ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.167.2016:25
sp. zn. 8 As 167/2016-25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Kaufland Česká
republika v.o.s., se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6, proti žalované: Česká obchodní
inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované
ze dne 7. 10. 2014, čj. ČOI 105774/14/O100/2200/14/Hl/Št, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, čj. 30 A 152/2014-49,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, čj. 30 A 152/2014-49, se ruší
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Česká obchodní inspekce, Inspektorát Plzeňský a Karlovarský (dále jen „správní
orgán prvního stupně“) rozhodl dne 18. 8. 2014, že se žalobce dopustil správního deliktu
dle §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, dále dle
§24 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele a dle §24 odst. 7 písm. h) téhož zákona
v tehdejším znění tím, že – stručně vyjádřeno – neinformoval o ceně některých výrobků
či o jejich měrných cenách, ceny výrobků uváděl takovým způsobem, že to mohlo spotřebitele
uvést v omyl, nebo je nesprávně účtoval. Za tyto správní delikty uložil správní orgán prvního
stupně žalobci pokutu ve výši 250 000 Kč.
[2] Na základě odvolání žalobce žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím změnila výrok
tak, že pokutu snížila na částku 220 000 Kč, a ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdila.
[3] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 3. 2016, čj. 30 A 152/2014-49,
toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud přitom uvedl,
že správní orgán prvního stupně i žalovaná se dopustily postupu, kterým byl „porušen zákaz dvojího
přičítání, neboť to, co je znakem skutkové podstaty správního deliktu, nemůže být správním orgánem zároveň
vnímáno jako znak jeho (= správního deliktu) závažnosti“ (str. 12 rozhodnutí); další žalobcem uplatněné
námitky shledal nedůvodnými.
II.
Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované
[4] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti, opírající se o důvody
dle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále také
jako „s. ř. s.“) a §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., vyjádřila nesouhlas s tím, že krajský soud dostatečně
neodůvodnil, „v čem konkrétně mělo spočívat vytýkané porušení zásady zákazu dvojího přičítání“. Podle
§24 odst. 7 písm. h) zákona o ochraně spotřebitele tehdejším v znění se prodávající dopustí
správního deliktu tím, že „informaci o ceně poskytuje v rozporu s §12“. Toto ustanovení
pak požadavky na informaci o ceně dále konkretizuje. Stěžovatelka je toho názoru, že skutková
podstata tohoto správního deliktu může být naplněna různým jednáním, na čemž pak podle
ní závisí i závažnost následků a výše pokuty. Souhlasí sice s tím, že v „rámci úvah o výši sankce není
možné hodnotit skutečnosti zahrnuté ve skutkové podstatě správního deliktu, […] které jsou typické pro každé
porušení předmětné právní povinnosti, jako okolnosti přitěžující“, ale má současně za to, že „závažnost
různých způsobů porušení dané povinnosti je odlišná“ a že „přihlédnutí k takové odlišnosti nelze […] považovat
za porušení zásady zákazu dvojího přičítání“.
[5] Žalobce svého práva vyjádřit se k obsahu kasační stížnosti (§109 odst. 1 s. ř. s.) na výzvu
soudu ze dne 19. 7. 2016 nevyužil.
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejdříve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné
projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a napadá
rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Posoudil důvodnost kasační stížnosti
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku.
[9] Stěžovatelka vytýkala krajskému soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí
dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť ten „dostatečně neodůvodnil, v čem konkrétně mělo spočívat
vytýkané porušení zásady zákazu dvojího přičítání“. Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke své
dřívější judikatuře uvádí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné,
jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných
skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil, a musí se vyjádřit ke všem
řádně uplatněným žalobním námitkám (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017,
čj. 1 Azs 87/2017-28, odst. 12).
[10] Nejvyšší správní soud se s výtkou stěžovatelky ztotožňuje. Krajský soud neodůvodnil,
v čem mělo spočívat vytýkané porušení zásady zákazu dvojího přičítání, neboť pouze
konstatoval, že „[p]rvoinstanční správní orgán skutečně uvedl, že ,při určení závažnosti správního deliktu
taktéž zohlednil různé způsoby porušení ust. §12 odst. 1 ZOS‘. Tím však došlo k postupu, kterým byl porušen
zákaz dvojího přičítání, neboť to, co je znakem skutkové podstaty správního deliktu, nemůže být správním
orgánem zároveň vnímáno jako znak jeho (= správního deliktu) závažnosti (k tomu srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, čj. 4 As 33/2010-103; k dispozici na www.nssoud.cz)“.
[11] Druhá z citovaných vět je sama o sobě přirozeně správná (to ostatně nijak nezpochybňuje
ani stěžovatelka). V ní obsažená argumentace se však zcela míjí se zjištěním krajského soudu
shrnutým ve větě předcházející. Jinak řečeno, jen z toho, že správní orgán zohlednil při svém
rozhodování různé způsoby porušení zákona, neplyne, že by tím porušil zákaz dvojího přičítání.
[12] Odůvodnění krajského soudu ve vztahu k uvedené žalobní námitce tak obsahuje
pouze nejasný odkaz na rozhodnutí správního orgánu a arbitrární závěr, že se správní orgán
dopustil dvojího přičítání. Ten však není možné podrobit přezkumu; nelze zjistit, na základě
jakých úvah k němu krajský soud dospěl. Současně je přitom významné, že se nejednalo
o formální otázku – řádné přezkoumání vznesené námitky, představující jednu ze stěžejních
žalobních námitek, mohlo vést k jinému závěru o důvodnosti žaloby. Rozhodně přitom nelze
dovodit, že by obsah správního spisu a žalobní argumentace přednesená ve vztahu k zásadě
dvojího přičítání samy o sobě závěr o opodstatněnosti této námitky natolik předurčovaly,
že by bližší odůvodnění ze strany soudu pro svoji očividnou správnost nevyžadovaly.
[13] V dalším řízení je krajský soud povinen námitku, pro kterou rozhodnutí žalovaného
zrušil, vypořádat řádně a srozumitelně, to jest uvést vlastní argumentaci a důvody, na základě
nichž o této námitce rozhodl.
[14] Zda se odvolací správní orgán dopustil či nedopustil dvojího přičítání, Nejvyšší správní
soud v této fázi řízení vzhledem k nepřezkoumatelnosti stěžovaného rozsudku řešit nemůže.
IV.
Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud dospěl na základě všech uvedených důvodů k závěru, že napadené
rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§103 písm. d) s. ř. s.). V souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. června 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu