosti žalobní námitky mu nepříslušelo zabývat se tím, zda v daném
případě žalovaný dostál oběma uvedeným zásadám. Uzavřel proto, že v právě posuzované věci
neshledal v postupu žalovaného ani správního orgánu prvního stupně žádná pochybení, neboť
„správní orgán I. stupně i žalovaný posuzovali jednotlivé podklady, kterými byla rozhodnutí v blokových řízeních
z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče.“ Nejvyšší správní soud
se ztotožňuje se závěrem krajského soudu o nedůvodnosti této žalobní námitky a doplňuje,
že žalovaný se k rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje vyjádřil na straně
9 napadeného rozhodnutí. Konkrétně uvedl, že: „ [k] bodu odvolání, ve kterém odvolatel zmiňuje
rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odvolací správní orgán uvádí, že každé rozhodnutí, […]
řeší určitý specifický případ konkrétního řidiče a není závazný pro další rozhodování jiných správních orgánů.“
[17] Nedůvodnost námitky týkající se nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů v registru
řidičů dovodil krajský soud zejména ze skutečnosti, že se stěžovatelova žalobní argumentace
vztahovala k jednotlivým rozhodnutím v blokových řízeních ve vazbě na pokutové bloky (série
HG/2014, číslo bloku G149890 a série GF/2013, číslo bloku F0832677), jejichž způsobilost
k provedení záznamu bodů správní orgány v daném řízení vůbec nezkoumaly. Krajský soud
vyslovil, že ze správního spisu nelze dovodit, že by se v žalobě uváděné pokutové bloky
vztahovaly k řízení o stěžovatelových námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů týkajících
se přestupků ze dne 9. 7. 2013 a dne 23. 7. 2013. Žalobní argumentaci stěžovatele ohledně
způsobilosti podkladů pro záznam bodů v registru řidičů označil krajský soud za obecnou,
bez vazby na posuzovaný případ. S uvedeným hodnocením souhlasí i kasační soud.
[18] Hodlal-li snad stěžovatel shora uvedenou námitkou poukázat na nezpůsobilost těch
konkrétních podkladů pro záznam bodů, které se k posuzované věci vztahovaly, pak bylo jeho
povinností ve vztahu ke každému z nich, jenž hodlal takto zpochybnit, konkrétně vymezit,
v čem tato nezpůsobilost spočívá. To však neučinil, a proto i vypořádání žalobního bodu,
uplatněného veskrze obecně v části II písm. c) žaloby vypořádal krajský soud jen v té míře
obecnosti, která odpovídala míře obecnosti uplatněných žalobních tvrzení.
[19] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného uzavírá, že kasační námitky, které jsou
obsahově shodné s námitkami žalobními, s nimiž se již krajský soud v napadeném rozsudku
řádně a také se správnými závěry vypořádal, jsou nedůvodné.
[20] Jedinou kasační námitku, která nepředstavuje pouhé zopakování žalobní argumentace,
představuje námitka týkající se tvrzení o předložení lékařského potvrzení o nemožnosti připoutat
se bezpečnostními pásy na sedadle motorového vozidla ze zdravotních důvodů. Stěžovatel
ji podřadil pod kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[21] Nejvyšší správní soud k této námitce z textu žaloby ověřil, že v řízení před krajským
soudem nebyla vůbec uplatněna. Stěžovatel mohl své výtky uvést již v žalobě, přesto tak učinil
teprve v kasační stížnosti. Jedná se tedy o nový důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení
před krajským soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohl. Nejvyšší správní
soud se proto touto námitkou s odkazem na §104 odst. 4 s. ř. s. nemohl zabývat pro její
nepřípustnost.
VI.
[22] S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu