ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.170.2016:86
sp. zn. 8 As 170/2016-86
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Spolek za krajinu
kolem nás, se sídlem Nad Kuliškou 462/6, Praha 5, proti žalovanému: Magistrát hlavního
města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení:
1) Na Stárce, s.r.o., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zast. Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem
se sídlem Haštalská 760/27, Praha 1, 2) Ing. Arch. P. B., 3) MUDr. M. B., 4) Mgr. M. B., 5) J. M., 6)
Ing. V. J., 7) H. K., 8) P. K., 9) J. K., všichni zast. JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se
sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, 10) K. R., 11) Občanské sdružení Za život lidskej, se sídlem Nad
Turbovou 16/506, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2014,
čj. S-MHMP 545025/2013/OST/Če/Ko, v řízení o kasačních stížnostech osob zúčastněných
na řízení 1) a 4) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, čj. 11 A 73/2014-102,
takto:
I. Kasační stížnosti osob zúčastněných na řízení 1) a 4) se zamítají .
II. Osoby zúčastněné na řízení 1), 4) a žalovaný n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osoby zúčastněné na řízení 2), 3), 5), 6), 7), 8), 9), 10), 11) n e m a j í právo na náhradu
nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 2. 2014, čj. S-MHMP 545025/2013/OST/Če/Ko,
bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu Městské části Prahy 5 ze dne 27. 3. 2013,
čj. OST.Koš.p.614/2-64880/2012-Kad-UR, kterým bylo společnosti Na Stárce s.r.o., povoleno umístění
stavby obytného souboru s názvem ,,Obytný park Na Stárce“.
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) shledal žalobu proti rozhodnutí žalovaného
důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Městský soud dospěl k závěru, že se žalovaný fakticky nevypořádal s odvolací námitkou,
spočívající v tvrzení žalobce, že záměr není v souladu s územním plánem, protože změnu územního
plánu č. U 0909/2010 s platností od 24. 11. 2010, kterou byl koeficient míry využití navýšen
na hodnotu D, bylo možné provést pouze pro konkrétní projekt a provedením změn pozbývá původní
územní plán platnosti. Žalobce rovněž poukázal na výkresy zachycující úpravu územního plánu
a skutečného řešení území a namítl, že jen z letmého porovnání je zřejmé, že předložený projekt
schválené úpravě neodpovídá. Žalovaný při vypořádání této námitky pouze odkázal na stanovisko
pořizovatele územního plánu ze dne 18. 8. 2012. Toto stanovisko nebylo součástí správního spisu.
Správní spis obsahoval pouze vyjádření zpracovatele územního plánu, tj. Magistrátu hl. m. Prahy,
odboru územního plánu, ze dne 13. 8. 2012. V něm byl konstatován soulad záměru s úpravou
územního plánu hl. m. Prahy č. U 0909/2010, ale ani toto vyjádření neobsahovalo věcnou a právní
argumentaci reagující na odvolací námitku žalobce.
[4] Za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů označil městský soud rozhodnutí žalovaného také
ve vztahu k odvolací námitce, podle které stavební zákon ani platný územní plán nezná termín
„modifikace úpravy územního plánu“ a neexistuje tak pravomoc takovou modifikaci provádět.
Žalovaný se s touto odvolací námitkou nevypořádal. Nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů bylo
i vypořádání odvolací námitky, podle které existoval rozdíl mezi plochami zeleně a plochami bytových
domů A, B, jak byly na základě výpočtů žadatele uvedeny v původní a v doplněné dokumentaci.
Žalovaný totiž pouze odkázal na dokumentaci, jejíž součástí je výpočet míry využití území a koeficient
zeleně s tím, že uvedený výpočet je možno akceptovat. Městský soud se neztotožnil ani s vypořádáním
námitky, týkající se rozporu v rozměrech jednotlivých porovnávaných podlaží. Žalovaný totiž odkázal
na dispoziční řešení, jež bude předmětem stavebního řízení, a uvedl, že podlaží domu A a B nejsou
totožná, neboť se liší např. umístěním lodžií. Žalobce však v odvolání konkrétně označil podlaží,
u kterých je vypočtena hrubá podlažní plocha odlišně, a to ačkoliv jsou rozměrově a dispozičně zcela
shodná. Žalovaný se nezabýval výkresy, z nichž je zřejmé, že tvrzení žalobce je pravdivé.
[5] Městský soud se neztotožnil se zpochybněním aktivní legitimace žalobce ze strany osob
zúčastněných na řízení a uzavřel, že hmotněprávní argumentace osob zúčastněných na řízení nemůže
zhojit vady žalobou napadeného rozhodnutí spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
Žalobce má právo na řádné a logické vypořádání svých odvolacích námitek odvolacím správním
orgánem po stránce skutkové a právní. V posuzované věci se však takového vypořádání námitek
ze strany žalovaného žalobci nedostalo.
II. Kasační stížnosti, vyjádření žalobce a replika osoby zúčastněné na řízení 1)
II.A Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení 1)
[6] Proti výroku I. rozsudku městského soudu podala osoba zúčastněná na řízení 1) [dále jen
„stěžovatelka 1)“] kasační stížnost co do obsahu opřenou o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[7] Stěžovatelka 1) namítla, že závěr městského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
žalovaného je nesprávný a hraničí s nepřípustným formalismem. Žalovaný se totiž v odvolacím řízení
vypořádal s námitkami žalobce i dalších účastníků řízení, přičemž jeho rozhodnutí dává odpověď
na otázku, proč je umisťovaný projekt v souladu s územním plánem. Podle stěžovatelky 1) nelze
povinnost rozhodnutí řádně odůvodnit interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou
námitku. Stěžovatelka 1) odkázala na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994,
Van de Hurk proti Nizozemí, stížnost č. 16034/90, rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 4. 2015, čj. 7 As 169/2014-55 a na nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009,
sp. zn. III. ÚS 989/08; uvedla, že městský soud v nich uvedené závěry nevzal do úvahy a postupoval
v rozporu s nimi, protože požadoval detailní odůvodnění ke každé i marginální námitce žalobce.
Rozhodnutí žalovaného tak bylo zrušeno z malicherných důvodů.
[8] K závěru městského soudu o nevypořádání odvolací námitky, týkající se souladu záměru
s územním plánem, namítla, že v rozhodnutí žalovaného došlo zřejmě k omylu v psaní – datum
13. 8. 2012 bylo zaměněno za datum 18. 8. 2012 – je však nepochybné, že žalovaný vycházel z vyjádření
ze dne 13. 8. 2012. V tomto vyjádření je uvedeno, že změna č. U 0909/2010 byla vydána pro záměr
„Obytný park Na Stárce“ a že došlo ke stanovení kódu míry využití území z C na D. Nelze proto
hovořit o nepřezkoumatelnosti v tom smyslu, že nedošlo k vypořádání námitky o možnosti provedení
změny územního plánu pouze pro konkrétní projekt; předmětné vyjádření obsahovalo dostatek
věcné argumentace pro učinění závěru, že změna č. U 0909/2010 byla provedena pro účely záměru,
který byl projednáván v územním řízení.
[9] Nelze hovořit ani o nepřezkoumatelnosti ve vztahu k námitce, podle které předložený projekt
neodpovídá schválené úpravě územního plánu č. U 0909/2010. Žalobce je totiž přesvědčen, že pokud
je ve změně územního plánu uveden výkres, v němž je určité hmotové rozmístění jednotlivých objektů,
pak umístění jednotlivých objektů musí být naprosto stejné i v územním rozhodnutí. To je ovšem
zřejmý omyl, protože při posuzování souladu záměru s územním plánem se ověřuje, zda počet objektů,
jejich podlahová plocha, plocha zeleně apod. vyhoví požadavkům územního plánu, ale neposuzuje
se, kde přesně budou objekty umístěny; to je předmětem až územního řízení. Ve vyjádření pořizovatele
územního plánu ze dne 13. 08. 2012 bylo upozorněno na skutečnost, že vlastní řešení stavby je závislé
na splnění vyhlášky č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze,
čímž bylo dáno najevo, že otázka „kam“ budou jednotlivé objekty umisťovány, bude vyřešena
v územním řízení. Námitka žalobce, že po letmém porovnání projektu s úpravou územního plánu
č. U 0909/2010 je zřejmý nesoulad, proto nemůže principiálně obstát.
[10] K závěru městského soudu o nevypořádání námitky, podle které stavební zákon ani platný
územní plán nezná termín „modifikace úpravy územního plánu“, v rozhodnutí žalovaného namítla,
že správní orgány tuto námitku vypořádaly v částech svých rozhodnutí, v nichž se zabývaly tvrzeným
nesouladem záměru s územním plánem. Žalovaný i Úřad městské části Praha 5 podrobně rozvedli
úpravu územního plánu, jeho následné změny a úpravy, z čehož dovodili soulad záměru s územním
plánem. Správní orgány tak reagovaly na uvedenou námitku názorem odlišným od názoru žalobce,
čímž námitku minimálně implicitně vypořádaly. Navíc správní orgány nejsou povolány k tomu,
aby poskytovaly závazný výklad právních předpisů či pojmu „modifikace úpravy územního plánu“.
Argumentace stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj je rovněž nepřípustná, protože ani výklad
uvedený v tomto stanovisku není závazný.
[11] Také závěr městského soudu, podle kterého nebyla vypořádána námitka, týkající se zvýšení
plochy zeleně a snížení celkové hrubé podlažní plochy, není správný. Výpočet koeficientu podlažních
ploch i koeficientu zeleně je totiž dostatečným způsobem popsán v dokumentaci záměru
a problematika rozměrů a porovnávání jednotlivých podlaží navržených objektů byla dostatečně
zdůvodněna v rozhodnutí žalovaného. Argumentace městského soudu, podle které žalovaný
nehodnotil žalobcem předestřené výkresy, není důvodná. Odkázal-li žalovaný na dokumentaci, která
obsahuje přehledný a vyčerpávající výčet všech nezbytných výpočtů a koeficientů, jedná se o prezentaci
názoru odlišného od názoru žalobce, který sice nemusí být správný, avšak rozhodně nelze hovořit
o nepřezkoumatelnosti.
[12] Žalobce kritizoval snížení rozsahu hrubé podlažní plochy a zvýšení plochy zeleně. V takovém
případě však podle stěžovatelky 1) nemohlo dojít k nepřípustnému navýšení míry využití území. Smysl
by dávalo, kdyby žalobce brojil proti tomu, že koeficient podlažních ploch překračuje hranici
stanovenou úpravou územního plánu č. U 0909/2010, opačný případ ale smysl nedává. K tomu uvedla,
že se žalobce zabýval rozdíly v podlahové ploše, které jsou v řádech jednotek metrů čtverečních,
jednotlivými podlažími apod., podstata problému je ale zcela jinde. Je-li ověřován soulad záměru
s územním plánem, jsou určité nuance ve výpočtech podlahových ploch irelevantní, pokud
není přesažena hranice zastavitelnosti. V daném případě přitom došlo ke snížení podlahové plochy
a ke zvýšení plochy zeleně, tím spíše je záměr v souladu s územním plánem. Zde končí posouzení
záměru s územním plánem, případné rozdíly ve výměrách a podlažích mohou být řešeny v územním
a stavebním řízení.
[13] Stěžovatelka 1) navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
II.B Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení 4)
[14] Proti výroku I. rozsudku městského soudu podala kasační stížnost co do obsahu opřenou
o důvody podle §103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s. také osoba zúčastněná na řízení 4) [dále jen
„stěžovatelka 2)“]
[15] Stěžovatelka 2) namítla, že řízení před městským soudem bylo zmatečné, neboť se městský
soud se vůbec nezabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Městský soud se nevypořádal
s otázkou, zda bylo rozhodnutí žalovaného doručeno žalobci dne 11. 3. 2014, jak tvrdil žalobce,
aniž by to doložil. Proto nelze přezkoumat, kdy došlo k doručení rozhodnutí žalovaného žalobci
a kdy započal běh dvouměsíční lhůty pro podání správní žaloby. Dále stěžovatelka 2) uvedla, že i kdyby
bylo rozhodnutí žalovaného doručeno žalobci dne 11. 3. 2014, existují pochyby o tom, zda došlo
k včasnému podání žaloby. Z obsahu spisu městského soudu se totiž podává, že dne 12. 5. 2014 byla
z e-mailové adresy X odeslána elektronická zpráva na podatelnu městského soudu, která měla jako
přílohu obsahovat žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Tento e-mail však neobsahoval žádný
elektronický podpis, stejně jako jeho příloha. Není tak zřejmé, kdo e-mail odeslal a zda k tomu byl
oprávněn. Dne 13. 5. 2014 byl městskému soudu doručen text žaloby v písemné podobě, který sice v
hlavičce obsahuje označení žalobce, dokument však podepsal Mgr. František Gemperle, který není
účastníkem řízení a nemůže proto podat správní žalobu. Pokud jednal Mgr. František Gemperle
za žalobce, pak spolu s žalobou nepředložil žádný důkaz o tom, že je oprávněn žalobce zastupovat.
Ani z výpisu z obchodního rejstříku není dodnes zřejmé, kdo je oprávněn jednat za žalobce. Městský
soud však bez dalšího považoval žalobu za řádně a včas podanou.
[16] K věci samé namítla, že podle jejího názoru není rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné.
Ohledně závěru městského soudu o nevypořádání odvolací námitky, týkající se souladu záměru
s územním plánem, uvedla, že námitky žalobce byly zcela nezpůsobilé. Ze správních rozhodnutí
vyplývá, že správní orgány posoudily soulad záměru s územním plánem ve znění všech pozdějších
změn a úprav, a oprávněně dospěly k závěru, že záměr je v souladu s územním plánem. Pro účely
posouzení souladu záměru s územním plánem je lhostejné prostorové a hmotové řešení záměru,
protože toto hledisko je potřeba posoudit až v územním řízení, především podle vyhlášky č. 26/1999 Sb.,
o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze. Pokud žalovaný vypořádal odvolací
námitky žalobce odkazem na stanovisko pořizovatele územního plánu ze dne 13. 8. 2012 (v rozhodnutí
mylně uvedeno 18. 8. 2012), jedná se o přípustný postup, protože detailní reakci vyžadují námitky,
které jsou relevantní a věcné, nikoli jakékoli i nesouvisející námitky. Z tohoto stanoviska je zřejmé,
že úprava územního plánu č. U 0909/2010 byla provedena pro konkrétní projekt, tj. pro projekt
„Obytný park Na Stárce“, a že vlastní řešení stavby je závislé na splnění vyhlášky č. 26/1999 Sb., čímž
byla vypořádána námitka týkající se hmotového a prostorového řešení záměru. O nepřezkoumatelnost
se jednat nemůže, protože rozhodnutí žalovaného obsahovalo konkrétní odkaz na listinu,
z níž vyplývaly jednoznačné závěry o lichosti námitky žalobce.
[17] K úsudku městského soudu o nevypořádání námitky, podle které stavební zákon ani platný
územní plán nezná termín „modifikace úpravy územního plánu“, namítla, že žalovaný musí postupovat
podle existujícího územního plánu, který byl postupně měněn a upravován, dokud soud nevydá
pravomocné rozhodnutí o tom, že některou z těchto úprav či modifikací ruší. Žalovaný proto vysvětlil,
podle jakého územního plánu a jakých jeho úprav postupoval, čímž zřetelně předestřel odlišný názor
na problematiku modifikací a úprav územního plánu. Tímto odlišným názorem vypořádal námitky
žalobce. O tom, že se jedná o přípustný postup, svědčí například rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 4. 2015, čj. 7 As 169/2014-55.
[18] Městskému soudu též unikl smysl námitky, týkající se zvýšení plochy zeleně a snížení celkové
hrubé podlažní plochy. Žalobce by měl namítat, že došlo k překročení koeficientu míry využití území
a že záměr je z tohoto důvodu v rozporu s územním plánem. V souzeném případě však byla situace
zcela jiná – žalobce namítal nesrovnalost v prvotní a pozdější dokumentaci, protože došlo ke zvýšení
plochy zeleně a snížení celkové hrubé podlažní plochy. Nesrovnalosti v prvotní a pozdější dokumentaci
mohl namítat žalobce v územním řízení s tím, že není zřejmé, co je vlastně umisťováno; pokud těmito
argumenty namítal nesoulad záměru s územním plánem, jedná se o nezpůsobilé argumenty. Odkázal-li
žalovaný při vypořádání této námitky na dokumentaci, jednal naprosto oprávněně, protože
dokumentace poskytovala jasný a nezpochybnitelný důkaz toho, že záměr vždy vyhoví koeficientům
závazně stanoveným v územním plánu. Jednalo se tak o odlišný názor, který byl schopen vypořádat
námitku žalobce. K tomu citovala rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011,
čj. 4 Ads 58/2011-72, a uvedla, že pokud se za implicitní vypořádání námitek považuje odkaz
na rozsudek soudu, pak analogicky není jediného důvodu, proč by odkaz na dokumentaci v souzeném
případě nemohl postačit k náležitému odůvodnění vypořádání námitek žalobce.
[19] Konečně nesouhlasila s tím, že nedošlo k vypořádání námitek týkajících se rozdílů hrubých
podlažních ploch, neboť žalovaný nereagoval na předložené výkresy. Žalobce totiž poukazoval na zcela
marginální rozdíly, které nemohou mít za následek, že by předložená dokumentace neumožňovala
zhodnocení dodržení stanovené míry využití území. Odkaz na dokumentaci plně postačoval
pro vypořádání této námitky. Dokumentace totiž poskytovala jasný a nezpochybnitelný důkaz toho,
že záměr vyhovuje koeficientům závazně stanoveným v územním plánu. Uvedla, že žalobci musí
postačit, jsou-li vypořádány jeho základní námitky a citovala rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 4. 2009, čj. 9 Afs 70/2008-130. Dále namítla, že žalobce námitky týkající se koeficientů míry
využití území neuplatil v námitkách v řízení před správním orgánem prvního stupně.
[20] Také stěžovatelka 2) navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
II.C Vyjádření žalobce a replika stěžovatelky 1)
[21] Žalobce ve vyjádření ke kasačním stížnostem uvedl, že napadené rozhodnutí mu bylo doručeno
dne 11. 3. 2014, žalobu městskému soudu zaslal dne 12. 5. 2014 prostřednictvím držitele poštovní
licence a také elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu. Protože 11. 5. 2014 byla neděle
a protože elektronické podání bylo doplněno písemným podáním shodného obsahu, považuje žalobce
žalobu za včas podanou. Mgr. František Gemperle za žalobce jedná od začátku správního řízení, aniž
by to někdo rozporoval, a je již zapsán ve spolkovém rejstříku jako předseda spolku.
[22] Podle žalobce je posouzení souladu záměru s územním plánem jedním ze základních úkolů
stavebního úřadu v územním řízení, pročež jsou námitky týkající se nesouladu záměru s územním
plánem relevantní. Uvedl, že podle části VII Metodického pokynu k Územnímu plánu sídelního útvaru
hlavního města Prahy schváleného 9. 9. 1999 platí, že „[ú]prava se vztahuje pouze ke konkrétně předloženému
projektu stavby a s jeho změnou pozbývá platnosti. Provedení úpravy bude pořizovatelem potvrzeno na výkrese, který byl
součástí žádosti, a který se tak stává nedílnou součástí rozhodnutí o úpravě.“ Koeficient míry využití území
z hodnoty C na D, tak mohl být úpravou územního plánu č. U 0909/2010, upraven jen pro konkrétně
vymezený záměr. Proto na prostorovém a hmotovém řešení záměru ve vztahu k úpravě územního
plánu č. U 0909/2010 záleží. Předmětný záměr přitom výkresům k úpravě č. U 0909/2010 neodpovídá,
proto na něj nelze vztahovat koeficient míry využití území D. Právě to bylo podstatou nevypořádaných
odvolacích námitek žalobce. Stanovisko pořizovatele územního plánu ani přípisy příspěvkové
organizace Útvar rozvoje hl. m. Prahy, na které stanovisko odkazuje, nelze považovat za dokumenty,
které žalobcovu námitku vypořádávají.
[23] Otázka legitimity modifikací úpravy územního plánu není podle žalobce v rozhodnutí
žalovaného vůbec posouzena, přestože se jednalo o otázku relevantní. Žalobce nesouhlasí s názorem,
že by modifikace úpravy územního plánu byly pro žalovaného závazné. Jednalo se totiž pouze o přípisy
příspěvkové organizace Útvar rozvoje hl. m. Prahy, které nemají charakter správního aktu.
[24] K námitce týkající se dodržení koeficientu míry využití území a koeficientu zeleně zopakoval,
že důvodně poukázal na rozpory v dokumentaci záměru a má za to, že pouhý obecný odkaz
na dokumentaci záměru bez dalšího neposkytuje přezkoumatelné vysvětlení těchto rozporů.
K stížnostní námitce, podle které se žalobcovy námitky týkaly jen marginálních okolností, uvedl,
že podstatou jedné z hlavních odvolacích námitek a následně i podstatou stěžejní části žaloby byly
pochybnosti o tom, zda lze na záměr vztáhnout úpravu územního plánu č. U 0909/2010 a jakou roli
v této věci případně hrají její modifikace. Celková plocha řešeného území je 18964,0 m
2
. Úprava
územního plánu U 0909/2010 teoreticky umožňuje umístit záměr s maximální hrubou podlažní
plochou 15171,2 m
2
. Bez této úpravy lze v území umístit pouze záměr s maximální hrubou podlažní
plochou 9842,0 m
2
. Rozdíl by odpovídal redukci záměru o více než třetinu. Výsledek posouzení proto
může velmi podstatným způsobem ovlivnit budoucí podobu záměru a jeho dopady na okolí. V žádném
případě se nejedná o marginální okolnost a tím spíše měl žalovaný při vypořádání námitek postupovat
pečlivě.
[25] Žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud obě kasační stížnosti zamítl.
[26] Stěžovatelka 1) v replice k vyjádření žalobce uvedla, že se ztotožňuje s námitkou stěžovatelky 2),
která vyslovila pochybnosti o oprávnění Mgr. Františka Gemperleho podat žalobu. Jako žalobce
je na titulní straně žaloby označeno Sdružení za krajinu kolem nás, žaloba je ale podepsána
Mgr. Františkem Gemperlem, fyzickou osobou. Mgr. František Gemperle přitom nebyl účastníkem
správního řízení. Tvrdí-li, že žalobu podepsal jako statutární orgán žalobce, neučinil tak v souladu
s §161 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), protože svůj
podpis nepřipojil k názvu žalobce. Žaloba tak byla podána k tomu neoprávněnou osobou.
[27] Dále replikovala, že pokud by Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Mgr. František
Gemperle jednal při podání žaloby jako statutární orgán žalobce, neměl k zastupování žalobce řádné
oprávnění. Podle stěžovatelky 1) byl totiž zápis Mgr. Františka Gemperleho do spolkového rejstříku
proveden na základě neúplných podkladů stižených vadami. Zápisy ze schůzí občanského sdružení,
které byly přiloženy k návrhu na zápis změn do spolkového rejstříku, vzbuzují pochybnosti o jejich
autentičnosti, neboť jsou prakticky totožné a jejich úředně ověřené kopie byly pořízeny až dne
7. 7. 2016. Mgr. František Gemperle v řízení před městským soudem neprokázal, že je oprávněn
zastupovat žalobce, protože nepředložil opis usnesení kolektivního statutárního orgánu žalobce, kterým
by byl ve smyslu §37 odst. 2 s. ř. s. vysloven souhlas s podáním žaloby.
[28] Stěžovatelka 1) také uvedla, že k posouzení souladu záměru s územním plánem došlo, záměr byl
shledán souladným a v odůvodnění tohoto závěru bylo odkázáno na stanovisko pořizovatele územního
plánu, které je předpokladem pro to, aby bylo možné realizovat záměr s koeficientem míry využití
území D. K otázce modifikace úpravy územního plánu a úpravě velikosti zastavěného území
a odpovídajícímu navýšení ploch zeleně stěžovatelka 1) odkázala na svou kasační stížnost a dodala,
že považuje za zcela irelevantní, zda ke změnám došlo z její dobré vůle či na základě námitek
po prvním veřejném projednání záměru. Stěžovatelka 1) dodala, že i žalobce dospěl k závěru,
že stavební záměr odpovídá regulativům stanoveným územním plánem, bude-li aplikován koeficient D.
Podmínky realizace záměru mají být předmětem stavebního řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[29] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasačních
stížností, a proto přezkoumal jimi napadený rozsudek městského soudu v rozsahu a v rámci kasačními
stížnostmi uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
III.A K námitce zmatečnosti řízení před městským soudem
[30] Nejvyšší správní soud ze správního spisu a ze spisu městského soudu zjistil, že žalobou
napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 11. 3. 2014; v pondělí 12. 5. 2014 byla do e-mailové
schránky městského soudu doručena žaloba proti rozhodnutí žalovaného, která nebyla opatřena
příslušným elektronickým podpisem; v úterý 13. 5. 2014 bylo městskému soudu prostřednictvím
držitele poštovní licence doručeno podání shodného obsahu. Městský soud v napadeném rozsudku
výslovně neuvedl, že žaloba byla podána včas; to však nebylo chybou, neboť je zjevné, že o včasnosti
podané žaloby neměl žádné pochybnosti. Takové pochybnosti nemá ani Nejvyšší správní soud.
[31] Dále Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu zjistil, že žaloba doručená městskému
soudu dne 13. 5. 2014 byla podepsána Mgr. Františkem Gemperlem, k podpisu bylo připojeno datum
narození a adresa, v záhlaví žaloby bylo uvedeno: „Žalobce: Sdružení za krajinu kolem nás IČ 22727922,
se sídlem nad Kuliškou 462/6, 150 00 Praha 5 zastoupené svým předsedou Mgr. Františkem Gemperlem,
Nad Kuliškou 462/6, 150 00 Praha 5“. Zástupce žalobce nepřipojil svůj podpis bezprostředně k názvu
žalobce, z toho však vzhledem k obsahu celé žaloby nelze rozumně dovozovat, že by snad žaloba byla
podána neoprávněnou osobou. Námitka, dle níž „panují významné pochybnosti o tom, kdo ve skutečnosti podal
v této věci správní žalobu“ proto důvodná není. Z žaloby je naopak zřejmé, že Mgr. František Gemperle
jednal za žalobce (srov. obrat „zastoupené svým předsedou“ v záhlaví žaloby).
[32] Co se týče oprávnění Mgr. Františka Gemperleho k podpisu žaloby za žalobce, je ze spisu
městského soudu zjevné, že Mgr. František Gemperle k žalobě skutečně nepřiložil žádný dokument,
jímž by prokázal své oprávnění jednat za žalobce; z toho však nelze bez dalšího dovozovat nic,
co by bylo pro posouzení jeho práva za žalobce jednat významné.
[33] V den podání žaloby byl žalobce považován za spolek (§3045 občanského zákoníku), tudíž
za právnickou osobu (§210 a násl. občanského zákoníku); před 1. lednem 2014, tedy v průběhu téměř
celého správního řízení působil jako občanské sdružení. Spolky jsou zapisovány do spolkového
rejstříku, tj. do veřejného rejstříku ve smyslu §1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících
právnických a fyzických osob. Žalobce byl do spolkového rejstříku zapsán 1. 1. 2014. Přestože
statutární orgán spolku, předseda Mgr. František Gemperle, byl do spolkového rejstříku zapsán
až 6. 8. 2016, nemá Nejvyšší správní soud pochybnosti o oprávnění Mgr. Františka Gemperleho podat
za žalobce žalobu. Ze zápisu ve spolkovém rejstříku je totiž patrné, že Mgr. František Gemperle
je předsedou spolku (a předtím občanského sdružení jakožto jeho předchůdce) nepřetržitě
od 17. 12. 2008. Uvedené dokládají i zápisy ze schůzí původního občanského sdružení, založené
ve sbírce listin. Předseda spolku je přitom individuální statutární orgán spolku (§244 občanského
zákoníku) a [č]len statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech (§164 odst. 1
občanského zákoníku). V den podání žaloby, tj. 12. 5. 2014, byl Mgr. František Gemperle předsedou
žalobce, a proto byl oprávněn žalobu podat.
[34] Nejvyšší správní soud nesdílí pochybnosti stěžovatelky 1) o autentičnosti zápisů ze schůzí
občanského sdružení. Občanská sdružení totiž nepodléhala povinnému zápisu do veřejného rejstříku.
Podle §122 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, je osoba
zapsaná do spolkového rejstříku povinna přizpůsobit zapsaný stav stavu požadovanému tímto zákonem
do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014), tedy do 1. 1. 2017. Není proto divu,
že úředně ověřené kopie zápisů ze schůzí občanského sdružení, kterými žalobce dokládal údaje, jež byly
do spolkového rejstříku doplňovány zpětně za období před 1. 1. 2014, pocházejí z jednoho dne.
Podobnost jednotlivých zápisů ze schůzí občanského sdružení nemůže zpochybnit opakovanou volbu
Mgr. Františka Gemperleho předsedou spolku, dříve občanského sdružení.
[35] Z uvedeného plyne, že stěžovatelkami zpochybněné podmínky řízení před městským soudem
byly splněny. Z žaloby je zřejmé, kdo ji podal, podatel je a byl statutární orgán žalobce, žaloba byla
podána včas. Námitka zmatečnosti řízení před městským soudem je proto nedůvodná.
III.B K námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu
[36] Po přezkumu existence podmínek řízení před městským soudem se Nejvyšší správní soud
zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, kterou stěžovatelky nijak blíže
nespecifikovaly. Její důvodnost by totiž sama o sobě postačovala k zrušení napadeného rozsudku.
Ve své ustálené judikatuře mnohokráte Nejvyšší správní soud konstatoval, že má-li být soudní
rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný,
jak uvážil o skutečnostech pro věc podstatných, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). Nejvyšší
správní soud přitom neshledal, že by odůvodnění napadeného rozsudku postrádalo některý z výše
uvedených požadavků. Městský soud přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními
námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal. O tom svědčí i to, že stěžovatelky v kasačních
stížnostech se závěry městského soudu věcně polemizují, což v případě neodůvodněného nebo
nesrozumitelného rozhodnutí zpravidla nepřichází v úvahu.
III.C K námitkám zpochybňujícím závěry městského soudu o nepřezkoumatelnosti
napadeného rozhodnutí
[37] Podstatou obou kasačních stížností je argumentace stěžovatelek, že žalobou napadené
rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností, neboť bylo odůvodněno dostatečně a přezkoumatelným
způsobem.
[38] Bylo-li žalobou napadené rozhodnutí zrušeno pro nepřezkoumatelnost, lze se v řízení o kasační
stížnosti proti zrušujícímu rozsudku zabývat pouze tím, zda byl závěr o nepřezkoumatelnosti správný
či nikoli (srov. rozsudek NSS soudu ze dne 28. 3. 2007, čj. 2 As 36/2006-102).
[39] V obecné rovině lze k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí podotknout,
že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými
námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů [§76
odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí
musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené,
které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem
za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní
normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění
obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody
shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí
(srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, čj. 6 A 48/1992-23, nebo rozsudky
NSS ze dne 19. 12. 2008, čj. 8 Afs 66/2008-71, a ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012-45).
[40] Rozsah přezkumu provedeného žalovaným při rozhodování o odvolání lze dovodit z §89
odst. 2 s. ř., podle něhož odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání
rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek
uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to,
že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto
ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Z odůvodnění
rozhodnutí o odvolání tak musí být patrný především dosavadní průběh a výsledek správního řízení
v míře potřebné pro zasazení rozhodnutí o věci do patřičného skutkového a právního kontextu.
Dále musí být zřejmé, jak naložil správní orgán s námitkami účastníka řízení obsaženými v podaném
odvolání, proč považuje argumentaci za lichou, mylnou nebo vyvrácenou, podle které právní normy
rozhodl, případně zda shledal jiné vady řízení, k nimž byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(srov. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012-45).
[41] Stěžovatelky shodně brojily proti závěru městského soudu o nepřezkoumatelnosti žalobou
napadeného rozhodnutí založené nevypořádáním odvolací námitky, týkající se souladu záměru
s územním plánem. V této námitce žalobce v rámci odvolacího řízení uvedl, že změnu územního plánu
č. U 0909/2010 s platností od 24. 11. 2010, kterou byl koeficient míry využití území navýšen
na hodnotu D, bylo možné provést pouze pro konkrétní projekt, namítl, že záměr není v souladu
s územním plánem, a to ani s jeho změnou č. U 0909/2010. Žalovaný na tuto námitku v rozhodnutí
o odvolání reagoval tak, že konstatoval změnu míry využití území na hodnotu D a odkázal
na stanovisko pořizovatele územního plánu ze dne 18. 8. 2012, podle kterého „odpovídá návrh výše citované
úpravě, neboť se jedná o nepřesnost návrhu, která byla způsobena měřítkem dokumentace a v podrobnější dokumentaci
bude upřesněna.“ Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s městským soudem jak v závěru o nedostatečnosti
uvedeného odůvodnění, tak z toho plynoucího závěru o nemožnosti přezkoumat rozhodnutí
žalovaného pro nedostatek důvodů. Žalovaný se s odvolací námitkou v podstatě nevypořádal, protože
nevysvětlil, proč argumentace v odvolání uplatněná neobstojí. Odkázal pouze na stanovisko, které není
součástí správního spisu. Vyjádření pořizovatele územního plánu ze dne 13. 8. 2012 (právě to zřejmě
měl žalovaný v rozhodnutí o odvolání na mysli, jen ho chybně v datu označil) neobsahuje argumentaci
reagující na odvolací námitku žalobce; nelze ho proto považovat za relevantní vypořádání odvolací
námitky. V tomto stanovisku je navíc uvedeno, že úprava územního plánu č. U 0909/2010 byla vydána
„[p]ro záměr Obytný park Na Stárce (s 10 objekty)“, kdežto v rozhodnutí žalovaného je (naproti tomu)
uvedeno: „Předmětem rozhodnutí je soubor staveb 1 viladomu, 6 bytových domů a 14 řadových rodinných domů.“
[42] V řízení před městským soudem nebylo vzhledem k závěru o nepřezkoumatelnosti žalobou
napadeného rozhodnutí podstatné, zda námitka žalobce, podle které je po letmém porovnání projektu
s úpravou územního plánu č. U 0909/2010 zřejmý nesoulad, mohla či nemohla obstát. Stěžejním bylo,
že se žalovaný měl touto odvolací námitkou zabývat a přezkoumatelným způsobem ji vypořádat.
K tomu však nedošlo.
[43] Městský soud zmínil, že měřítko plánu nemůže zapříčinit rozdílné zobrazení počtu domů
a jejich uspořádání v prostoru. To proto, aby deklaroval nejen nepřezkoumatelnost, ale i nepřiléhavost
vypořádání odvolací námitky učiněné v rozhodnutí žalovaného slovy „jedná o nepřesnost návrhu, která byla
způsobena měřítkem dokumentace“. Městský soud uvedeným nevyslovil, že by v rámci posouzení souladu
záměru s územním plánem mělo být posuzováno, kde přesně budou objekty umístěny.
[44] Stěžovatelky také shodně argumentovaly proti závěru městského soudu o nepřezkoumatelnosti
žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu nevypořádání odvolací námitky, podle které stavební zákon
ani platný územní plán nezná termín „modifikace úpravy územního plánu“ a neexistuje tak pravomoc
takovou modifikaci provádět. V odvolání k této námitce žalobce uvedl, že pouze úprava územního
plánu č. U 0909/2010 byla projednána a schválena zákonem předvídaným způsobem. Legitimita všech
dalších změn v řešení území je odvozována pouze z toho, že Útvar rozvoje hlavního města Prahy
s příslušnou „modifikací úpravy územního plánu“ souhlasil. Žalobce již v podaném odvolání
zpochybnil oprávnění Útvaru rozvoje hlavního města Prahy tímto způsobem zasahovat do schválené
územně plánovací dokumentace, neboť podle něj Útvar rozvoje hlavního města Prahy takovou
pravomoc nemá, nehledě na to, že stavební zákon, územní plán, ani související právní předpisy pojem
„modifikace úpravy územního plánu“ ani neznají. Nejvyšší správní soud shodně jako soud městský
zjistil, že žalovaný se ani s touto odvolací námitkou v žalobou napadeném rozhodnutí nevypořádal;
i zde se proto ztotožňuje se závěrem o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného pro nedostatek
důvodů.
[45] Na nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného nemohou ničeho změnit ani kasační námitky.
Není pravda, že by předmětná odvolací námitka byla vypořádána v části rozhodnutí, ve kterém
se žalovaný zabýval tvrzeným nesouladem záměru s územním plánem. Nepřezkoumatelné vypořádání
této odvolací námitky spočívalo v pouhém popisu vývoje územního plánu a v odkazu na ve spise
neexistující stanovisko pořizovatele územního plánu. Žalovaný se k „modifikacím úpravy územního
plánu“ ani k oprávnění tyto modifikace provádět nevyjádřil. Správní orgány nemohly na odvolací
námitku reagovat odlišným názorem (implicitně prý dle stěžovatelek v rozhodnutí obsaženým), neboť
žádný přezkoumatelný názor v rozhodnutí o odvolání vyjádřen nebyl.
[46] Stěžovatelky rovněž shodně zpochybňovaly závěr městského soudu o nepřezkoumatelnosti
žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu nevypořádání odvolací námitky, týkající se nesrovnalostí
při výpočtu plochy zeleně a hrubé podlažní plochy. V odvolání stran této námitky žalobce uvedl,
že v doplněné dokumentaci došlo oproti dokumentaci původní ke zvýšení plochy zeleně a ke snížení
celkové hrubé podlažní plochy u bytových domů A a B, a to aniž by bylo řešení záměru jakkoliv
změněno. K tomu poukázal na nemožnost z podkladů ověřit, kde zeleň přibude a jakým způsobem
dojde ke snížení podlahové plochy, neboť vnější rozměry i čisté obytné plochy budov
zůstaly zachovány. Žalovaný na tuto námitku v rozhodnutí o odvolání reagoval tak, že odkázal
na dokumentaci, jejíž součástí je výpočet míry využití území a koeficient zeleně s tím, že uvedený
výpočet je možno akceptovat. Nejvyšší správní soud se i zde ztotožňuje se závěrem městského
soudu, podle kterého argumentace žalovaného odvolací námitku neřeší. Žalovaný sice odkázal
na dokumentaci, jejíž součástí byly předmětné výpočty, podstatou odvolací námitky ale byl rozdíl mezi
dvěma výsledky plynoucími z dokumentace doplněné po veřejném ústním jednání a z dokumentace
předchozí, který nemohl být způsoben změnou záměru. Proč k uvedenému rozdílu došlo, žalovaný
nevysvětlil, neboť pouze konstatoval, že „[u]vedený výpočet je možno akceptovat.“ Popis výpočtů
v dokumentacích k záměru není relevantní, vysvětluje pouze, jak bylo výsledků dosaženo,
ale nezdůvodňuje rozdíl mezi dvěma výsledky. Odkaz na dokumentaci nelze považovat za prezentaci
odlišného názoru, protože tato dokumentace rozdíl v ploše zeleně a celkové hrubé podlažní ploše
nevysvětluje. Nemůže se tak jednat o prezentaci odlišného názoru, neboť žalovaný žádný
názor k rozdílu v ploše zeleně a celkové hrubé podlažní ploše v rozhodnutí o odvolání neuvedl
a ani dokumentace k záměru se jím nezabývá. Nerozhodné přitom je, zda podle dokumentace záměr
vyhovuje koeficientům stanoveným územním plánem. Žalobce se v odvolání domáhal zdůvodnění
rozdílu, který ze dvou dokumentací vyplynul; tuto námitku žalovaný přezkoumatelně nevypořádal.
Žalovaný se také nevyjádřil k žalobcem tvrzené nemožnosti ověřit, kde zeleň přibude a jakým
způsobem dojde ke snížení podlahové plochy. Námitky o rozdílu mezi dvěma dokumentacemi nemohl
žalobce uplatnit v řízení před správním orgánem prvního stupně, neboť druhá z dokumentací vznikla
až po veřejném ústním jednání.
[47] Žalobce také již v odvolání upozornil na odchylky u podlažních ploch ve 2. NP v domě A
a v 1. NP v domě B, obdobně ve 4. NP v domě A a ve 3. NP v domě B. Tato identicky řešená podlaží
mají shodné vnější rozměry, hrubá podlažní plocha ale byla vypočtena odlišně. Žalobce přiložil
konkrétní výkresy, které jeho tvrzení potvrzovaly. Žalovaný se v rozhodnutí o odvolání nijak nevyjádřil
k předloženým výkresům a pouze uvedl, že podlaží domu A a B nejsou totožná, neboť se liší
např. umístěním lodžií; také odkázal na dispoziční řešení, jež bude předmětem stavebního řízení.
Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem v tom, že tvrzení žalovaného o rozdílné
dispozici jednotlivých podlaží neobstojí. Žalovaný uvedený závěr přezkoumatelně neodůvodnil, navíc
je z žalobcem přiložených výkresů zřejmé, že lodžie jsou umístěny v obou případech stejně.
[48] Nejvyšší správní soud se nedomnívá, že by městskému soud unikal smysl námitky, týkající
se zvýšení plochy zeleně a snížení hrubé podlažní plochy, jak namítla stěžovatelka 2). Žalovaný měl
jasně formulovanou odvolací námitku přezkoumatelně vypořádat. Jakékoliv úvahy stěžovatelek o tom,
co by měl žalobce v odvolání namítat, aby to dávalo smysl, nemohou závěr o nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí žalovaného zvrátit.
IV. Závěr a náklady řízení
[49] Z uvedeného je zřejmé, že se žalovaný nevypořádal s námitkami uplatněnými žalobcem
v odvolání tak, aby bylo z jeho rozhodnutí zřejmé, proč byly odvolací námitky liché. Žalobou napadené
a rozsudkem městského soudu zrušené rozhodnutí proto trpělo nepřezkoumatelností pro nedostatek
důvodů.
[50] Nad rámec řečeného Nejvyšší správní soud podotýká, že výrokem II. rozsudku městského
soudu ze dne 25. 2. 2014, čj. 3 A 127/2013-50, byla zrušena úprava směrné části územního plánu
hlavního města Prahy ze dne 24. 11. 2010, č. U 0909/2010. Postup městského soudu shledal Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2014, čj. 10 As 51/2014-179, správným. Změnu kódu využití
území lze totiž přijmout formou opatření obecné povahy, tak tomu však při přijetí úpravy územního
plánu č. U 0909/2010 nebylo. Rozsudek městského soudu, kterým byla zrušena úprava územního plánu
č. U 0909/2010, nabyl právní moci dne 25. 2. 2014, tedy ve stejný den, kdy bylo vydáno žalobou
napadené rozhodnutí. Tuto skutečnost městský soud v napadeném rozsudku nezohlednil a žalovaného
zavázal k vypořádání odvolacích námitek v dalším řízení. Takový postup se ale jeví jako nyní
již nadbytečný, neboť úprava územního plánu, na základě které bylo územní rozhodnutí vydáno
a následně žalovaným potvrzeno, byla zrušena. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalovaného bylo
městským soudem zrušeno, přičemž ke zrušení rozhodnutí žalovaného by musela vést i úvaha o tom,
že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí vycházel z úpravy územního plánu, která byla
rozhodnutím soudu zrušena, Nejvyšší správní soud pouze koriguje závěry městského soudu o dalším
postupu žalovaného. Žalovaný v dalším řízení nejprve uváží, zda se z žádosti stěžovatelky 1) o vydání
územního rozhodnutí v důsledku zrušení úpravy územního plánu č. U 0909/2010 nestala žádost zjevně
bezpředmětná.
[51] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnosti jsou nedůvodné,
a proto je podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109
odst. 2 s. ř. s.
[52] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podl e §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka 1), stěžovatelka 2) a žalovaný neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalobci v řízení o kasačních stížnostech žádné náklady nevznikly, a proto mu soud
náhradu nákladů nepřiznal (vyjádření ke kasačním stížnostem zaslal prostřednictvím e-mailové pošty
sám žalobce, nebyl tedy důvod přiznávat za tento úkon náhradu nákladů řízení). Osoby zúčastněné
na řízení 2), 3) a 5) až 11) nemají podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení,
neboť jim žádné povinnosti uloženy nebyly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. února 2017
JUDr. Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Kristýna Klimešová, DiS.