ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.174.2016:36
sp. zn. 8 As 174/2016-36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. P., zast.
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Magistrát města Pardubic, se sídlem Pernštýnské náměstí 1, Pardubice, o ochraně proti
nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 1. 6. 2016, čj. 52 A 103/2015-69,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a argumenty kasační stížnosti
[1] Žalovaný příkazem ze dne 14. 10. 2014 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku
dle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Žalobce podal proti tomuto příkazu
odpor datovaný dnem 29. 10. 2014, a to prostřednictvím obecné zmocněnkyně K. Z., nar. X.
Přípisem ze dne 5. 11. 2014 žalovaný žalobce informoval, že odpor považuje za nicotné podání,
neboť jej podala osoba, které dosud nebylo 18 let. Žalobce však považoval odpor za řádně
podaný a domáhal se u nadřízeného správního orgánu ochrany před nečinností dle §80
správního řádu. Krajský úřad Pardubického kraje žalobci přípisem ze dne 5. 8. 2015 sdělil, že
žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti je bezpředmětná a žalovaný postupoval
v souladu se zákonem.
[2] Žalobce následně u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal
žalobu na ochranu proti nečinnosti obsahující (výhradně) argumentaci, dle níž i odpor podaný
mladistvým zmocněncem má být považován za řádné podání. V průběhu řízení předložil soudu
žalobce prostřednictvím svého zástupce (obecného zmocněnce) listinu označenou jako Protokol
o uzavření manželství ze dne 29. 8. 2014, dle něhož K. Z. uzavřela manželství s J. K., nar. X,
v letadle OK-CES nad územím Slovinska, a to před velitelem letadla P. K., nar. X. Z této listiny,
jíž krajský soud provedl při ústním jednání důkaz, dle názoru žalobce vyplývá, že K. Z. nabyla
plné svéprávnosti uzavřením manželství před podáním odporu žalobce.
[3] Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. S poukazem na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2016, čj. 8 As 6/2016-34, č. 3394/2016 Sb. NSS,
krajský soud uvedl, že účastník správního řízení se může dát zastoupit pouze osobou,
která je plně svéprávná. Protokol o uzavření manželství krajský soud označil za účelově
vytvořený a nevěrohodný, a to zejména s ohledem na známé obstrukční praktiky advokáta
Mgr. Topola a dalších osob spolu s ním působících v pojišťování řidičů proti pokutám (J. K., P.
K., T. B., R. K., M. V., M. J. a K. S.). Krajský soud poukázal též na skutečnost, že žalobce
uvedenou listinu doložil až v řízení před krajským soudem. Manželství K. Z. a J. K. nadto není
zapsáno v centrální evidenci obyvatel (dále jen „CEO“), přičemž k uzavření manželství
nezletilého je dle §672 odst. 2 občanského zákoníku zapotřebí přivolení soudu, které soud udělí
pouze ve výjimečných případech, jsou-li pro to důležité důvody.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti, resp. jejím doplnění, uvedl, že krajský
soud důkaz protokolem o uzavření manželství nesprávně hodnotil. Další stěžovatelovu
argumentaci lze stručně shrnout tak, že dle stěžovatele není možné hodnotit věrohodnost
důkazu na základě postupů in fraudem legis třetích osob. Krajský soud se pak nezabýval tím,
zda předložený protokol o uzavření manželství není veřejnou listinou, jíž svědčí presumpce
správnosti. Lichá je též argumentace krajského soudu, dle níž manželství K. Z. a J. K. není
zapsáno v CEO, neboť takový zápis má pouze evidenční charakter. Poznámka o nutnosti
přivolení soudu je přitom irelevantní, „neboť nabytím zletilosti dochází ke konvalidaci vady při uzavírání
manželství spočívající v absenci přivolení soudu u nezletilého manžela, a i kdyby k ní nedocházelo, manželství by
bylo uzavřeno neplatně, a tedy by nezletilá stejně nabyla svéprávnosti (§30 odst. 2 věta druhá občanského
zákoníku).“ Protokol o uzavření manželství dle stěžovatele splňuje veškeré zákonné náležitosti.
Pokud přitom žalovaný vyhodnotil odpor jako podaný neoprávněnou osobou, měl stěžovatele
vyzvat k odstranění této vady dle §37 odst. 3 správního řádu. Stěžovatel v době, kdy plnou moc
k zastupování ve správním řízení K. Z. udělil, nemohl vědět, že jím zvolená obecná
zmocněnkyně není procesně způsobilá. Závěrem své argumentace stěžovatel vyjádřil nesouhlas
s tím, že nezletilá osoba nemůže zastupovat účastníka řízení, neboť pokud „nezletilý smí být
účastníkem v řízení a činit veškeré úkony, pak a maiori ad minus může být ‚pouhým‘ zmocněncem účastníka.“
[5] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem krajského soudu,
dle něhož nezletilý nemůže zastupovat účastníka správního řízení. Žalovaný taktéž souhlasil
s hodnocením protokolu o uzavření manželství předloženého stěžovatelem v řízení před
krajským soudem coby účelově vytvořené listiny, neboť byla předložena až po vydání shora
citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 6/2016-34. Žalovanému je taktéž
z úřední činnosti známo, že (výše uvedené) osoby spojené s pojišťování řidičům proti pokutám
již v minulosti předkládaly správním orgánům falešné listiny. V řízení o žalobě stěžovatele zprvu
zastupoval advokát Mgr. Jaroslav Topol, avšak jeho zastupování bylo ukončeno a nahrazeno
zastoupením obecným zmocněncem T. B. (zaměstnancem advokáta Mgr. Topola), a to právě
z toho důvodu, že předložení falešné listiny by pro Mgr. Topola mohlo představovat porušení
stavovských předpisů. Uzavření sňatku K. Z. se jeví nepravděpodobné také proto, že v průběhu
správního řízení žalovaný obdržel podání označené jako „Souhlas zákonného zástupce“ k podání
odporu. Dle žalovaného pak nebylo jeho povinností vyzývat stěžovatele k odstranění vad odporu,
neboť k odstranění vad podání má být vyzván podatel, jímž byla mladistvá K. Z.; nedostatek
věku přitom není vadou, jíž by bylo postupem dle §37 odst. 3 správního řádu možno odstranit.
O neakceptaci odporu byl přitom stěžovatel vyrozuměn obratem.
[7] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
II.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné
projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, napadá
rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen
(§105 s. ř. s.). Důvodnost kasační stížnosti poté posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom, že by napadené rozhodnutí či řízení jeho
vydání předcházející trpěly vadami, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou, dle níž je přípustné, aby účastníka
správního řízení zastupovala nezletilá osoba; této námitce nepřisvědčil.
[11] Uvedenou otázkou se Nejvyšší správní soud v procesně i skutkově takřka totožné věci
(i tehdy podala za účastníka správního řízení odpor nezletilá K. Z. a tento účastník byl v řízení
před správními soudy zastupován taktéž advokátem Mgr. Topolem) zabýval již ve shora
citovaném rozsudku čj. 8 As 6/2016-34, v němž uvedl, že „[ú]čel institutu zastoupení spočívá v pomoci
účastníkovi řízení, v lepším hájení jeho práv a celkově v zefektivnění řízení (srov. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 5. 2011, čj. 1 As 27/2011 – 81, nebo ze dne 15. 9. 2015, čj. 8 As 57/2015 – 46). Tohoto
účelu může být stěží dosaženo, pokud by zájmy účastníků v řízení hájil nezletilý zmocněnec. Podmínka plné
svéprávnosti se tedy vztahuje i na obecné zmocněnce podle §33 správního řádu.“ Od tohoto závěru, který je
plně aplikovatelný i v nyní projednávané věci, nemá Nejvyšší správní soud důvod jakkoli se
odchylovat; v podrobnostech proto pro stručnost postačí na odůvodnění citovaného rozsudku
odkázat.
[12] Je přitom zcela odpovědností účastníka řízení, zda a jakého zástupce si případně zvolí.
Neobstojí proto ani námitka, že stěžovatel o procesní nezpůsobilosti jím zvolené obecné
zmocněnkyně nemohl vědět, neboť tato skutečnost nemá pro posouzení dané otázky význam.
Žalovaný taktéž nepochybil, pokud stěžovatele k odstranění vad odporu nevyzval. Nedostatek
procesní způsobilosti není vadou, jež by postupem dle §37 odst. 3 správního řádu bylo možno
zhojit. Nadto ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel byl o neakceptaci odporu z důvodu
procesní nezpůsobilosti K. Z. vyrozuměn.
[13] Nedůvodná je též námitka, dle níž krajský soud nesprávně hodnotil protokol o uzavření
manželství jako účelový a nevěrohodný a dle níž nezletilá K. Z. prý naopak tvrzeným uzavřením
manželství nabyla plné svéprávnosti.
[14] Nelze přehlédnout, že krajský soud svůj závěr o účelovosti a nevěrohodnosti této listiny
nedovodil pouze z dosavadní činnosti osob spojených s pojišťováním řidičů proti pokutám
(jakkoli jde o argumentaci přiléhavou), nýbrž jej opřel také o celou řadu dalších významných
skutečností. Úvahy krajským soudem v této otázce učiněné považuje Nejvyšší správní
soud za zcela správné; nemaje potřebu jakkoli je opakovat či cokoliv k nim dodávat, plně
na ně odkazuje. Veškeré proti nim v kasační stížnosti přednesené námitky považuje Nejvyšší
správní soud za neschopné vyvrátit logicky bezvadnou strukturu dostatečně odůvodňující právní
závěry obsažené v naříkaném rozsudku.
[15] I Nejvyšší správní soud považuje Protokol o uzavření manželství za právně
bezvýznamnou a uměle vyfabrikovanou listinu, jejíž pomocí se stěžovatel, resp. jeho zástupce,
pokusil zhatit s právem souladný průběh soudního řízení. Krajský soud důvodně takovému
frivolnímu, tj. nestoudnému, postupu nepřitakal. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje právo
stěžovatele hájit se v přestupkovém i navazujícím soudním řízení jakkoliv; uvedené však
neznamená, že by správní orgány či soudy byly povinny praktiky jím zvoleného způsobu
obhajoby akceptovat.
III.
Závěr a náklady řízení
[16] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[17] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady
nad rámec jeho úřední činnosti, nemá ani jeden z nich dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. února 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu